Krby v proměnách času
O tom, že získání ohně bylo pro lidstvo minimálně stejně důležité jako později vynález kola, knihtisku či penicilinu, asi není sporu. Slouží nám dodnes, navzdory skutečnosti, že po zavedení ústředního vytápění a elektrických a plynových rozvodů tradičnímu „ohništi“ mnozí předpovídali osud Neandertálců… Co se mění, je způsob, jakým docílit, aby oheň v naší domácnosti byl spíše dobrým sluhou, než zlým pánem.
Potřeba vyrábět teplo (topit) je stará jako lidstvo samo. Kromě základní funkce vytápění se v každé bytové kultuře vyvinula i „kultura ohně“. Je to soubor návyků, tradic a názorů na topení a oheň. Souvisí to s kulturou bydlení, představami o životě i s náboženstvím. Systémy vytápění se vyvinuly v jednotlivých oblastech různě. Pro Británii je charakteristická vysoká vlhkost, proto stačil otevřený krb. Ve Španělsku s mírnější a kratší zimou se osvědčila kamna. V maďarské pustě, chudé na dřevo, si museli obyvatelé vystačit se spalováním rákosu, trávy či dobytčího trusu. V Alpách se zimou bohatou na mráz a sníh potřebovali velká kamna.
V každé zeměpisné a kulturní oblasti se tedy vyvinuly odlišné druhy kamen, která místní řemeslnící-odborníci postupně vylepšovali. Vznikly kamnářské školy. Učni se učili od svých mistrů – otců a dědů, jak zdokonalovat dílo a dále je rozvíjet. Kultury se však začaly míchat, lidé cestovali, stěhovali se a viděli to, co doma vidět nemohli. Časem se spolu s lidmi začala mísit bytová kultura, jejíž součástí byla také kamna.
Ohniště jako základ
I když je „živý oheň“ v místnosti jistě efektním doplňkem, jeho praktický význam je spíše minimální. Účinnost klasického otevřeného krbu je pouze asi 20 %. Při provozu otevřeného krbu se nevyhneme vlivům atmosférických poruch. Je třeba se smířit s tím, že se místnost občas zakouří. Tento jev, stejně jako poletující popílek, se neshoduje se současnými požadavky na čistotu. Pokoj s krbem je tedy potřeba častěji uklízet a malovat. Stejně problematické jsou i textilie, které časem „zajdou“. Těmto nežádoucím vedlejším účinkům lze zamezit pomocí různých technických zařízení. V současnosti je tedy vytápění otevřeným krbem považováno za nehospodárné.
Zatímco v dobrých kamnech získáme z 1 kg dřeva přibližně 3,5 až 5 kWh (při 80% účinnosti), v otevřeném krbu jen 0,8 kWh. I samotné rozdělení tepla je u krbu nevhodné – zatímco blízko ohniště je horko, zbytek místnosti trpí chladem. Krb má tedy spíš dekorativní charakter. Ocení ho většinou „milovníci ohně“, kteří si dokážou vychutnat atmosféru vytvořenou hrou plamenů a jimž chvíle neopakovatelné pohody u ohně nezkazí ani případný kouř či popel.
Co se změnilo?
Stavebně-technické výpočty návrhů otevřených krbů je možno najít ve starší odborné literatuře, po změně stavebních technologií po roce 2000 už však tyto teorie nelze spolehlivě použít.
Otevřený krb potřebuje velké množství vzduchu, aby v něm mohl hořet oheň. Moderní budovy jsou téměř vzduchotěsné, krb v nich tedy dostatek vzduchu nemá. V minulosti nebyly stavby dostatečně utěsněné – i zavřená okna a dveře dokázaly krb zásobit dostatkem vzduchu. Dnes přivádíme vzduch ke krbu z vnějšího prostředí samostatným přívodem.
Rovněž je nevhodné, abychom i to málo ohřátého vzduchu, které krb vyprodukuje, vypustili nahoru komínem. Původně byly krby dimenzovány a zkoušeny na cihlové, tepelně neizolované komíny většinou kvadratického průřezu. Komín z těžkých materiálů, jako jsou cihla či kámen, spotřebuje mnoho tepla na vlastní provoz (cihlové zdivo a obdélníkový či čtvercový průřez kladou proudícím spalinám velký odpor). Dnešní komíny jsou vysoce účinné – dokážou odsát více spalin než jejich předchůdci, mají silnější tah, ale už není co odtahovat, protože budova je vzduchotěsná.
Uvedené typy kamen používají různé stavební prvky (kámen, hlína, keramické kachle) i způsoby spalování. Tyto školy či styly dokončily svůj regionální vývoj přibližně kolem roku 1850, v období, které je poznamenáno průmyslovou revolucí, masovým stěhováním obyvatel a s ním spojeným mísením kultur. Toto mísení pokračuje až do dnešních dob, kdy můžeme sledovat vznik evropské monokultury. Vývoj kamen a krbů však nekončí. Bereme-li totiž v úvahu klimatické změny, nedostatek energií, což vyžaduje vývoj nových stavebně-konstrukčních technologií pro stavbu nových typů domů (pasivní či nízkoenergetické domy), je samozřejmé, že lze předpokládat i vznik nových typů kamen či krbů.
Kamnářské školy
Podle jednotlivých oblastí v Evropě je možno definovat několik škol či stylů (nebo způsobů stavění kamen). Jsou to například:
• kamna alpské školy, vyskytující se v Rakousku a Německu,
• maďarská kamna,
• britské otevřené krby na uhlí,
• ruská kamna, stavěná na třeskuté zimy,
• finská kamna, dodnes používaná v Severní Americe a Kanadě,
• balkánské typy kamen.
Pec nám spadla…
Kamna jsou obvykle postavená z kachlů. V minulosti se kachle vyráběly ručně, zejména z hlíny. Tu řemeslníci ručně mísili, potom kachle vypalovali v peci, ve které se topilo dřevem. Tento způsob měl samozřejmě své nedostatky – nestejná teplota výpalu, kachle neměly přesné rozměry, bývaly mírně pokřivené a ani samotná výroba glazur nebyla standardní a odstíny výrobních šarží nebyly stejné. Ornament na kachli tedy nebyl samoúčelný – pomáhal překrýt nerovnosti a zlepšit přilnavost glazur. Kachle nesly pečeť ruční výroby, na které se podepsaly náhodné vlivy ohně vznikající při výpalu. Přesto měla tato kamna postavená z ručně vyrobených kachlů vnitřní náboj, voněla řemeslem, prací, člověčinou. (I dnes platí, že při pohledu zdálky je vnímáme jako celek, jeden kus. Až když k nim popojdeme blíže, objevíme detaily ornamentu. Při ještě bližším pohledu můžeme sledovat hru, kresbu, struktury a linie glazur.) Vzory a ornamenty kachlových kamen často zobrazovaly stylizované přírodní prvky, mnohé z nich ztvárňovaly i hlubší myšlenky a svým obsahem se vyrovnaly jiným výtvarným dílům.
Stavěná kamna dnes
Původní kachlová kamna, na jaká byli v minulosti zvyklí naši předci, v současnosti doplňují další typy. Nemluvíme už obecně o kachlových kamnech, ale o stavěném spotřebiči či stavěných kamnech. Výrobci se místo tvarování a stylizace orientují spíše na přesnost a účinnost. Používají hlíny se stabilními vlastnostmi a krycí glazury. To umožňuje vyrobit přesný výrobek, kterým se napodobují jiné materiály, například kameny, kovy, plasty. Na první pohled se moderní kachel často podobá plastovému či kovovému. Moderní kompozitní hlíny umožňují sériově vyrábět velkorozměrové kusy.
Starší glazury nebyly zcela krycí. Podklad mírně prosvítal, byla vidět struktura hlíny. Vysoký lesk a transparentnost dokázaly mohutná kamna opticky zmenšit, protože lesky a odrazy klamou oko. Kvůli lesku oko není schopno zachytit a vnímat plný tvar, proto se velký, ale lesklý předmět opticky jeví jako lehčí a menší. Moderní architektura tohoto efektu využívá. Skleněné fasády se nám nezdají mohutné a těžké. Dnes preferované zcela krycí glazury, které nejsou příliš lesklé, mohou někdy vytvořit opačný efekt. Kamna zvětšují, sjednocují do velké hmoty. Když k nim popojdeme, už nerozeznáváme drobné detaily, zůstává jen kompaktní plocha.
Transportní kamna
Pod tímto zvláštním názvem si je potřeba představit současnou nejběžnější podobu krbových kamen. Transportní kamna jsou kompletně zhotovena mimo staveniště, obvykle průmyslově ve výrobní hale či v malovýrobní dílně. Při osazení nepotřebují další úpravy či rozsáhlejší stavební práce, jednoduše se napojí na stávající komín a mohou se používat. Mohou mít i přitažlivý a originální design. Jejich účel bývá primární – dobré vytápění v rámci přijatelných cenových požadavků.
Krbové vložky
Pod pojmem obestavěná kamna je možno rozumět hotová, průmyslově zhotovená a následně již na konkrétním místě obestavěná kamna. Obestavby mohou mít různý charakter – tepelněakumulační či tepelněizolační, tzv. lehké. Klasickým příkladem je krbová vložka. Jelikož představují zajímavý obchodní artikl a vhodný poměr cena/výkon, patří mezi nejžádanější topidla této kategorie. Starší krbové vložky z roku 1990 měly jedinou, nedělenou spalovací komoru. Vzduch potřebný na hoření byl přiváděn dvířky popelníku přímo z místnosti. Vložka byla vybavená velkým roštem, obvykle po celé ploše dna ohniště. Hoření a spalování bylo intenzivní, často se plamen „utrhl“ od roštu a hořel až na konci komory či v kouřovodu. Účinnost těchto vložek byla malá (přibližně do 40 %), palivo v nich rychle vyhořelo. Regulace byla omezená.
Současné standardně vybavené krbové vložky odebírají vzduch potřebný na hoření dvířky popelníku. Rošt je již menší (tvoří přibližně ¼ plochy ohniště). Hoření je klidné díky přídavnému vzduchu a štěrbinovému oplachu skla. Vzduch vniká do prostoru spalování po délce dolní hrany dvířek. Sklo se intenzivně nezanáší – vydrží čisté i několik topných cyklů. Nadstandardně vybavené krbové vložky odebírají z místnosti jen minimální množství vzduchu. Vzduch potřebný na hoření je přiváděn z exteriéru, plocha roštu je minimální, v ohništi už probíhá účinnější a šetrnější bezroštové spalování. Chod vložky může být řízený elektronicky. Podle teploty v ohništi reguluje přívod vzduchu i chod klapky. Kvalitní krbové vložky už dosahují nominální účinnosti i 80 %.
Teplovodní krbové vložky
Teplovodní krbová vložka dává určitý díl svého výkonu i do ohřevu vody (přibližně 45 % jejího výkonu se mění na teplou vodu), zbytek je teplovzdušný. Za předchůdce teplovodních krbových vložek lze považovat lokální topné systémy, takzvané etážové vytápění.
Výhodou je, že teplo, tedy teplou vodu z vložky, je možno transportovat lépe a dále než teplý vzduch. Teplo uložené ve vodě se dá i jistým způsobem uskladnit, například v upravené akumulační vodní nádrži. Teplovodní systém lze propojit s hlavním teplovodním vytápěním v domě, přičemž vložka ho posiluje, nebo v přechodném období může nahradit velký kotel.
Bio-krby
Módní označení pro prakticky jediné interiérové otevřené krby, které přežily dodnes. Do otevřených krbů jsou dnes kromě dřeva preferována i jiná paliva, například hořlavé svíčkové gely, které jsou dodávány v nádobách s knoty a vkládány do zabudovaných otvorů. Výhodou těchto gelů je, že hoří bezpečně, nečoudí, jejich spaliny jsou čisté a mírně aromatizované a při jejich hoření se netvoří popel. Na odvětrání spalin stačí v tomto případě užší komín. Svou renesanci zaznamenaly i plynové krby, které se znovu začaly používat. Mají čistý provoz, ale vyžadují dostatek bezpečnostních zařízení, aby se při případném zhasnutí plamene ihned vypnul i plyn.
Na slovíčko s odborníkem:
Jak se za posledních 20 let proměnil krb či kamna? Zažíváme krbovou revoluci či evoluci?
Na otázku odpovídá Michaela Cintlová, PR manažerka společnosti Haas + Sohn.
Krbová kamna za posledních 20 let prošla určitým vývojem, co se designu i technických parametrů týče. Snáze patrný je design, neboť tvoří vnější obal a často je to faktor, podle kterého si vybíráme, nebo který má rozhodující váhu při výběru nového modelu. U nás ve společnosti klademe veliký důraz na to, abychom uspokojili vkus každého zákazníka, a proto spolupracujeme s mladým českým designérem. Mezi našimi produkty naleznete jak moderní jednoduché designy, tak i klasiku v podobě oblíbených kachlových kamen. V čem určitě došlo k evoluci, tak to je používaný materiál, v případě výrobků HAAS+SOHN především obkladového – jako je kámen, např. pískovec či mastek, ale i užitného, např. dnes se místo šamotových desek do spalovací komory používá vermiculite či odlehčený žáruvzdorný beton Lacfire…
Technické parametry se mění v závislosti na trendech bydlení – např. u pasivních či nízkoenergetických domů jsou žádoucí kamna s nízkým výkonem, což my jako výrobci jedni z mála na trhu nabízíme. Naopak u výměníkových kamen, kdy pomocí radiátorů napojených na vodní řad vytopíte celý dům, jsme dosáhli vysokých výkonů a účinnosti v poměru tepla předávaného do vody (až 80 %) a vzduchu. V oblasti kamen s výměníkem jsme leadery na trhu. V posledních letech se klade silný důraz na ekologii, úspory a ochranu životního prostředí i prostřednictvím státní legislativy, např. v Zákoně o ovzduší, který od roku 2014 nastavuje přísné limity v oblasti emisí. To se dotýká i interiérových zdrojů vytápění, výrobci musí toto v technických parametrech výrobků zohlednit. Jsme hrdí na to, že naše výměníková kamna nové generace již splňují ta nejpřísnější kritéria. V naší firmě patří k těm zásadním inovacím z posledních let např. unikátní řešení čištění výměníku, chráněné průmyslovým vzorem, či lepší regulace procesu spalování, a to i z uživatelského hlediska pomocí jednoho regulátoru tzv. Easy Control.
V neposlední řadě v oblasti vytápění začíná stoupat obliba peletových kamen na přikládání peletkami. Výhod mají taková kamna hned několik: peletky nasypete do zásobníku a kamna sama si dávkují palivo dle potřeby. Peletová kamna od HAAS+SOHN jsou navíc téměř nehlučná, u všech modelů lze navolit týdenní provozní program, u vyšších tříd pak i zapálení kamen na dálku přes mobilní telefon.
Kamna, nebo krbová vložka?
Je-li naším záměrem zřídit si kamna, řešíme otázky, co je lepší a výhodnější, co dobře vytopí dům, co má vyšší výkon, co bude stát méně peněz, co je hezčí, co vydá skutečně zdravé teplo a podobně. Nejčastěji se rozhodneme pro krbovou vložku nebo klasická stavěná kamna.
TEXT RED
FOTO VLADIMÍR INSTITORIS, ARCHIV FIREM A REDAKCE
ZDROJ časopis HOME, 04/2015, JAGA MEDIA, s.r.o.