Vše o podlahovém vytápění (2. část)

Reklama

Provoz podlahového vytápění je hygienický, protože nevíří vzduch, stěny a vytápěcí plochy neznečišťuje unášený prach a ve vytápěných místnostech je kvalitní mikroklima. Minimální vlhkost stěn brání vzniku plísní a mikroorganismů, což snižuje riziko vzniku alergií.

 

Teplovodní podlahové vytápění

Teplovodní podlahové vytápění představuje vytápěcí systém, který využívá k vytápění ohřátou vodu. Jeho základním článkem je plastová nebo měděná trubka, proto je velmi důležité dbát na materiálovou kvalitu a odolnost trubek. Ze všech materiálů se nejvíce doporučuje polybuten, který splňuje všechna kvalitativní a bezpečnostní kritéria. Je odolný proti korozi a tlumí hluk v rozvodech. Trubkami uloženými v podlaze proudí vytápěcí voda, která šíří teplo na velké ploše. Vodu ohřívá vytápěcí kotel nebo jiný zdroj tepla, který se dá v budoucnosti měnit nebo doplňovat. Systém teplovodního podlahového vytápění může být realizován mokrým nebo suchým způsobem.

U plošného vytápění se využívá sálavého tepelného toku z ohřívané plochy podlahy, stěny nebo stropu. Tyto plochy dosahují mírně vyšší povrchové teploty, a tak přímo vyzařují teplo do okolního prostředí. Rozložení teploty v místnosti je od podlahy směrem nahoru rovnoměrné. Jednoduché pokládání polybutenové trubky do systémové desky s výstupky zrychluje montáž celého systému teplovodního podlahového vytápění. (foto: KKH, Gabotherm)

Základem mokrého procesu realizace je přímé zalévání podlahových trubek mokrým potěrem, který během sušení prochází objemovými změnami. Jednoduché upevnění trubek ke kari rohoži je způsob realizace, při němž dochází občas k jejich nerovnoměrnému rozložení, protože během zalévání se mohou posunout. Snaha o přesné kladení trubek a homogenní rozložení tepla na podlaze posunula technologii podlahových prvků od přichycení „zahradní hadice“ na kari rohož až k prvkům s celohliníkovou úpravou a trubkám s kyslíkovou bariérou – ve všech případech jde o prvky vyráběné s přesností na milimetr.

Trubky podlahového teplovodního vytápění uložené v systémových deskách s hliníkovým povrchem, který pomáhá lepšímu rozložení tepla v podlaze. (foto: Duratherm)

Základem suchého způsobu realizace je ukládání vytápěcích trubek do předem připravených lisovaných systémových desek, které výrazně zkracují dobu náběhu podlahového vytápění. Protože na systémovou desku stačí nanést tři centimetry anhydridového potěru, a ne 6,5 až 9 cm betonového potěru, jak tomu bylo u starších systémů, akumulační vrstva je tenčí, a tak reaguje pružněji. U těchto systémů je možné úplně vynechat mokrý proces a celou podlahu zrealizovat i jen suchým způsobem, například pomocí podlahových sádrovláknitých desek uložených na systémové desky.

Kyslík je ve vytápěcích systémech nevítaný, protože způsobuje korozi kovových prvků vytápěcího systému, což znamená skoro celého kotle. Kyslík je součástí vzduchu, a ten je podle Henryho zákona též součástí vytápěné vody. Volný kyslík plastovým trubkám uloženým v podlaze neublíží, nejzranitelnější je kotel; poškodí-li ho zkorodované vnitřní součástky, a to i dříve než po dvou letech, reklamaci nikdo neuzná. Kyslíková bariéra v plastových trubkách podlahového systému výrazně sníží plochu pro difuzi kyslíku do vytápěcí soustavy. (zdroj: Duratherm)

 

Kombinování stěnového a podlahového vytápění je dobrou investicí z hlediska nízké spotřeby energie, tepelné pohody a hygieny prostředí. Podlahové vytápění tvoří systém se značnou akumulací tepla a temperuje místnost. Stěnové vytápění reaguje velmi rychle a pohotově na požadavky regulace. Výsledkem kombinace je rychlé a energeticky nenáročné dosažení požadované teploty. (foto: KKH) Pro teplovodní podlahové vytápění jsou nejvhodnější polybutenové trubky. Novinkou jsou o něco flexibilnější trubky, které usnadňují instalaci ve stísněnějších podmínkách, například v malých koupelnách či toaletách nebo pod šikminou střechy. Navzdory větší ohybnosti zůstává u nich zachována tloušťka stěn trubek, a tím i výkonnost. (foto: Viega)
Hotová rozdělovací stanice se zasouvacími spojkami pro polybutenové trubky. (Foto: KKH)

Teplo venku

Zima je za dveřmi, a pokud nám dopřeje stejné množství sněhu jako ta poslední, můžeme se už teď těšit na hodiny trávené s lopatou či hrablem ve snaze proměnit příjezdovou cestu či schodiště z kluziště zpátky v komunikaci. Těchto problémů se dá zbavit velmi účelně použitím elektrického venkovního vytápění. Pro tyto účely jsou vhodné zejména elektrické topné kabely. Více prozrazují odborníci na elektrické vytápění z firmy Fenix: „Pomocí topných kabelů lze chránit jakoukoliv komunikační plochu – chodník, cestu, nájezdové rampy, schodiště a podobně. K těmto aplikacím se používají speciální topné kabely – robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a příkony 20 až 30 W/m. Vyhřívání lze provést z okruhu systému vytápění i topné rohože. U pochozích komunikací se topný prvek umísťuje do pískového lože nebo do betonové desky, u schodů či teras do lepicího tmelu. U pojízdných komunikací se doporučuje umístit topný prvek do betonové desky, která bude chránit topný kabel před poškozením při zatížení komunikace automobilem.

 

Pro vyhřívání venkovních ploch se instaluje plošný příkon 300 W/m2. Takto vysoký výkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Velmi důležitá je i správná regulace, která uvede systém vytápění do provozu již v době, kdy nebezpečí námrazy vzniká. Tedy regulace, která snímá nejen teplotu, ale i přítomnost vlhkosti ve sledované ploše. V případě, že je systém ovládán ručně a je uživatelem uveden do provozu až v době, kdy je předmětná plocha zakryta vrstvou sněhu, může jeho odtávání trvat i více než 12 hodin (v závislosti na výšce vrstvy sněhu). Je potřeba si uvědomit, že topný kabel je umístěn v zemi, která má obrovskou schopnost jímat teplo, a také že je potřeba velké množství energie k přeměně sněhu na vodu – tzv. latentní teplo. Instalace doplňkové tepelné izolace do skladby je až na výjimky neúčinná.“

TEXT: Kamila Ďuríková ve spolupráci s firmami DEVI, Duratherm a KKH, Fenix, Gabotherm
FOTO: archiv firem
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák

Zdroj: časopis HOME 2011 JAGA MEDIA, s.r.o.
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat