V listopadovém čísle jsme si povídali s Pavlem Chloubou, naším externím dopisovatelem, o zakládání zahrad v souladu s přírodou. Probrali jsme spolu některé zásady, které se vyplatí ctít, a na konci rozhovoru jsme slíbili, že […]
V listopadovém čísle jsme si povídali s Pavlem Chloubou, naším externím dopisovatelem, o zakládání zahrad v souladu s přírodou. Probrali jsme spolu některé zásady, které se vyplatí ctít, a na konci rozhovoru jsme slíbili, že se k tomuto tématu ještě vrátíme.
Kombinování květinových a zeleninových záhonů, tzv. smíšená výsadba.
Agrotechnika je soubor různých pěstitelských zásahů, které mají obecně vést ke zvýšení úrody a její kvality. Myslím si, že část těchto úkonů je možné přenést i do soukromých zahrad s cílem zlepšit kondici zahrady. Nemusíte přitom primárně sledovat zvyšování úrody, ale třeba i omezení výskytu rostlinných nemocí a škůdců. Jedním z nejdůležitějších agrotechnických opatření je například střídání kultur a dodržování tzv. osevních postupů. Týká se to zejména zelinářských částí zahrad. Jako příklad uveďme třeba zelí, které je náchylné na nebezpečnou bakteriální nádorovitost kořenů. Této nemoci je mnohem snadnější předejít než ji léčit. Jedním z účinných preventivních opatření je přitom pěstovat zelí na stejném místě v minimálně pětiletém, nebo ještě lépe v šestiletém odstupu. A to je jen jeden z mnoha příkladů promyšleného využívání agrotechnických opatření, která pomáhají udržet zahradu zdravou a bez nadbytečného používání chemie.
Využití agrotechnických opatření ale určitě nespočívá pouze v dodržování osevních postupů. Je to tak? A lze je využít i mimo zelinářskou zahradu?Ano, možnosti běžného majitele zahrad jsou mnohem větší, než se na první pohled zdá. Účinným agrotechnickým opatřením je například tzv. zelené hnojení. To můžete využít jak na užitkové zahradě, tak i mimo ni. Zelené hnojení zvyšuje kvalitu půdy, může omezit její zaplevelení a je možné jím také kultivovat půdu v době, kdy pro ni nemáte jiné využití. Někteří lidé jistě zažili situaci, kdy se nastěhovali do právě dokončeného domu, ale neměli dost času nebo prostředků k okamžitému založení zahrady. Půda tak často leží ladem a rychle ji osídlují agresivní druhy plevelů. Vysetí směsi pro zelené hnojení může tento problém omezit, a navíc dobře připraví půdu k následnému založení zahrady.
Péče o půdu tedy také patří k zásahům, které mohou zlepšit stav zahrady a snadněji nastolit rovnováhu mezi ní a přírodou?Nepochybně – odpovědné hospodaření s půdou je projevem civilizovanosti a přemýšlivosti. Existuje řada návodů a doporučení, jak se o půdu co nejlépe postarat. Také ale existuje mnoho úkonů, které by se s půdou neměly provádět, přesto k nim ale dochází a půdě škodí. Někdy jsou to větší prohřešky, často ale jen zdánlivě malé, zato škodlivé přečiny, které pomalu a vlekle znehodnocují půdu domácích zahrádek. Jako příklad poslouží poměrně rozšířená „babská“ rada k likvidaci slimáků. Podle ní se mají slimáci posolit nebo alespoň nasolit místa, kde se často vyskytují. Když ale pominete krutou smrt slimáků, neměli byste se jejich solení dopustit ani kvůli půdě, kterou si zbytečně zasolujete. Někdy můžete být svědky ale horších počinů, jako je například znehodnocování půdy drobnými stavebními pracemi či dokonce vyvážení zdánlivě nadbytečné půdy na černé skládky.
Co ještě můžeme udělat pro zahradu, kterou chceme mít vedenou tak, aby fungovala podle přírodních principů?
Používání organických hnojiv má pro zahradu velký význam.
Jde o řadu drobností, které v součtu ovšem znamenají mnoho. Uveďme třeba využívání dešťové vody, která je nejen nejlevnější, ale pro zalévání zahrady i nejkvalitnější. Další možností je založení kompostu a ochota se kompostování občas věnovat. Recyklace organických látek je činnost, která může v mnoha ohledech ulevit životnímu prostředí. S vlastním kompostem navíc přirozeně klesá potřeba průmyslově vyráběných substrátů a organických hnojiv.
Připomeňme si tedy, co všechno do kompostu ještě patří a co už nikoli.V tom se názory trochu rozcházejí. Někdo tvrdí, že kompostovat je možné všechny organické zbytky z domácnosti i ze zahrady, protože příroda si poradí se vším, co je organického původu. Druhá teorie je o něco střízlivější. Připouští většinu organických látek s výjimkou například exkrementů nebo natí plevelů s jejich semeny. Do kompostu by se také neměly dávat napadené a nemocné části rostlin, aby se dále nešířily jejich nemoci, resp. škůdci. Osobně se domnívám se, že výsledek kompostování záleží na kvalitě a délce kompostovacího procesu. Intenzivně udržované komposty, pravidelně obracené a vápněné, které zrají několik let, by si měly poradit i se semeny plevelů nebo s hůře rozložitelným organickým odpadem. Při menší péči o kompost se ale vyplatí vyšší obezřetnost a problematickým materiálům je lepší se vyhnout.
Používání pesticidů na soukromých zahradách je citlivým tématem, často dokonce rozděluje zahrádkářskou komunitu na dva tábory. Jak tuto věc vnímáte vy?Souhlasím s tím, že se jedná o choulostivou záležitost. Osobně prosazuji na zahradách střízlivý přístup k použití pesticidů. Tam, kde to není třeba, se snažím pesticidům vyhnout, ale bylo by ode mne pokrytecké tvrdit, že používat pesticidy není nutné. Jsou situace, kdy lze chemické přípravky vynechat pouze obtížně a za cenu velkých ztrát nebo obrovské expanze nemoci či škůdce. Na druhou stranu ale mnoho lidí používá přípravky na ochranu rostlin zcela nesmyslně. Zažil jsem několik situací, kdy obchodník vnucoval zákazníkovi přípravek na ochranu rostlin v situaci, kdy chemický zásah už nemohl mít žádný účinek. Slepá víra v zázračnost chemických přípravků v každé situaci se mi zdá opravdu škodlivá.
Někomu může připadat, že zahradničení v souladu s přírodou vyžaduje mnoho zkušeností a botanicko-zahradnických znalostí. Je to tak?Možná to tak na první pohled vypadá, ale spíše si myslím, že tomu tak není. To nejdůležitější je obyčejný selský rozum. Naši předkové byli často existenčně závislí na kousku půdy, kterou vlastnili. Platilo, že co si rodina nevypěstovala nebo neodchovala sama, to neměla. Dnešní možnosti, kdy si lze všechno koupit, nás nejednou svedou na scestí. Pro zahradničení v souladu s přírodou přitom stačí být pouze vnímavější k tomu, co se nám příroda snaží sdělit. Také si myslím, že k důležitým rozhodnutím bychom měli dospět vlastní úvahou. Měli bychom se naučit vyhodnotit situaci a vzít na vědomí všechny faktory, které mohou rozhodnutí ovlivňovat. Cesta k harmonické zahradě, která žije v souladu s přírodou, tedy není nijak klikatá ani obtížná, ale vede skrze vlastní hlavu a pozitivní myšlení.FOTO: PAVEL CHLOUBA A IVETA CHLOUBOVA
Rozhovory s architektem
