Materiál na stavbu domu

Mnozí z nás sní o rodinném domě. A mnohým se podaří tento sen i zrealizovat: koupí si pozemek, vyberou si vhodný projekt a začnou stavět. Ale z čeho stavět, to je někdy vskutku těžká otázka, zvlášť tehdy, jde-li o to najít nejen rychle, ale i ekonomicky výhodné řešení.

Pálená cihla
Pálená cihla z přírodního a lehce odbouratelného materiálu má výborné stavebněfyzikální vlastnosti. Pokud k tomu přidáte komplexní nabídku různých keramických bloků, tvárnic na zdění stěn, stropních systémů, překladů a doplňků, není se co divit, že podíl staveb postavených z pálených cihel je tak vysoký. V prospěch cihly mluví i rychlost výstavby. Dnešní cihly a tvárnice se vyrábějí v moderních počítačově řízených provozech a jejich ložné plochy se zabrušují do rovnoběžných rovin. Díky přesné výšce cihel se mohou pro zdění používat speciální tenkovrstvé malty (lepidla), které se nanášejí ve vrstvě o tloušťce 1 mm. Nová technologie zdění na tenkou spáru přispívá k úspoře nákladů a času, eliminuje tepelné mosty ve zdivu způsobené klasickou maltou a do zdiva se vnáší minimální množství technologické vlhkosti.

Novinkou na trhu je zdění bez malty – na zdicí pěnu DRYFIX. Při tomto způsobu odpadá zdění s míchačkou, s čímž souvisejí nižší náklady na vybavení staveniště. Oproti klasickému zdění znamená zdění z broušených cihel na tuto pěnu až 50procentní úsporu času.

Ke zlepšení tepelněizolačních vlastností přispívá i systém svislých spojů mezi cihlami na takzvané pero a drážku, které se obejde bez malty.

Cihla poskytuje přirozenou zvukovou izolaci, zvládá kolísaní vlhkosti vzduchu. Cihlové zdivo nehoří a při požáru neumožňuje šíření plamene po svém povrchu. Cihlový dům propouští vodní páry a zaručuje tak zdravé a příjemné bydlení.

Pórobeton
I pórobeton se vyrábí z přírodních surovin, navíc způsobem chránícím životní prostředí. Bílý pórobeton se vyrábí z jemného křemičitého písku, vápna a cementu. Nahradí-li se písek elektrárenským popílkem, vznikne šedý pórobeton. Struktura vzduchových pórů pórobetonových tvárnic přitom zabezpečuje výbornou zvukovou i tepelnou izolaci a dobré mikroklima v interiéru.

Výstavba z pórobetonových tvárnic se vyznačuje nízkou pracností na stavbě, rychlým postupem prací a jednoduchou výstavbou. (Xella)

Pórobeton nabízí kompletní stavební systém připomínající stavebnici, který šetří čas a náklady. Do kompletního stavebního systému patří přesné tvárnice na pero a drážku s tzv. kapsami na uchopení (spojují se tenkovrstvými lepidly), příčkové zdivo a stropní panely s výztuží. Pórobetonové tvárnice se mohou pochlubit nízkou objemovou hmotností, takže se s nimi lehko manipuluje. Zdicí práce jsou jednoduché a díky lehkému opracování tvárnic prakticky bezodpadové.

Beton
Betonové tvárnice se kdysi používaly především ke zdění zahradních zídek, základů a sklepů. Dnes se z nich stavějí celé domy. Tvárnice mají poměrně tenké stěny, ale jsou pevné, mechanicky odolné, trvanlivé a mrazuvzdorné. Mohou být hladké, drážkované nebo určené pro neomítané zdivo s konečným povrchem (bez omítky). Některé druhy obsahují vložku z expandovaného polystyrenu, která zlepšuje jejich tepelněizolační vlastnosti. Profil tvárnic vytváří zámek, který urychluje a zjednodušuje zdění – prvky se kladou nasucho (tvárnice suchého zdění) nebo se použije jen tenká vrstva maltové směsi. Potom se zalijí monolitickým betonem, popřípadě se konstrukce zpevní armováním. Tvárnice lze dodatečně omítnout nebo natřít fasádní barvou, ale vyrábějí se i v barevném vyhotovení.

Poměrně nový je u nás způsob zdění z tenkostěnných tvárnic (takzvaných skořepin) s vnitřní izolací stěn. Z tvárnic se nejprve postaví nosná stěna silná asi 20 cm, potom se vyhotoví instalační rozvody a nakonec se na vnitřní stranu stěny nalepí izolační sendvičový panel. Také betonové zdivo se většinou dodává jako ucelený stavební systém, který pokryje potřebu prefabrikátů a tvárnic na stavbu celého domu.

Komplexní stavební systémy obsahují i řešení ostění a parapetu okenních otvorů. Takto připravený detail snižuje riziko vzniku tepelných mostů mezi oknem a stěnou. (Wienerberger)

Tvárnice z lehčeného betonu
Liapor patří mezi keramické materiály z obnovitelných přírodních zdrojů, které jsou jedním z nejstarších a nejosvědčenějších stavebních materiálů. Dutinové tvárnice z lehkého keramického betonu vznikly vytvrdnutím směsi kameniva z expandovaného jílu (Liapor, předtím keramzit), cementu a vody. Jde však o vyšší stupeň zpracování přírodního materiálu, který způsobil, že k základním vlastnostem keramických materiálů, jako jsou pevnost, malá nasákavost, stálost a zdravotní neškodnost, je třeba přidat i velmi nízkou objemovou hmotnost a vynikající tepelněizolační vlastnosti.

Ve výrobním programu najdete tvárnice určené na budování vnějších zdí, nosné i nenosné příčkovky i speciální zvukověizolační obkladové prvky. K systému patří i speciální tvárnice určené do velmi namáhaných konstrukcí, překlady či prefabrikované schodiště. Rychlost zdění je porovnatelná se zděním z keramických nebo betonových tvárnic. Kalibrované (zabroušené) tvárnice umožňují tenkovrstvé zdění na maltové lůžko o tloušťce 2 mm. Takto se minimalizuje vznik tepelných mostů, sníží se technologická vlhkost zdiva a pracnost zdění.

Tak by měla vypadat správná vazba nosných příček z pórobetonu bez tepelné izolace. (Porfix)

Dřevocementové tvárnice
Při zdění z dřevocementových tvárnic se v podstatě vytvoří sendvičová konstrukce z několika vrstev. Tvárnice ze dřevní štěpky se po vytvrdnutí betonu stávají trvalou součástí nosných konstrukcí – beton konstrukci zpevňuje, ztracené bednění ze štěpky ji tepelně izoluje.

Téměř 90 % objemu těchto tvárnic tvoří dřevo. Dřevní štěpka se zušlechťuje, díky čemuž tvárnice získávají odolnost proti povětrnostním vlivům, solím a vodě. Cement spolu s minerály zabezpečuje nehořlavost. Součástí obvodových tvárnic je polystyren o různé tloušťce, který garantuje vysoké hodnoty tepelného odporu. Vzhledem na minimální pracnost a celý sortiment nadokenních a naddveřních překladů, rohových, polovičních a věncových tvárnic a tvárnic na ostění je výstavba podstatně rychlejší. Řezáním se dají vytvořit různá půdorysná zakřivení a klenby. Dutiny v tvárnicích lze využít ještě před zaléváním na vedení všech rozvodů, potrubí, vzduchotechniky i centrálního vysavače.

Ztracené bednění na několik způsobů
Oblíbeným způsobem při zhotovení hrubé stavby rodinných domů je systém ztraceného bednění, který šetří čas, energii i materiál. Podle materiálového vyhotovení bednění si můžete vybrat z několika typů.

Skořápky nebo tenkostěnné vibrolisované dutinové tvárnice z betonu jsou pevné, mechanicky odolné, trvanlivé a mrazuvzdorné. Dodávají se hladké, drážkované nebo s povrchem z neomítaného zdiva (bez omítky). Některé typy obsahují vložku z expandovaného polystyrenu, která zlepšuje jejich tepelněizolační vlastnosti. Zdicí prvky se kladou nasucho nebo do tenké vrstvy maltové směsi. Práci zjednodušuje profil tvárnic, který vytváří zámek.

K systémům ztraceného bednění patří i dutinové tvárnice z expandovaného polystyrenu (EPS) nebo inovativního materiálu Neopor (nová generace EPS s lepšími tepelněizolačními vlastnostmi). Po nalití betonového jádra se vytvoří masivní stěna, která dosahuje při malé tloušťce vysokých hodnot tepelné ochrany. Systém umožňuje kombinovat různé tloušťky stěnových tvárnic. Betonové jádro zabezpečuje pevnost, odolnost a tepelnou akumulaci, polystyren zase tepelnou izolaci. Vytvoří se trojvrstvá konstrukce – masivní stěna s vnitřní a vnější izolací. Systém je vhodný i při svépomocné výstavbě, doporučuje se i ke stavbě nízkoenergetických domů.

Posun od zdění z kusových staviv ke skládačce z větších formátů představují konstrukce ztraceného bednění ze štěpkocementových desek. Hotovou konstrukci tvoří beton obalený deskami ze štěpky (odpadní suroviny dřevozpracujícího průmyslu, která je pod vysokým tlakem zpracovaná spolu s cementem a vodním sklem). Desky jsou rovné, přesné, pevné, homogenní a lehce opracovatelné. Na stavbě se s nimi pracuje rychle a efektivně. Pojivo – cement – zabezpečuje vnitřní pohodu. Betonové jádro má na starosti statické požadavky, zvukovou izolaci, požární bezpečnost a akumulaci tepla. Výrobci tvrdí, že takto na půdorysu průměrně velkého rodinného dumu získáme oproti jiným způsobům vytváření obvodových stěn a příček jednu celou místnost navíc.

Výstavba ze dřeva
Výstavba z přírodního obnovitelného materiálu – dřeva – má u nás dlouhou tradici. K realizaci rodinných domů se používá modernější způsob výstavby na bázi prefabrikovaných dřevěných prvků a dílců, které se montují přímo na místě. Dřevodomy poskytují několik výhod. Nepopiratelný je jejich příspěvek k ochraně životního prostředí a klimatu. Předvýroba stavebních dílců a panelů a suchý způsob výstavby ušetří nejen čas, ale i náklady.

Při výstavbě dřevodomů existuje několik způsobů konstrukčních řešení. V současnosti se nejčastěji používá sendvičový systém, tedy systém poskládaný z několika vrstev (masivní dřevěné trámy nebo deska s povrchovou úpravou, parozábrana, tepelná izolace, větrná ochrana a dřevěné laťování). Dalším způsobem je rámová konstrukce vytvořená z dřevěných nosných rámů, které jsou vyplněny tepelnou izolací. Dřevěný panelový systém funguje na principu průmyslně zhotovených stěnových a stropních prvků, které se dohromady montují na stavbě. Velkoplošné panely vznikají vzájemným slepením dřevěných desek.

Při výstavbě dřevodomů existuje několik způsobů konstrukčních řešení. (Kontio)

Návrat k přírodě
Materiál na stavbu rodinného domu můžete získat i na svém pozemku nebo v těsné blízkosti: využít můžete například slámu. Aby bylo možné slámu lépe skladovat a manipulovat s ní, začala se sláma balit do balíků. Slaměný balík má více výhod. Jde o vynikající organický a ekologický materiál, který se dá velmi lehko zlikvidovat. Se slaměným balíkem lze bez problémů manipulovat a navíc je sláma levný a dostupný materiál, který je součástí zemědělského odpadu. Překvapivé je, že má i poměrně vysokou požární odolnost, protože oheň má v kvalitně slisovaných balících příliš málo vzduchu.

K dalším stavebním materiálům s minimální energetickou náročností na výrobu a přepravu, které máme doslova přímo pod nosem, patří nepálená hlína. Zdivo z nepálené hlíny má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti. Hlína poměrně rychle absorbuje velké množství vody, ale obrácený proces je mnohem pomalejší, což zpomaluje výdej naakumulovaného tepla. Díky těmto vlastnostem vytváří správně postavený hliněný příbytek tepelně příjemné prostředí pro obyvatele zemí jak s chladným, tak teplým klimatem. K hlavním nevýhodám hlíny patří její vysoká citlivost na vlhkost, která vyvolává velké objemové změny a v důsledku toho způsobuje destrukci. Narážející kapky a stékající voda například při dešti způsobují nejen navlhnutí hlíny, ale navíc i mechanicky rozrušují její strukturu. Hlína také vykazuje slabou odolnost při mechanickém namáhání. Chcete-li odstranit nebo alespoň omezit tyto nevýhody, musíte hlínu prostorově stabilizovat, například zhutněním nebo přidáním stabilizátoru, který buď zpevní prostorovou kostru materiálu, nebo zabrání pronikání vody do vnitřní struktury hlíny.

Tradičním stavebním materiálem, který je poměrně lehko dostupný, je kámen. Tloušťka zdí starších kamenných domů ještě i dnes vzbuzuje obdiv – dosahuje úctyhodných 70 až 90 cm. Kamenné stavby jsou obvykle chladné a vlhké, ale dokážou akumulovat teplo. V současnosti se kamenné zdivo využívá jen jako základová konstrukce, případně do oporných zdí při rekonstrukcích. Nejčastěji se používá lomový kámen se šířkou minimálně 150 mm. Neopracovaný kámen bývá součástí neomítaného zdiva, z částečně opracovaného kamene se dělá řádkové zdivo. Kromě zdí a zdiva se dá kámen použít i na vnitřní povrchy v domě, kde rovněž působí velmi zajímavě.

Text: Ing. arch. Erika Vodičková, PhD.
Foto: HELUZ, Wienerberger, Xella, Kontio, Porfix
zdroj: Vše o stavbě energeticky úsporného domu 2010, JAGA GROUP, s.r.o.