Pestře šedé podkroví, které rozhodně nenudí

Mezonetový podkrovní byt má rozlohu přibližně 160 m2 a patří k němu i velká terasa a malý balkon u ložnice. U vstupu je obývací pokoj s kuchyní, nad nimi potom ložnice, pokoj pro hosty a poschoďový dětský pokoj a úplně nahoře zatím nezařízená terasa. Foto Róbert Žákovič

Foto Róbert ŽákoFoto Róbert Žákovičvič

Všechny tóny šedé

V pražské Libni se designérka rychle zabydlela: „Zpočátku jsme se báli hluku z vlaků, nakonec jsme si ji však oblíbili. Je to super čtvrť,“ tvrdí Dorotea Vejmelková. Domovem její rodiny se stal mezonetový podkrovní byt pod střechou činžáku z 20. let minulého století – u vstupu je obývací pokoj s kuchyní, nad ním ložnice, pokoj pro hosty a poschoďový dětský pokoj, ještě výše pak terasa. „Terasa zatím není hotová a balkon u ložnice využívají hlavně holubi,“ přiznává majitelka.

Příjemný, umírněný interiér, který pochopitelně vznikal pod její taktovkou, rozhodně nehýří pestrými barvami. Po harmonicky sladěných místnostech zrak klidně klouže, občas se zastaví na zajímavém detailu, například kožešinovém čele postele či „plechových“ stěnách, které jsou ve skutečnosti vtipným využitím moderního vinylového materiálu. Základ je přitom vždy laděn v odstínech šedé – ať už ve studených, či teplých, které designérka citlivě zkombinovala se dřevem a takzvanými odsycenými odstíny, tedy takovými, které obsahují velký podíl šedé. Barevné oživení sem potom vnesly hlavně obrazy, ale i zeleň živých rostlin.

Dětský pokoj má dvě úrovně – dole je místo na spaní, nahoře nad schody má malá Doris prostor na hraní i na hračky. Hračky do obývacího pokoje v tomto bytě nesmí. „V tom jsem ‚kruťas‘,“ říká Dorotea. Foto Róbert Žákovič

Šedošedá kuchyň. Zatímco použití šedé barvy v obývacím pokoji či v ložnici není pro každého, kuchyni tato barva v kombinaci s dřevem vyloženě sedí. Foto Róbert Žákovič

„Všechny byty, v nichž jsem vyrůstala, byly tak trochu džungle. Interiér bez živých květin pro mne nikdy nebude kompletní.

Dorotea Vejmelková, majitelka a designérka

Oživení nápadem i texturou. V ložnici pro hosty, laděné do tónů studené šedé a bílé, je většina zařízení z Ikey. Originální čelo postele vytvořila majitelka z kožešin. Foto Róbert Žákovič

Bez textilu není útulno, jak říká Dorotea, v ložnicích proto nemohly různé textilie chybět. V té hlavní visí i velkoformátové návrhy (uhel) Daniela Krejbicha na tetování. Foto Róbert Žákovič

„Plechové stěny“ na toaletě jsou ve skutečnosti z vinylových dílců. „Cena za realizaci i praktičnost tohoto obkladu stěn je ideální a vzhled je téměř k nerozeznání od skutečného plechu,“ prozrazuje autorka nápadu. Foto Róbert Žákovič

Světlo, květiny a obrazy

Osvětlení je pro Doroteu velkým tématem a výrazně se jím zabývala i ve svém bytě. Jak tvrdí, bez různých světelných efektů není možné udělat skutečně efektní interiér. „U nás se bohužel osvětlení často podceňuje. Potom to končí jedním centrálním lustrem, což však určitě nestačí.“ Také proto u ní doma najdete kromě centrálních svítidel i světelné rampy, bodová světýlka či lampičky na nasvícení obrazů. O svítidlech v obývacím pokoji měla přesnou představu, nechtěla však za ně utratit tisíce: „Vyrobila jsem si je proto nakonec sama. Tedy s pomocí svého ‚hodinového manžela‘,“ dodává designérka s úsměvem. Výsledkem je elegantní osvětlení v podobě skleněných koulí, které doplňují skleněná aerária s rostlinami vznášející se nad jídelním stolem.

Obrazy jsou tu výrazným interiérotvorným prvkem. „Asi nejzajímavější je portrét od Lubomíra Typlta a Headless Princess Daniela Krejbicha. Hodně obrazů pochází z dílny mé matky Lenky Landové.“ Foto Róbert Žákovič

Velkou Doroteinou láskou jsou i květiny. Živým důkazem je obývací pokoj, v němž se nejen pamatovalo na místo pro zeleň, ale přemýšlelo se o něm s láskou. „V tomto směru mě určitě ovlivnila moje máma – všechny byty, v nichž jsem vyrůstala, byly tak trochu džungle. Interiér bez živých květin pro mne nikdy nebude kompletní,“ přiznává designérka. Z dílny její matky Lenky Landové pochází i mnoho obrazů, jimiž se v bytě nešetřilo a díky nimž působí prostory velmi příjemně a osobně.

Foto Róbert Žákovič

Sklobeton vnáší štědrou dávku barev do koupelen. „Jako dítě jsem ho milovala, hlavně ty brutálně barevné kýčové stěny, takže tu jsem si ho dopřála. A ještě jsem se musela krotit,“ přiznává designérka. Foto Róbert Žákovič

Různé odstíny šedé prostupují celým otevřeným obývacím pokojem – ve studených tónech je například sedačka a koberec, v teplých zase čalounění jídelních židlí. Foto Róbert Žákovič

Umírněný interiér rozhodně nehýří barvami, šedá dominuje. V kontrastu autorka použila v obývacím pokoji teplou zlatavou barvu dubového dřeva a bílené dubové podlahy. Foto Róbert Žákovič

Úkolem zrcadla je znásobit světlo pro rostliny a nahradit výhled. „Střešní okna jsou tak vysoko, že z nich není vidět ven, což mi bylo líto. Tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou.“ Foto Róbert Žákovič

Živý obývací pokoj. Interiér bytu si Dorotea přirozeně navrhla sama, ve stylu, který nazvala zútulněnou modernou. Výsledek však ovlivňoval i její manžel, protože se o design intenzivně zajímá. Především v obývacím pokoji hrají důležitou roli zelené rostliny – designérka je do interiéru začlenila jednoduchým, a přitom efektním způsobem. Foto Róbert Žákovič

Půdorys přízemí
1 předsíň 2 šatna 3 WC 4 vnitřní schodiště 5 jídelna 6 obývací pokoj 7 kuchyň

Půdorys poschodí
8 vnitřní schodiště 9 koupelna 10 koupelna 11 šatna 12 ložnice 13 dětský pokoj 14 dětská herna 15 pokoj pro hosty

Kdo tu bydlí

Designérka Dorotea Vejmelková s manželem Antonínem a čtyřletou dcerkou Doris (a skoro stále nějaký host v pokoji pro hosty). Dorotea vystudovala obor Arts and Sciences na Universiteit Maastricht, v roce 2006 založila spolu se sestrou Barbarou Venter první českou soukromou školu interiérového designu – DesignŠkolu. V současnosti se věnuje hlavně navrhování rezidenčních interiérů. (www.designskola.com, www.designpitch.cz)

Text Erika Kuhnová
Foto Róbert Žákovič
Zdroj časopis HOME 9/2016, JAGA MEDIA, s.r.o.