Podkrovní rošáda v nadstavbě starého činžáku

Úžasná lokalita, parádní výhled, celkem příjemná rozloha a ještě k tomu typická podkrovní romantika ve střešní nadstavbě starého činžáku – to si mladá dvojice nemohla nechat ujít. Půdorys bytu jim však příliš nevyhovoval…

Vrásky na čele dělala mladému páru především dispozice jejich nového podkroví, která bezmyšlenkovitě kopírovala půdorys bytu v nižším podlaží – pro požadavky dnešního bydlení už neprakticky uspořádaný, s množstvím dveří. Nejvíce jim překážela kuchyň daleko od obývacího pokoje, což rozhodně neodpovídalo jejich představám o fungování domácnosti. Oni naopak snili o velkém otevřeném obytném prostoru, v němž bude dost místa pro kuchyň, jídelnu, obývací pokoj i pracovnu. Co je komu po ložnici, ta stačí i malá, důležitější je prostor pro společné či společenské aktivity. Naštěstí byla stavba teprve ve fázi projektové přípravy a navíc měl mladý muž kamaráda šikovného architekta.

Díky různému typu osvětlení je večer v bytě úžasná atmosféra – bodová svítidla osvětlují stěny, výrazné závěsné lampy zase vymezují prostor kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. FOTO: Dano Veselský 

Dominantou a centrem denní zóny je multifunkční ostrov, v němž se spojuje kuchyňská linka s jídelním stolem a který v obývacím pokoji slouží jako knihovna. FOTO: Dano Veselský 

Kuchyňská pracovní deska plynule pokračuje jídelním stolem ve stejné výšce. FOTO: Dano Veselský

Jiné priority, jiný výsledek

Architekt Rudolf Lesňák odhalil v plánech i další zrady – prostor v podkroví totiž výrazně ovlivňuje konstrukce krovu a šikminy, které se v původním návrhu příliš nebraly v úvahu. Ani střešní okna nebyla umístěna právě logicky. Architekt se tedy pustil do zhmotňování představ budoucích obyvatel bytu (i když zatím jen na papíře) a vnášení moderních názorů na bydlení do sto let staré dispozice. Po této fázi nezůstal z původního projektu kámen na kameni (respektive sádrokarton na sádrokartonu). Na místě zůstalo jen to, co své místo opustit nemohlo – svislé rozvody, komín a konstrukce krovu.

Majitelka vybrala dominantní pastelově zelenou barvu, která se projevila především na obývací stěně a vysokých skříňkách kuchyňské linky. Na míru vyrobená kuchyňská sestava skryla i komínové průduchy. FOTO: Dano Veselský

Jednoduchá výměna

Šikovným tahem byla hlavně výměna koupelny s kuchyní, čímž dispozice získala současné kontury. Kuchyň se tak dostala do těsného kontaktu s největší místností v bytě a celé podkroví bylo možné rozdělit na dvě zóny – větší denní, kterou tvoří vskutku velkorysý otevřený prostor, členěný jen nábytkem a konstrukcí krovu, a menší noční, s ložnicí, šatnou a koupelnou. V rozměrově skromněji disponovaných místnostech noční zóny ušetřily místo posuvné dveře.

Hlavní ideou interiéru je otevřený prostor, členěný jen nábytkem a nevyhnutelnými konstrukčními prvky. Pomyslnou hranici mezi kuchyňskou a obývací, respektive pracovní částí naznačuje také rozdílná podlaha. FOTO: Dano Veselský

Balet mezi trámy

Zadání znělo: prostorný dvoupokojový byt pro dva, případně pro rodinu s miminkem, které ještě nemá ambice moc si užívat vlastního pokoje. Domácí totiž chtěli ušetřit co největší prostor pro obývací pokoj s kuchyní. „Při zvětšování obývacího pokoje a kuchyně byl přitom určujícím prvkem především komín – v jeho úrovni jsme nakonec vedli napříč celým půdorysem příčku, která odděluje velkorysý denní prostor od noční zóny. Příčka lícuje s komínem z ložnicové strany, ze strany kuchyně jsme ho skryli do sestavy vysokých skříní, které byly vyráběny na míru,“ vysvětluje architekt. Poloha kuchyně vyplynula z umístění kdysi koupelnových rozvodů vody a odpadu, konstrukční prvky krovu přirozeně určily další členění denní místnosti – trámy vymezily prostor obývacímu pokoji a nenuceně od něj oddělily pracovní kout. V jasně oddělené noční zóně jsou dva pokoje – momentálně ložnice (poměrně malá, tak akorát ke spaní) a šatna, časem zřejmě ložnice a malý dětský pokoj. A potom se uvidí.

Dřevěná konstrukce krovu měla být podle původního návrhu skryta pod sádrokartonem, architekt se však rozhodl nechat ji pěkně na očích. Nepřímo určila i členní denní místnosti – trámy vymezily prostor obývacího pokoje a oddělily od něj pracovní kout. FOTO: Dano Veselský

Když se chce, vejde se vše

Do soukromé, noční zóny patří také velkorysá koupelna – kromě vany se sem vešel i zajímavý sprchový kout přístupný ze dvou stran. Nové koupelně byl dopřán i luxus vlastního okna a světlo z ní se díky sklobetonové stěně dostává až do předsíně. Kromě záchodu v koupelně je WC i ve vstupní části bytu, přístupné z předsíně – aby se hosté nemuseli tlačit tam, kam by nos strkat neměli. Prochází se do něj přes šatnu, která kromě dostatku odkládacích prostorů poskytuje i soukromí na toaletě. A také ticho ve zbytku bytu – do místnosti s WC se totiž vešla ještě pračka se sušičkou.

	Rozkládací pracovní stůl je na první pohled nenápadný, ukrývá však promyšlený systém výsuvů a poli uspořádaných tak, aby se daný prostor využil co nejefektivněji. Když se v pravé části vysune zásuvkový kontejner, zvětší se pracovní plocha stolu o třetinu a vznikne pohodlné rohové pracoviště. FOTO: RULES architekt

Architektonický ateliér RULES architekti (Ing. arch. Rudolf Lesňák, Ing. Milan Grega, Ing. arch. Tomáš Huliman, Bc. Miroslav Šustek, Ing. arch. Mária Trnovská, Bc. Lucia Zbihlejová) poskytuje komplexní služby v oblasti architektury, urbanismu a interiérů v Bratislavě a okolí. V architektuře klade důraz na energetickou nenáročnost budov, v interiérech na jednoduchost a komfort používání. www.rules.sk

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský a RULES architekti
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: Dominika Záveská
ZDROJ:časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.