Z obyčejného prostoru byt plný lesku a elegance

FOTO JIŘÍ VANĚK

Položení dlažby i řešení šatní skříně v chodbě bylo pro architektu velkým oříškem. Výsledek ale odpovídá očekávání. FOTO JIŘÍ VANĚK

Přiblížení minulosti

O práci a stylu architektky neměli majitelé pražského bytu nejmenších pochyb. Nebyl to totiž první společný projekt, do kterého se pouštěli, proto i architektka přesně znala vkus majitelů a věděla, že je čeká příjemná spolupráce. Ihned se shodli na tom, že by měl prostor znovu získat eleganci a atmosféru konce 19. století.

Dosavadní zařízení bytu tomu totiž příliš neodpovídalo. Všechny pokoje, kromě koupelny, byly vymalované na žluto, byly vybavené sériovým nábytkem a technicky nedořešená kuchyň s plastovým potrubím digestoře, vedeným po stěně, také přímo nezapadala do zamýšleného konceptu. Inspiraci k přeměně našla architektka ve výzdobě celého bytového domu s původními zdobnými prvky.

Dobová okna do ulice, s reliéfní výzdobou, se zachovala díky památkové ochraně budovy, stejný ráz se snažila designérka vrátit i do interiéru. První věcí, kterou navrhla, bylo vytvoření ozdobných prvků na stěnách, stropě a podlaze. Ačkoli by sama prosazovala ještě razantnější úpravy, výsledek se stal jakýmsi kompromisem mezi ní a majiteli. Jedním z dalších kroků bylo například vytvoření imitace dvoukřídlých dveří do jídelny, které by stylově ladily s vedlejšími dobovými dveřmi do kuchyně, která je s jídelnou propojená.

V interiéru se objevuje i několik starožitných kousků. Některé pocházejí z obchodů se starožitnostmi nebo starých skladů. FOTO JIŘÍ VANĚK

Obývací část je vybavena sametovým gaučem i sametovými závěsy. Geometrický vzorek potahů křesel barevně ladí s černobílou podlahou v kuchyni. FOTO JIŘÍ VANĚK

Od všeho trochu

V interiéru se objevuje různý mix stylů a materiálů, doplněný o starožitné kousky. Směs použitých barev vnáší do prostoru také trochu současnosti. Jak říká designérka interiéru: „Ráda kombinuji netradiční barvy, například žlutý konferenční stolek, zelenou sametovou sedačku, tyrkysový obraz i šedé pozadí stěny, jsou to ale všechno tlumené tóny, které spolu komunikují.“ Ze zvolených materiálů vybočuje kuchyňská pracovní deska, kterou si majitelka přála z co nejkvalitnějšího a originálního materiálu. Jednoznačná volba proto padla na žulu. V hlavní obývací místnosti se pak objevuje samet v podobě zelenkavé pohovky a podnožky, i v podobě dlouhých závěsů.

Jedním z požadavků bylo vytvořit úložné prostory. Dveře zabudovaných šatníkových skříní dostaly podobou inspirovanou původními zachovanými dveřmi. FOTO JIŘÍ VANĚK

Dřevěné parkety byly v zachovalém stavu a proto je nebylo nutné opravovat. Architektka je pouze doplnila soklovými lištami, které korespondují s dveřními zárubněmi. FOTO JIŘÍ VANĚK

FOTO JIŘÍ VANĚK

Nic není jen tak

Při rekonstrukcích se často objevují různé komplikace nebo zdržení, jež se nevyhnuly ani tomuto bytu. Největším oříškem se ukázalo být propojení dveří šatní skříně na chodbě se zárubní dveří do obývacího pokoje. „Abychom dosáhli dostatečné hloubky skříně, museli jsme pár centimetrů ubrat z původní zárubně, ale podařilo se nám to přirozeně napojit na rám skříňových dveří.“

Další peripetie nastaly s dlažbou. Do kuchyně a vstupní chodby navrhla architektka geometricky poskládaný vzorek. Hledání správných a cenově přijatelných dlaždic byl však velký boj. Dlažby, které se pokládají původním způsobem, jsou finančně dost náročné a rovněž náročné na zručnost mistrů pokladačů, v čemž se brzy ukázal další problém. Prodejce totiž nejprve nedodal pokladačský plán a to, co nakonec dodal, bylo nepoužitelné a nutné přepracovat. Po rozložení části dlažby na sucho se zdálo, že je vše jasné, ale pokladači zřejmě tak jasno neměli. „Nevěřili jsme svým očím. Trojúhelníčky nevytvářely přirozený obraz a pravidelné opakování, ale byly rozložené do nahodilých forem, ze kterých se jen točila hlava a naskýtal se dost psychedelický pohled.“

Vše se tedy muselo rozebrat, očistit a položit znovu. Přesto se i po druhé pokládce našly v okrajích chyby. Všechno se ale napotřetí podařilo napravit a dnes se majitelům může zatočit hlava leda z okouzlující atmosféry, navozující staré časy.

Zvlášť pyšná je architektka na starožitnou lampu, která je zavěšená nad jídelním stolem. Svítidlo ve stejném stylu umístila také do kuchyně. FOTO JIŘÍ VANĚK

Korpus kuchyně IKEA architektka doplnila tak, aby vyhovoval novému rozložení. Vyměnila také dvířka, aby výsledek pěkně zapadl ke zvolenému stylu. FOTO JIŘÍ VANĚK

FOTO JIŘÍ VANĚK

Byt v kostce

Místo: Praha-centrum

Autor: durikova.kamila@gmail.com

Plocha: 98 m²

Návrh a realizace: 2017

TEXT: VERONIKA SLOMKOVÁ
FOTO: JIŘÍ VANĚK
ZDROJ: časopis HOME