Tradiční domy, murales a oslíci: Sardinské vnitrozemí ukazuje cestu k pomalejšímu a delšímu životu
Sardinie je poslední dobou turistický hit. Většina návštěvníků se ale omezí na pobřeží ostrova - fantasticky čisté moře, písčité pláže, mořské jeskyně, skvělá kuchyně... ano, tady se rozhodně dá strávit krásný týden dovolené. Kdo ale chce poznat autentickou Sardinii, ten musí zamířit více do hloubi ostrova.
Najde zde totiž rozsáhlý svět k poznávání. Aby ne, Sardinie má 24 090 km2, to je třetina České republiky. Sardinie se ráda prezentuje heslem „Sardegna Quasi un Continente“ – tedy Sardinie, téměř kontinent.
Možná chtěl autor citátu připomenout, že Sardinie kdysi opravdu něco jako kontinent byla. V druhohorách se zde nacházela pevnina zvaná Tyrrhenia, kterou vytvořilo několik sopek, které se táhly od dnešní francouzské Riviéry až po Tyrrhénské moře.
Její součástí byly i Korsika a Sardinie. Pevnina se postupně rozlámala. O Sardinii se dodnes uvažuje jako o tom místě, které mohlo být Atlantidou.
Nejsou to Italové
Jsou tišší, necpou se těstovinami a mají raději pivo než víno. Sardové (ano, přesně tak se správně nazývají obyvatelé Sardinie) si jsou vědomi, že jejich domov je naprosto unikátní.
Jejich ostrov se stal součástí Itálie, oni se ale za Italy nepovažují. Nejsou hluční, impulsivní a nevázaní. Jsou rezervovaní, přemýšliví, často působí až melancholicky. Ženy působí prudérně, oblékají se cudně. A muži se k nim chovají s respektem.
A jestli vás toto vymezení vůči Italům nepřesvědčilo, tak toto jako důkaz postačí – Sardové více než víno milují pivo.
To proto, že sardinská kultura má blízko k té katalánské. A v Katalánsku ve Španělsku si také rádi dopřejí zlatavého moku. Na Sardinii je řada zajímavých řemeslných pivovarů, nejznámější zdejší pivo nese jméno Ichnusa.
Mimochodem ještě, Sardové nejsou velkými fanoušky těstovin nebo pizzy. Tyto pokrmy si můžete dát v turistických letoviscích na pobřeží, ale ve vnitrozemí se jich budete v restauraci doptávat marně.
Murales – galerie pod širým nebem
Pokud máme mluvit o konkrétních městech, těžko vybrat jenom jedno. Ve vnitrozemí Sardinie všechna vypadají podobně – klidná, rozžhavená sluncem, s množstvím historických budov.
Zároveň ale každé město je přece jen unikátní, s vlastním hrdým obyvatelstvem a osobitou atmosférou. Tu do značné míry utvářejí murales.
Jsou to nástěnné malby, které vypovídají o místní historii, politice i každodenním životě. Nejde o díla naivních malířů, jak se někdy mylně uvádí, ale o výtvarně silná a promyšlená vyjádření školených umělců.
Některé jsou inspirovány Picassovou Guernicou, jiné kubismem nebo mexickým muralismem. Vznikly jako forma protestu během společenských nepokojů konce 60. let a dodnes představují hlas obyvatel regionu.
Nejvíce svými murales proslulo Orgosolo, ale zkusit můžete také San Sperate, Villamar nebo Serra-manna.

Nuraghe Palmavera, jeden z více dochovalých nuraghů. K čemu tyto stavby sloužily, o tom se mohou odborníci jen dohadovat Zdroj: Autorův osobní archív
Tajemné nuraghe
Ve vnitrozemí Sardinie narazíte na desítky megalitických staveb zvaných nuraghe. Vystavěla je zvláštní civilizace, která na Sardinii žila dávno před příchodem Římanů.
Nuraghe jsou jedny z mála památek, které zde po nich zůstaly – zato je takových nuraghů na ostrově stovky a stovky. A nikdo neví, k čemu vlastně tyto věžovité konstrukce sloužily.
Někteří odborníci se domnívají, že mohly sloužit jako pevnosti, svatyně nebo astronomické observatoře. Jedno je však jisté – nuraghe, jež vznikly někdy v době bronzové, dodávají krajině zvláštní tajemnou atmosféru.

Vesnice Burgos. Cizinci sem prakticky nejezdí – je příliš vzdálená od největších turistických lákadel Zdroj: Autorův osobní archív
Ještěrky a osli pod spalujícím sluncem
Vnitrozemí ostrova je suché a horké, často připomíná polopoušť. Déšť je tu výjimkou, slunce pálí téměř nepřetržitě. V takových podmínkách se daří jen odolným živočichům – a těmi jsou hlavně ještěrky.
Najdete je doslova všude: na kamenech, na zídkách, na starých stavbách. Jejich přítomnost působí téměř symbolicky, jako by byly strážci zdejší historie.
V horských oblastech se pak potulují osli – pomalí, klidní, jakoby smíření s neúprosným rytmem zdejšího života.
Takové je vnitrozemí Sardinie. Je bez hotelů a turistických atrakcí, také zde zvláště v létě bývá neskutečné vedro. Přesto stojí za návštěvu.
Ohromí vás bohatou historií, jedinečnou kulturou a krajinou, která umí být drsná i podmanivá zároveň.
Galerie:
- San Pantaleo – starobylá vesnice, která dýchá klidem a historií
- Tradiční murales na domech: Umění, které vypráví příběhy
- Nuraghe Palmavera, jeden z více dochovalých nuraghů. K čemu tyto stavby sloužily, o tom se mohou odborníci jen dohadovat
- Vesnice Burgos. Cizinci sem prakticky nejezdí – je příliš vzdálená od největších turistických lákadel
- Kamenného slona nedaleko Castelsarda nevytvořily lidské ruce, ale příroda. Respektive, eroze
- Krajina ve vnitrozemí místy připomíná polopoušť
- Silnice ve vnitrozemí často lemují oleandry
Text: Marek Konvalinka
Foto: Autorův osobní archiv, Shutterstock
Zdroje: návštěva Sardinie; https://zemesveta.cz/jaci-jsou-sardove/; https://www.sardegnadigitallibrary.it/detail/6499b8a0e487374c8f801937