Bývalá pec sa proměnila na hezký pokoj

Reklama

Vzpomínka na minulost, moderní architektura nebo pokoj v záplavě břečťanu? Těžko říct, čím je tento objekt víc. Jisté je, že jeho majitel si uctil starou cihlářskou pec a povýšil ji na ateliér architekta. Konečnou podobu objektu dotvořila divoká zeleň, která je tu respektovanou paní domácí. 

Tato malá stavba v sobě skrývá mnoho přívlastků. Je pohádkově tajemná, fikaně krásná, geniálně jednoduchá, ohleduplná a pokorná, ale zároveň hrdá a sebevědomá. Jak náš fotograf řekl, „těžko obrazově uchopitelná“, a já dodávám, že i slovně. Dá se tu tvořit, přemýšlet nebo si jen obyčejně vychutnávat domácí jablečnou šťávu.



Stavba má zpředu i zezadu identické průčelí. Zadní betonová terasa je otočená do úplné divočiny. Starý ovocný sad se postupně mění v pobytovou zahradu plnou parkové zeleně. Každý strom tu má právo na život. I když neroste na ideálním místě, i když mu už zbývá jen pár let, aby ukončil svou cestu… FOTO: Dano Veselský Ač dva zděné komíny působí, jako by vzdávaly hold původní funkci objektu, jsou úplně nové a slouží jako odvod spalin z malé pícky a kotle, který teprve čeká na své osazení. FOTO: Dano Veselský


Původní stav

Bývalá pec na vypalování cihel se nachází na rozlehlém pozemku, kde se v dobách, kdy pec ještě pracovala (těsně po válce), těžila hlína. Proto je celý prostor, dnes ovocný sad, posazen několik metrů pod okolním terénem a po obvodu chráněn hustě zarostlým svahem. Pec byla původně klenbovou konstrukcí nad kruhovým půdorysem. Objekt postavený z pálených cihel byl až po vrch klenby zasypán hlínou, která sloužila jako tepelná izolace. Hliněný kopec časem zarostl plevelem a nálety z okolního ovocného sadu. Stavba nebyla nijak izolovaná proti vodě, takže za roky, kdy byla pec mimo provoz, pršelo do ní a majitelé ji čas od času používali jako místo na spalování odpadu, byla cihlová konstrukce úplně promáčená a klenbě nechybělo mnoho ke zhroucení. V tomto stavu ji koupil její současný majitel a autor přestavby Ing. arch. Pavol Paňák. Jak sám řekl: „Nevěděl jsem, k čemu mi to bude, bylo to jen pěkné.“ Myslím, že to se v něm ozvalo srdce architekta.

Jednoduchá, leč důsledně promyšlená stavba pokračuje v jednoduchém a účelném interiéru. Tvoří ho jediná místnost, v níž můžete odpočívat, tvořit, zabezpečovat běžné životní potřeby, hledat smysl života nebo jen být a užívat si to. Celý prostor působí velmi asketicky a zároveň důstojně. Když jsem vstoupila, okamžitě se mi před očima vynořily obrázky různých myslitelů, umělců a vědců, sedících a hrbících se na nepohodlné židli, s otevřenou knihou v ruce, přichystaných obohatit lidstvo nějakou hlubokou myšlenkou. Zní to směšně, ale v tomto interiéru v ás přepadne nutkavá potřeba přemýšlet. FOTO: Dano Veselský

Masivní zděné stěny po délce místnosti jsou nové. Za nimi je dutina, kterou se průběžně větrá a prosouší původní obvodové zdivo. Otvory ve stropě jsou opět vzpomínkou na původní funkci objektu. Sloužily k odvodu kouře během několikadenního vypalování cihel. FOTO: Dano Veselský



Za stěnou z mléčného skla se skrývá toaleta s umyvadlem. Betonová podlaha je odspodu zateplená vrstvou polystyrenu a jen nalakovaná. Výborně doplňuje režné zdivo a omítané stěny bez malby. Kuchyňská linka se netváří, že tu žije usilovná hospodyňka. Jsme přece v domácím ateliéru architekta a k uvaření kávy to stačí. Tady se nevaří, tady se tvoří. Výsledkem takové tvořivosti je i pracovní deska. Dvě cetrisové desky vyplněné betonem a nalakované. Je to prosté, a přesto funkční. Nebo právě proto? FOTO: Dano Veselský



Tímto otvorem se původně do pece vozily syrové cihly ve fázi, kdy už byla pec téměř plná. Je to taková vzpomínka na původní funkci stavby a zároveň pěkný doplněk interiéru. FOTO: Dano Veselský

Ukončení subtilním převisem dělá ze zadní terasy na pohled levitující lehoučký prvek. Svah, který k ní ze zahrady vede, původně pokračoval až na střechu pece. Hned po dokončení nového obvodového pláště budovy napnul architekt Paňák na zdi lanka, aby umožnil břečťanu dotáhnout architektonické dílo do konce. Ten se nenechal dlouho prosit a dnes, aby zůstal alespoň kousek stavby viditelný, musí její autor svádět s rostlinou neustálý boj. Přesto si myslím, že nic hezčího by k dotvoření fasády nevymyslel. FOTO: Dano Veselský Dva plastové vývody po stranách zabezpečují větrání dutiny mezi původním a novým obvodovým zdivem objektu.  FOTO: Dano Veselský

Princip rekonstrukce

Záchrana pece se realizovala postupně, téměř deset let. Protože nikdo netušil, k čemu bude objekt sloužit, nebylo kam spěchat. Pavol Paňák chtěl jen zachránit pěknou stavbu na pěkném místě, a tak s pomocí několika chlapů ze vsi začali dělat nejnutnější práce, aby se pec nezhroutila. Odstranili všechnu zeminu, která objekt přikrývala, a klenbu zpevnili železobetonovou skořápkou. Čelní a zadní stěnu vybourali a kolem celého půdorysu odkopali zem až na úroveň základové spáry. Potom kolem původních obvodových konstrukcí pece postavili na obdélníkovém půdorysu nové zdivo z režných cihel. Aby měla původní i nová cihlová stěna možnost pravidelně se vysušovat a větrat, vynechali mezi nimi provětrávanou vzduchovou mezeru. Nad klenbou pece je na nových obvodových zdech uložená železobetonová stropní konstrukce. Původní konstrukce se tak schovala do nově postaveného kubusu, který je dnes už hustě porostlý břečťanem. Z interiéru bylo nutné zakrýt zničené původní cihlové zdivo. Klenba je tedy omítnutá. Vnitřní omítka byla realizována, až když původní zdivo, chráněné novou obvodovou a střešní konstrukcí, proschlo. Před původní svislé konstrukce v interiéru jsou postaveny dvě předsazené zděné stěny, přičemž je zabezpečeno provětrávání vzniklé dutiny. Celý hydroizolační systém objektu je tedy založen jen na průběžném větrání a vysoušení pronikající vlhkosti. Vodě se nebrání, aby do konstrukce vnikala, ale důsledně se zabezpečuje, aby měla kudy unikat. I když objekt stojí v mimořádně vlhkém prostředí v rozlehlé jámě plné zeleně, která si udržuje téměř klima deštného pralesa, v interiéru se to nijak neprojevuje. Protože je prostor využíván jen sezonně (od dubna do října), nezpůsobuje průběžné provětrávání obvodových stěn problémy ani při vytápění. V přechodném období, když se zatopí v malé pícce, ohromná cihlová hmota naakumuluje teplo a dokáže ho v sobě dlouho udržet a sálat do interiéru. V letních vedrech funguje naopak. Masivní cihlové stěny udržují interiér příjemně chladný a dokážou zmírnit prudké výkyvy teplot, které jsou v dnešní době stále častější. 

Čelní a zadní stěna jsou z nového režného zdiva. Původní zdivo je přiznané jen v obrubě nadsvětlíku. Mříž na zemi u vchodu překrývá větrací šachtu, která je po celém obvodu pece a zabezpečuje vysoušení zdiva už od základové spáry. Čelo i zadní část objektu jsou z velké části prosklené. Prosklené stěny lze chránit posuvnou okenicí. FOTO: Dano Veselský

Toto vyvážené a oku lahodící dílko je tvořeno množstvím zdánlivě nepodstatných drobností, jako je pravidelné rozdělení betonové zpevněné plochy na dilatační celky, kruhový výřez, z něhož asymetricky vyrůstá pokřivený strom, promyšlená poloha sochařského díla, tři dlouhé betonové stupně, po nichž překonáváte terénní nerovnost, ale i ukončení terasy na opačné straně objektu či tenounká římsa nad vstupem. Tak bych mohla pokračovat ve vyjmenovávání detailů, kterých si člověk běžně nevšímá, zde ale cítí, že je něco jinak a lépe. FOTO: Dano Veselský

Rodinný dům stojící na pozemku patřil původně jedné ze tří rodin, které tu pálily cihly. Paradoxně byl postaven z nepálených cihel a v době, kdy ho kupoval architekt Paňák, byl už v dezolátním stavu. Nedalo se z něj použít nic, a tak ho jeho nový majitel postavil nově. Na témže půdorysu, s téměř stejnou dispozicí a vnějším vzhledem. Jediné, čím byl dům dodatečně vylepšen, je prosklená veranda. Architekt Paňák považuje verandu za estetický, ale hlavně praktický architektonický prvek a jak sám říká, „verandové domy jsou moudré domy“. Veranda vytváří přechodovou zónu mezi interiérem a exteriérem. Od skleněné stěny se neočekává, aby byla tepelněizolační. V nečase má chránit vstup do domu před větrem, deštěm a sněhem, když zasvítí zubaté sluníčko, v maximální míře propouští jeho teplo, a tak napomáhá při vytápění a snižuje tepelné ztráty obvodových konstrukcí. Proto tu postačí jednoduché skleněné tabule s maximální hodnotou solárního faktoru, osazené do těch nejtenčích možných ocelových profilů, což působí jemně a přiměřeně měřítku objektu. FOTO: Dano Veselský

Na střeše objektu je krytá terasa přístupná po betonovém schodišti. Schodištní stupně lemované betonovou obrubou zasazené v záplavě břečťanu působí subtilně a lehce. FOTO: Dano Veselský

TEXT: Nora Škripcová
FOTO: Dano Veselský 
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák
Zdroj: časopis
HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat