Nové číslo časopisu HOME 09/2011 v prodeji

Reklama

Nemusíte patřit mezi ty, kdo z každé procházky po okolí přitáhnou domů nějakou užitečnou věc nalezenou u kontejnerů, jako je třeba (ne)jezdicí židle nebo barevná plastová polička do koupelny a la „šťastné osmdesátky“. Nemusíte ani pravidelně navštěvovat bleší trhy či bazary nábytku.

 
Stačí, abyste normálně existovali, a zjistíte, že se váš příbytek neustále zaplňuje. Všude kolem nás vznikají věci, krámy nebo – hezky slovensky: „rárohy“. Objevují se jako králíci z klobouku
– evidentně z ničeho a zaplňují vše kolem nás. Kdysi jsem tuto evidentně nemožnou vlastnost věcí, k jejichž držení se v rodině nikdo nepřiznává, považoval za čirou magii. Až nedávno jsem zjistil, že kvantová teorie umožňuje vznik hmoty z ničeho. Nenadávejte proto dětem, když se v jejich vámi uklizených pokojících objevuje neustále nový a nový nepořádek – je to zkrátka vlastnost vesmíru.
Kvantová teorie vysvětluje i další zdánlivý paradox. Bydlení totiž jako by rušilo fyzikální zákony. I když objem vašeho obydleného prostoru daný hranicemi bytu je konečný, objem věcí, které v něm dokážeme ukrýt, je nekonečný. Einstein zjistil (popravdě nevím, zda za jeho geniálními myšlenkami nebyla maminka Einsteinová hrozící malému géniovi rákoskou kvůli věčně neuklizenému pokoji a přeplněným poličkám), že prostor a čas jsou jen velmi relativní pojmy. Z kvantového hlediska musíme vždy uvažovat o časoprostoru. Tudíž objem vašeho bytu je konečný jen z hlediska jedné veličiny, z hlediska časoprostoru se na něj vztahují trochu jiná pravidla. Takže žádný strach; do vašeho domova se vejde mnohem víc, než byste si kdy dovedli představit.
Naše bydlení zkrátka podléhá entropii. Ta nejde zastavit, jenom odložit. A to pouze ve dvou případech: při stěhování nebo požáru. Ponaučení? Až příště zakopnete o rozházené věci své ratolesti, vzpomeňte na kvantovou teorii. Předměty v domácnostech se prostě objevují a vy pro ně pokaždé najdete místo. A třeba si přečtete toto číslo HOME, kde vám poradíme, jak ho pro ně najít.

Přeji příjemné čtení.

Matej Šišolák

P.S. Omlouvám se všem fyzikům za poněkud zjednodušené pojetí kvantové teorie. Ale už mne nejednou zachránila před spácháním těžkého ublížení na zdraví! ?

Foto na titulní straně: Francesca Giovanelli

 

str. 12
Život ve světle oranžového štítu

Stojí na rohu dvou ulic, a tak ho architekt Luděk Rýzner z OK Plan Architects vybavil oranžovým štítem, který hlídá soukromí jeho majitelů. Zvenčí se na náhodného kolemjdoucího tváří trochu introvertně, svým obyvatelům ale v zahradě rozevírá vřelou náruč.

str. 26
Srdeční záležitost

Lze vůbec mluvit o něčem takovém, jako je typicky mužský, či naopak bytostně ženský interiér? U pánského bydlení většinou předpokládáme převahu jednoduchosti, funkčnosti a praktičnosti nad přehršlí doplňků a barev. Pokojíky pro dámy zase často řadíme do kategorie drobného chaosu, kde se zařizovalo spíše s citem než s rozumem. My jsme se ale tentokrát podívali na zoubek maličkému bytu, který ačkoliv jej obývá mladá žena, charakterizuje rozumovost a střídmost pánského stylu. A jak paní domácí garsonku vybírala? No přece srdcem!

str. 60
Poezie domu u jezera

Domy u jezera by měly vypadat jinak. Například jako ten od architekta Andrease Zecha – není honosný, přitom je však rafinovaný, s flexibilně členěným prostorem, který dává křídla fantazii. Také díky cedrovému dřevu a množství skla dýchá stejnou poezií jako místo, na němž stojí: v parku na břehu Bodamského jezera.

str. 94
Stručný průvodce labyrintem zateplování fasád

Boj mezi zastánci jednovrstvých (nezateplených) a vícevrstvých (zateplených) obvodových konstrukcí sice ještě tak úplně neskončil, přesto lze říci, že dnes tvoří zateplení u novostaveb určitý očekávaný standard. A tak pokud nestavíte z materiálu, který se bez zimníku obejde, dříve či později budete muset řešit zásadní otázku – co svému domu obléknout?

str. 122
Pohoda venkovské zahrady

Kdo by nechtěl alespoň občas uniknout před stresem a městským ruchem někam, kde vládne pohoda, klid a harmonie? Například na chalupu kdesi na venkově. Samozřejmě nebylo by to ono, kdyby její součástí nebyla pěkná zahrada. Jenže pořádnou venkovskou zahradu nemůžete založit náhodným systémem typu: kde je volné místo, tam něco zasadím. Na začátku byste se měli držet určitých pravidel a později už zahrada poroste sama.

Dům v černém neoprenu

TEXT: Lucia Hakelová
FOTO: ©pichler.architekt[en]

Odpovědný redaktor: Matej Šišolák

Ve Vídni, v zahrádkářské čtvrti nazývané Mexiko, jen několik desítek metrů od ramene Dunaje, vyrostl před dvěma lety rodinný dům s originální fasádou. Jeho autorem je architekt Günter Pichler, který dům postavil pro svou partnerku Ritu. Protože kromě projektování ve vlastním architektonickém ateliéru působí i na tamní technické univerzitě, kde vyučuje trvale udržitelnou výstavbu, je celkem pochopitelné, že ho postavil ve standardu odpovídajícímu rakouské normě o pasivních domech. Jeho dům získal i cenu rakouské stavební spořitelny za nejlepší dům roku 2011.

Nejlepší dům roku je soutěž, kterou každoročně vyhlašuje rakouská stavební spořitelna Bausparkasse. Do finále se dostane vždy jen jedna stavba z každé spolkové země a z nich nakonec vzejde celorakouský vítěz. V tomto roce zvítězil vídeňský dům, který navrhl architekt Günter Pichler.

Pohled na severní fasádu. Terasu u kuchyně není třeba chránit před sluncem, stín jí vytváří samotný dům. Vlevo je vidět sousedící pekárna Ströck.

V sousedství s velkým pekařem
Ritin a Günterův dům stojí v původně průmyslové čtvrti na severu města. Blízkost vody a městské pláže ji však předurčovaly k odpočinku a trávení volného času, a tak se tu ve dvacátých letech minulého století rozrostla zahrádkářská oblast. Některé výrobní podniky se však dochovaly dodnes. Jedním z nich je i vídeňská pekárna Ströck, která sousedí s jejich rodinným domem. Městská vybavenost je v této části města omezena, a tak čerstvý chléb upečený téměř za zády či chutné koláče představují potěšení pro každého obyvatele. Dům postavili na jedné ze dvou původně samostatných parcel a poměrně netypicky má některé velké prosklené plochy otočené směrem na sever. Architekt měl totiž dvě možnosti, jak stavbu na pozemku situovat – buď k severní, nebo k protilehlé jižní hranici. Jeho ohleduplný přístup nakonec přispěl k rozhodnutí pro jižní hranici, a to i za cenu zastínění části vlastní zahrady. Získal tím však jak pro všechny sousedy, tak i pro sebe větší intimitu bydlení a též krásnější výhled z terasy ložnice v poschodí – může se z ní kochat západy slunce i okolím ramene starého Dunaje. Jedno ze severně orientovaných prosklení proto spojuje s hlavní zahradou kuchyň a jídelnu v přízemí, druhé poskytuje zahradní výhled z pracovny. Na jižní straně domu zůstala jen menší část zahrádky se starým stromem, jehož koruna sahá až k ložnici – pomáhá zachovat její intimitu od ulice a v létě ji chrání před horkým sluncem.

V Rakousku je podobně jako u nás zvykem oddělovat zahrádkářské oblasti od zbytku města oplocením a uvnitř zóny je pospojovat sítí soukromých uliček. Stavbu na nárožním pozemku chrání od ulice kovový plot se zkorodovaným povrchem, který svou barevností zajímavě kontrastuje s její černou fasádou. Protože velkou část jižního průčelí tvoří v přízemí zasklená stěna, plné tabule oplocení měly poskytnout pocit intimity jednak v zahradě, jednak v domě.

S důrazem na trvalou udržitelnost
Vzhledem k regulativům musela být stavba poměrně dlouhá a úzká – 16,35 × 4,20 m není právě ideální tvar pro pasivní dům, který by měl být obecně co nejkompaktnější, aby se tepelné ztráty jeho povrchem omezily na minimum. I navzdory prodloužené formě a velkému rozsahu prosklení se však architektovi podařilo dosáhnout potřeby tepla na vytápění nižší než 15 kWh/m2 za rok.

Günter Pichler si jako hlavní konstrukční materiál zvolil dřevo, přesněji prefabrikované dřevěné panely a dřevěné sloupy. Střecha i stěny jsou zjednodušené a na pasivní dům poměrně tenké – mají tloušťku jen 28 cm.

Zevnitř směrem ven je tvoří 9 cm silná dýhovaná dřevotřísková deska, osmnácticentimetrová vrstva minerální vlny, nosná konstrukce z masivního dřeva a vrchní vrstva z kaučukové fólie. Ačkoli má zateplení tloušťku jen 18 cm, díky netradiční povrchové úpravě je dostatečné na to, aby stavba splnila požadavky pasivního standardu. Fólie na fasádě se postarala také o dostatečnou těsnost pláště (obalu domu), která je taktéž jedním ze základních předpokladů pro to, aby dům mohl patřit do kategorie pasivních. (Při blower door testu byla naměřena hodnota n50 = 0,15 h-1.) Všechny části konstrukce domu byly montovány mechanicky, což prakticky znamená recyklovatelně, a tedy ohleduplně k životnímu prostředí.

Večerní pohled na jižní fasádu – dole kuchyň s jižní terasou, nahoře ložnice chráněná od ulice korunou stromu. Velkorysá prosklení na celou výšku podlaží však spojují interiér se světlem, výhledy a okolní zelení na všech stranách domu.

Nezvyklá pláštěnka
Neobvyklý „neoprenový“ vzhled dodala domu fasáda z kaučukové fólie, která se běžně používá jako hydroizolace při vytváření zahradních jezírek. Uplatnit ji na fasádě mělo čistě pragmatický význam – měla účinně chránit dům před povětrnostními vlivy. Díky architektovu nápadu byla tato ochrana vyřešena za výhodnou cenu, protože cena fólie je asi 12 € (cca 300 Kč) za metr čtvereční. Z nabídky černé nebo šedé barvy si Günter Pichler vybral černou především proto, že účinněji absorbuje energii ze slunečního záření. Také zásluhou černé kaučukové fólie, díky níž funguje fasáda domu jako solární kolektor, postačovala na zateplení stěn vrstva minerální vlny, která je na pasivní stavbu neobvykle nízká. V létě je v domě sice o něco vyšší teplota, než obvykle bývá v pasivních domech, architekt však tvrdí, že pro ně je přirozené, když je v létě tepleji – stejně uvnitř i venku. Neomezují se tedy ani v otevírání zasklených stěn, které spojují interiér se zahradou. Díky okolní zeleni se však dům v noci příjemně vychladí. Architektovi zabralo řešení fasády domu poměrně mnoho času – bylo nutné promyslet všechny související detaily a zvážit možná rizika. Dnes však tvrdí, že se to vyplatilo. Nebude totiž vyžadovat žádnou údržbu minimálně 15 let, přičemž výrobce fólie poskytuje na materiál padesátiletou záruku.



Více se dočtete v časopise HOME č. 09/2011.

Reklama
Reklama

Komentovat