Bydlení v podkroví

16. 08. 2011

Neuchopitelné, nevyhnutelné, nezastupitelné. Rozptýlené denní světlo měkce dopadá na zemský povrch a rozlévá se do všech přístupných prostorů. Ve své proměnlivosti mobilizuje naše smysly a více než světlo umělé vyhovuje celkovému osvětlení interiéru. Ani v […]

Sluneční světlo se při prostupu zemskou atmosférou postupně filtruje. Přímo na povrch naší planety dopadne jen jeho část. Ta vytváří kontrasty světla a stínu. Rozptýlené elektromagnetické záření v atmosféře Země k nám vysílá denní světlo, jehož charakter se mění s jasem oblohy. Rozptýlené i přímé sluneční světlo prostupuje místnostmi našich domácností a tam, kde mu to prosklené plochy dovolí, se v plné kráse předvede i pod šikminami podkrovních prostorů. Stavební inženýr musí však nejprve posoudit denní osvětlení podkroví ve vztahu k vytápění, chlazení, větrání, technologii osazování jednotlivých prvků a vzájemnému doladění izolací a parozábran. Umístění a tvar oken je věda nejen o jejich funkčnosti, ale také o jejich vlivu na charakter a vzhled celého stavebního objektu. I tvarově velmi vydařenou střechu může pokazit nesprávný výběr, rozmístění či vzhled prvků prosvětlujících střešní plášť. Architektonicky přitažlivým může být prosvětlení prosklenou plochou, která prochází ze šikmé střešní roviny do svislé obvodové zdi, nebo prosklením části střešního hřebene. Tato řešení patří do rukou odborníků.

Dětský pokoj v podkroví
Děti jsou citlivější na světelné kontrasty a vnímavější k rozlišování detailů. Více jim překáží oslunění, lépe vidí i při nižších hladinách osvětlení, nemají však ještě zcela vyvinutou zrakovou paměť. Vzhledem k tomu, že jsou i nižšího vzrůstu, horizont pohledu mají níže než my dospělí. Stínění nastavte s ohledem na jejich tělesnou výšku. Čtení vpodvečer jim škodí mnohem méně než přímé oslunění.

Světlo pro velké
Dospělý zrak se stane méně přizpůsobivým, ke své nižší akomodaci potřebuje zvýšit hladinu světla i na dvojnásobek. Po šedesátce se přechod ze světla do tmy a přizpůsobování zraku z krátké na dlouhou vzdálenost mění na proces, kdy starší člověk déle „přepíná“. Někdy nakrátko ztrácí i schopnost periferního vidění, zhoršuje se jeho orientace v prostoru. Potřebuje dostatečné osvětlení především při vstupu do domu, z terasy a balkonu do místnosti, na schodiště. Pomůže zjemnění světelného kontrastu stíněním a vyrovnáním hladiny osvětlení při přechodu ze světla do stínu.

Vrchní osvětlení
Větší prosklená plocha vrchního osvětlení, které vpouští přímé denní světlo ze zenitu oblohy, výborně osvětlí vodorovné plochy interiéru. Rovnoměrné světlo z otvorů obrácených k nebi dopadá se stejnou intenzitou na stůl a podlahu. Nábytek, který designéři navrhli, aby se prezentoval vertikálním členěním, a podobně i rozmístění zařízení, ztrácejí však na své plasticitě. Vodorovné stíny, které jsou výsledkem stropního osvětlení, nemohou důsledně vytvarovat svislé hrany, interiér nepůsobí dynamicky, ale pokojněji a prostorněji a nápaditost detailů přitom zaniká. Intenzita vrchního osvětlení se nejvíce sníží, když je podlaha tmavá a matná. Její povrch odrazí a rozptýlí jen malou část denního světla v porovnání s bílou lesklou podlahou. Kdo chce v podkroví pracovat a tvořit, ten by neměl zapomenout na střešní okna nebo světlíky. Samozřejmě že nejlepší je kombinace obou způsobů osvětlení – bočního a vrchního. Někdy stačí v podkroví kromě soustavy střešních oken zakomponovat do střechy alespoň jedno vyhlídkové svislé prosklení. Správně vypočítaná plocha oken a jejich rozmístění ve střešních rovinách zabezpečí optimální hladinu denního světla potřebnou pro vybraný interiér. Jedna desetina plochy střechy vyhrazená pro osvětlení podkrovního prostoru zabezpečí intimitu osvětlení, dvě desetiny prosklených střešních ploch (jedna pětina podlahy) se postarají o dostatek světla pro bydlení i pracovní aktivity. Platí, že více menších oken rovnoměrně rozmístěných ve střeše prosvětlí interiér účinněji než jedno velké okno se stejnou plochou skla.

Boční osvětlení
Hladina osvětlení od svislého zasklení vikýře směrem k protilehlé stěně postupně klesá. Pokud však povrch stěny tvoří například bílý skleněný nebo kamenný obklad, případně benátské stucco ve světlých odstínech, denní světlo se může od stěny odrazit a rozptýlit i hlouběji v místnosti. Světlo a stín přicházející zboku modelují a zvýrazňují nábytek, působivě modelují interiér a prostor nabírá na hloubce. Svislá okna sice vpouštějí do podkroví méně světla, ale jsou důležitá nejen z estetického, ale také z psychologického hlediska – výhled do krajiny s pevnou stěnou v zázemí podkroví dává pocit bezpečí, spojuje domov s venkovním světem, v němž se cítíme pevněji zakotveni. Dostatečně osvětlí prostor jen taková okna vikýřů, jimiž hledíme nejen na sousední dům, ale i na volnou oblohu, která je zdrojem rozptýleného slunečního světla. Tvar a umístění vikýře souvisí s architektonickým záměrem, světlou výškou interiéru, výškou parapetu a potřebnou plochou prosklení. Ještě před stoletím nemohla být střešní římsa výše, než byla šířka ulice u domu.

Světlovod vodí světlo
Někdy brání dispoziční omezení prostoru, jindy nevyhnutelnost intimity místnosti; tehdy se prostor uzavře sám do sebe. Navzdory všemu se i v tomto případě snadněji ztotožníme se světelnými podmínkami, když šikovným způsobem přivedeme do místnosti denní světlo. V tomto jsou mistři světlovody.

Na závěr
Prostor pod střechou může dostat potřebné dávky světla nejen jednoduchými střešními okny a vikýři, ale i velkoryseji přes seskupení střešních oken, světlíků či zasklenou částí šikmé roviny střechy. Prosklená plocha by měla tvořit asi 10 % z plochy podlahy. Světlo ve střeše ovlivňuje nejen poměr plochy oken k podlahové ploše, ale i orientace a tvar střechy. K jedné z podmínek zdravého osvětlení patří hloubka každé místnosti podkrovního bytu, která nesmí při zmíněném osvětlení překročit 2,3násobek její světlé výšky. Současná „architektura světla“ umí proslunit i prostory uložené hluboko v interiéru střechy velkoplošným ateliérovým zasklením, zasklenou štítovou stěnou nebo hřebenem střechy; kam slunce přímo nedosáhne, tam pošle světlovody.