Dobrodružčin mezonetový byt
Starší činžovní dům na pražských Vinohradech má exotickou korunu. Samozřejmě na první pohled neviditelnou, dotknout jsme se jí mohli jen díky dobré vůli naší čtenářky, která nás pozvala do svého království.
Na určenou adresu dorážíme s pohledem upřeným na chodník – jediný způsob, jak na Vinohradech bez úhony na botách a kalhotách přežít nástrahy tohoto psího království. A už stoupáme nahoru, do nejvyššího patra šedivého činžáku. Jedna věc nás upoutá hned po vstupu – tohle bude byt pro více smyslů. Než si zujeme boty v předsíni, před očima se roztančí černobílá zebří kombinace v obýváku a do nosu pronikne vůně – ale nikoli exotiky. Spíše čistoty, krému na ruce, mýdla… To nás už ale sympatická mladá majitelka zve dál – do obýváku spojeného s kuchyňským koutem. „Byt je nadstavbou starého pražského bytového domu,“ pouští se do vyprávění naše hostitelka. „Vymysleli jsme si ji skoro celou sami. Projektant nám pomohl hlavně se statikou – bylo potřeba opravit a nadstavit krov, měnily se i hlavní trámy, dávala nová střecha,“ popisuje zrod své vertikální rezidence ve dvou patrech nad hlavami místních starousedlíků. Díky vytažení střechy se tak na nevelkém půdorysu pod šikmou střechou našlo dost místa pro dva pokoje, ložnici, potřebné technické zázemí, dvě koupelny a – skutečný klenot bytu – malou terasu orientovanou do vnitrobloku s úžasnou atmosférou a charakteristickým výhledem na střechy pražských Vinohrad.
Největší prostor zabírá zmíněný obývací pokoj otevřený až po nový hřeben: „Projektant navrhoval vytvořit i nad tímto pokojem další patro, dali jsme ale přednost místnosti, která bude dýchat,“ doplňuje majitelka. Zařízení bytu je střídmé, vidíme, že se naše hostitelka inspiruje nejen našim časopisem, ale i nabídkou IKEA a nepohrdne ani katalogy dalších řetězců. Proč ne, říkáme si, když je výběr veden citem, ale to už jsme zváni na galerii, která je spojením spodního, denního patra se soukromým patrem pod střechou. Právě ložnice s východní orientací pak nabízí výstup na terasu – jediná nevýhoda dispozice, kdy případní hosté užívající výhod terasy procházejí tou nejsoukromější částí bytu. My jsme však byli pozváni – a paní majitelka nám dala opravdu volnou ruku pro hledání těch nejlepších záběrů, jejichž kompozice ve vertikálně vystavěném bytě byla obzvlášť náročná.
V každém záběru však nacházíme dva základní atributy, které – jak bylo řečeno v úvodu – dokonale charakterizují majitelku: suvenýry z dalekých cest a všudypřítomné lahvičky a flakony se švédskou přírodní kosmetikou. Naše hostitelka se bez nátlaku přiznává, že působí jako kosmetická poradkyně společnosti Oriflame, a navíc velmi ráda cestuje. Popravdě už nepátráme, zda záliba podmiňuje práci, či naopak úspěch v profesi umožňuje cestovat, nicméně paní domácí má zjevně dokonalý přehled nejen v nabídce kosmetiky, ale i v geografii nejedné exotické destinace. A tak zatímco náš fotograf loví svým fotoaparátem alespoň obrázek zebry, my se pomalu loučíme. Líto nám je akorát, že krátké únorové dny, kdy reportáž vznikala, nedovolily, abychom vám kromě fotografií interiéru dopřáli i atmosféru terasy se zubatým zimním sluncem, pomalu zapadajícím za hřeben střechy. Ale víme, že příště budeme po Vinohradech celkem jistě chodit s hlavou vztyčenou.
TEXT: Michal Novotný
FOTO: Jana Labuťová, Jiří Vaněk
ZDROJ: HOME