Když je moderní interiér ozdobou bytu

Město čím dál častěji přitahuje mladé lidi co nejblíže do svého centra. Pokud jim to rozpočet dovolí, dopřejí si výhodu tiché ulice, z níž je jen kousek za povinnostmi i zábavou. Mít v takovém případě nos i na dobrou koupi v nově postavené bytovce v sousedství rodinných domů nemůže být náhoda…

Mladý muž si na hledání dobrého místa pro svůj nový domov dal opravdu záležet. Vydatně mu k tomu pomohl i dobrý zvyk krátit si volné chvíle jízdou na kole. Při jedné ze svých okružních cest po zákulisích městských čtvrtí se zatoulal na místo, kde právě – jako na objednávku – rostl nový „cihlák“. Nelenil a zakrátko už věděl, kdo je investorem a které prostory jsou ještě volné. Při koupi padla volba na byt otočený obývacím prostorem do dvora. Architekti, kteří obytný dům navrhli, svěřili třem místnostem s výhledem na jihozápad roli ložnice, pracovny a pokoje pro hosty (v budoucnu dětského pokoje). Pod jejich okny je slepá ulice; Andrej věří, že navzdory stavebnímu šílenství, které hýbe hlavním městem, se tvar ulice nezmění a díky své uzavřenosti uchrání soukromí obyvatel před sílícím pulsem nedaleké dopravní tepny. V době, kdy kupoval byt, věděl, že s dispozicí prostoru už moc neudělá – místnosti měly svůj tvar, který mu ale v zásadě vyhovoval. Po setkání s architektem se však rozhodl pro menší stavební úpravy.

Rybičky prosvětlily a oživily chodbu a navíc se akvárium stalo mimořádně sledovaným televizním programem…“ FOTO: Soňa Sadloňová	Dřevěná povrchová úprava skříněk v kuchyni působí dynamicky díky povrchu ze dvou druhů dřeva. Po vybourání příčky mezi kuchyní a bývalou komorou zůstalo v úrovni horní řady skříněk malé okénko. Neušlo pozornosti – speciálně pro ně vyrobili kovový otvíratelný rám a osadili do něj průsvitné sklo. Luxusně působí bodová osvětlení v úrovni soklů. FOTO: Soňa Sadloňová

Rozum a cit moderního bytu

„Pro mne je nejdůležitější atmosféra bytu. Tu vytvářejí hlavně lidé, kteří v něm tráví čas. Prostředí, v němž se cítí příjemně, jim pomůže nabýt pocitu pohody. Nepatřím mezi lidi, co hmotným věcem připisují cenu, kterou v našem životě nemají. Přiznávám však, že když jsem si měl zařídit svůj první byt, chtěl jsem to udělat co nejlépe a jen s nevyhnutelnými kompromisy. Práci a styl architekta, kterého jsem si vybral, jsem znal. Navrhoval řešení rekonstrukce bytu mého kamaráda. Nejlepší reference je určitě ta, o níž se můžete sami přesvědčit. Nechtěl jsem se architektovi nepřiměřeně plést do řemesla, ale vyhovovalo mi, že jsme na scénáři bytu mohli pracovat společně. Byl to proces a zároveň dialog s architektem, ve kterém jsem mohl mluvit o své představě. Tu jsme se pokusili vnést do interiéru. Někdy přišel s nápadem nebo radou architekt, jindy jsme zvážili a realizovali ten můj. Návrhy jsme konzultovali, revidovali je, pozornost jsme věnovali i detailům.

„Poličky obývací sestavy potřebovaly oporu ve stěně. Muselo se vrtat do antracitového keramického obkladu s vědomím, že ani jeden kus keramiky není navíc. Naopak – poté, co mi firma dodala zčásti rozbitý obklad, se zjistilo, že ho Španělé přestali vyrábět. Ten poslední kus jsem velmi těžko získal přes internet z Valencie…“ FOTO: Soňa Sadloňová	FOTO: Soňa Sadloňová

V tomto bytě otevřený prostor neubral z domácího soukromí. Keramický obklad antracitové barvy a tmavá laminátová podlaha působí elegantně v kontrastu s krémovou sedací soupravou a technickým designem jídelního stolu. Skrytý sokl pod dolní řadou nábytkové stěny odlepil skříňky od podlahy. FOTO: Soňa Sadloňová

U nás si realita zařizování bytu podle vlastních představ žádá celého člověka,“ komentuje sled událostí Andrej. „Přesnost provedení, úcta k materiálu a práci jiných řemeslníků se pořád zrovna moc nenosí. Jsem sice laik, ale když práce nepokračovaly správným směrem, musel jsem na ně začít dohlížet osobně. Naštěstí mám flexibilní práci. Kdybych měl zaměstnání,  ze kterého se nedá během dne odejít, nedovedu si představit, jak by zařizování bytu pokračovalo,“ přiznává Andrej. Po krátké odmlce, než otevřel skleněné dveře ze vstupní chodby do obývací místnosti, doplnil: „Chtěli jsme účelně využít prostor místností, sladit jednotlivé tvary nábytku, barvy a vystřídat povrchy různých materiálů; dali jsme tedy přednost zařízení na míru. To, co se kupovalo hotové, jsme chtěli předem vidět, ale většina dodavatelů se u nás omezuje jen na shromažďování katalogů.“

„Potřeboval jsem obývací pokoj s velkou sedací soupravou pro mnoho hostů a k tomu i velký jídelní stůl, který jediný patří spíše do série techno designu. Jako solitér působí osvěživě. Kovové prvky se opakují v menší míře než doplňky zařízení.“ FOTO: Soňa Sadloňová	Že na detailech záleží, dokazují i takové maličkosti, jakými jsou promyšlená sonarová osvětlení obrazů nebo zajímavé střídání barev a povrchových struktur. FOTO: Soňa Sadloňová

Když moderní a komfortní je jedno

O koupi bytu se rozhodlo v době, kdy dispozice byla dána, příčky naplánované, velikost a účel místností vymezené vlastní stavbou. Na první pohled se zdálo, že už žádné velké přizpůsobování novému majiteli se už konat nebude. Jenže žádná kaše se nejí tak horká, jak se navaří, takže ani čerstvě „zapříčkovaný“ byt se nemusí zabydlet tak, jak se postaví. Definitivní změny se konaly pod heslem: „Ať dispozice bytu a design interiéru nezapomenou sloužit pohodlí a účelnosti!“

Polovina šatní místnosti se obrátila posuvnými dveřmi směrem do ložnice, druhá část je přístupná ze vstupní chodby. FOTO: Soňa Sadloňová

S novým půdorysem se zahýbalo hned na třech místech. Část bytu, kde je nyní kuchyň, přišla o spíž. Díky tomu se kuchyň rozrostla do nynějších rozměrů. „Záleželo mi na tom, aby byl dostatek prostoru pro všechny práce u kuchyňské linky a také místo pro spotřebiče včetně větší chladničky, trouby, varné desky, myčky nádobí, kávovaru a pracovních ploch. Vyhovuje mi, že kuchyňskou linku mám postavenou do tvaru čtverce. Volná podlahová plocha je přesně vypočítaná pro pohyb při přípravě jídla. Kuchyň mi teď dělá radost dobře vymyšlenou kombinací skříněk a spotřebičů. Na velké vaření teprve čeká…“ směje se Andrej a vzápětí ukazuje na velký jídelní stůl – dřevěná konstrukce nese plochu z tvrzeného skla a čeká na větší počet hostů. „Mám rád větší společnost. Chtěl jsem proto i velkou pohodlnou sedací soupravu. Nejprve jsem uvažoval o pohovce s červeným potahem, ale v anketě mezi mými přáteli a známými zvítězila krémová, která působí přátelštěji. Před extravagancí a odvážným designem jsem dal přednost pocitu útulného domova.

Na dřevěném povrchu dveří a nábytku se střídá kresba ořechu evropského a amerického. Nábytek na míru a přesnost provedení detailů se nevyhnuly ani nejmenší místnosti. FOTO: Soňa Sadloňová

K malému úletu jsem se přece jen nechal přemluvit v případě akvária. Osazení do příčky si vyžádalo vybourání otvoru. Teď mě nejen uklidňuje pohled na plovoucí rybičky, ale akvárium navíc vpouští zajímavé světlo do chodby za příčkou. Ta by jinak byla bez denního světla,“ vysvětluje a zároveň odhalí pod dřevěným korpusem akváriového podstavce komodu se zásuvkami. Přímý zásah příčkou rovnou doprostřed půdorysu dostala i šatní místnost. Polovina z ní se otočila směrem do ložnice novým otvorem ve stěně. Nyní poskytuje za posuvnými dveřmi odkládací služby a ložnice kromě postele si vystačí jen s komodou. Potvrdilo se, že v moderních ložnicích klasickým skříním odzvonilo. Vrchní ošacení a úložný prostor na všelico se ocitly z druhé strany nové příčky. Tato šatní skříň je součástí vstupní chodby stejně jako policová sestava, která zůstala věrná přírodním barvám.

Andrej většinou pracuje doma. Fádnost polic v pracovně oživují mondrianovsky rozházená skleněná dvířka. K obrazům, které ho oslovily barvami a abstraktními motivy, se dostal díky nabídce na internetu. FOTO: Soňa Sadloňová

Když domov není místem extrémů

„Nechtěl jsem nemoderní interiér. Zároveň odmítám neužitkový moderní design – co je pěkné, musí být i použitelné a musí chránit můj pocit soukromí. S návrhem odstranit příčku mezi chodbou a obývacím pokojem by u mě architekti nepochodili. Nepovažoval jsem to za účelné. Pokud rodina nebo hosté potřebují soukromí při přecházení z pokojů do koupelny, nevidím důvod, aby přišli o toto pohodlí zbouráním příčky. Navíc ani ti, co sedí v obývacím pokoji, nemusejí být svědky každého pohybu v bytě. Volný obytný prostor je i tak velkoryse řešen spojením kuchyně, jídelny a relaxační zóny do jednoho celku,“ objasňuje své pohnutky Andrej. Pravdu o pocitu z velkého prostoru potvrzuje nábytek vyrobený na míru v jednotném designovém stylu. Na celé ploše podlahy ve společenské zóně položili plovoucí podlahu ze stejného materiálu, který opticky sjednotil tuto část bytu.

„Kdybych si byt zařizoval jen pro společenské účely, možná bych přijal velký otevřený prostor, ale já tady chci bydlet, pracovat, mít rodinu…“ pokračuje ve vyprávění. Důkazem důsledného řešení designových detailů je způsob, jakým se v interiéru dosáhlo „měkkého pocitu“. Měkkost nalezli ve střídání tmavých a světlých dřevěných povrchů evropského a amerického ořechu, v teplých barvách roztíraných omítek, v různorodosti struktury povrchů, ale i ve střídmosti jejich přírodních odstínů a v nasvícení interiéru.

Měkkost našli ve střídání tmavých a světlých dřevěných povrchů, v teplých barvách roztíraných omítek, v různorodosti struktury povrchů, ale i ve střídmosti jejich přírodních odstínů a v nasvícení interiéru. Švih zařízení dodaly stylově čisté kovové prvky.  FOTO: Soňa Sadloňová

Švih zařízení dodaly stylově čisté kovové prvky. Ty se opakují na garnýžích, svítidlech, úchytkách nábytku a doplňcích. Klidnou atmosféru zdůrazňuje vodorovné vrstvení nábytku. „Obrázky a rady z časopisů, které nás inspirovaly na začátku, se na výsledném vzhledu bytu příliš neprojevily. Například povrch stěny za obývací skříňkovou sestavou jsme původně zamýšleli ozvláštnit tabulí z černého skla. Potom se nám nezdálo umístění na pozadí odlesků skleněného povrchu nábytku, jehož součástí měla být velká obrazovka televize. Nechtěli jsme, aby lesklý povrch rušil. Naopak, očekával jsem od něj, že změkčí přísné linie nábytku. Paradoxně se nám to podařilo díky matnému povrchu keramického lepeného obkladu. Mimochodem, obklad přišel ze Španělska rozbitý,“ vzpomíná na několikatýdenní peripetie s dokončováním obývacího pokoje. „Nemám rád nedořešené věci. Nechtěl jsem se zabydlovat v provizoriu. Znám ten stav od známých, kteří mi potvrdili, že co se neudělá hned, později bude přítěží a řešení bude v nedohlednu.“

Ing. arch. Oskar Mészár 2002 ukončil studium na Fakultě architektury STU v Bratislavě 2004 nezávislý architekt se zaměřením hlavně na tvorbu rodinných domů a interiérů, ve spolupráci se podílí na návrzích bytových domů a administrativních objektů oskar.meszar@gmail.com „Na začátku jsme se dohodli na vytvoření bytu, který zaplní svůj prostor doslova měkkým pocitem. Andrej nemá sklony k technicky chladnému interiéru, a tak jsme hledali cestu k vyladění požadavku na moderní vzhled a způsob bydlení, v němž si najde místo moderní nábytek, ale přitom vznikne atmosféra útulnosti. Ten, kdo nechce skončit uprostřed nerezového a skleněného designu s přísně minimalistickými liniemi a zároveň si neumí představit jiný než současný nábytek, hledá spojení s tradicí v materiálech a povrchových úpravách,“ připomíná architekt Oskar Mészár.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Soňa Sadloňová
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.