Rodinné bydlení v klidném víru velkoměsta

Rodinné bydlení v klidném víru velkoměsta

01. 02. 2011
Diskuze (0)
Sdílet

Vbydlení jde často okompromisy. Jak však snimi vrovnováze naložit tak, aby „proti“ na jedné straně nepřevážila „pro“ na straně druhé? Před touto otázkou stál také mladý pár zPrahy, který se vlivem očekávaného přírůstku do domácnosti rozhodl hledat schůdné rodinné bydlení.

Vyzkoušeli si bydlení vsamotném centru stověžatého města ina jeho trochu zapomenuté periferii. Nakonec měli ve všem jasno – rozhodli se najít bydlení daleko od hluku velkoměsta, přitom však vblízkosti centra. Úkol téměř nadlidský. Záměr se však zdařil adrobná útulná zahrádka, na které jsme si opatáliích spojených shledáním vhodné nemovitosti vyprávěli, jen stvrdila toto vítězství.

Šedá, která zmodrala, a lentilka, co zůstala
Již mapa dávala tušit, že domek se nachází na klidném, nicméně však určitě ne odlehlém místě. Po příjemné cestě tramvají absolvujeme ještě příjemnější cestu ve stínu vzrostlých stromů, na které navazují malé přehledné předzahrádky řadových domků. Tady jsme již správně ajá si vybavuji milé pokyny paní domácí, kterými mne počastovala do telefonu, abychom snáze našli cíl naší dnešní návštěvy: „Náš domeček stojí sice vřadě, ale určitě ho nepřehlédnete! Máme takovou modrošedou fasádu akní ladící lentilkově oranžové vstupní dveře,“ zavtipkovala. Askutečně – výrazná ahravá lentilka nám napověděla, na který zvonek vulici (nebo spíše uličce) máme zazvonit.

Není pochyb otom, že zvolená barevná kombinace fasády adveří bude skvělým orientačním bodem pro malého synka domácích, až si bude vokolí domku časem hrát skamarády. Přesto jsme se však nemohli nezeptat, jak ktéto netradiční barevné paletě přišli. „Původně jsme chtěli mít poklidnou fasádu, která by byla laděná více do šedé barvy než do modré. Rozveselit jsme ji chtěli barevnými vstupními dveřmi. Kombinace ostřejší oranžové sneutrální šedou nám přišla jako celkem dobrý nápad. Když nám pak spokojení fasádníci volali, že už máme domek natřený našedo, ať se přijdeme podívat, nejdříve jsme si mysleli, že nás šálí zrak. Zvolený odstín nebyl vprvní chvíli přesně podle našich představ, ale přesto jsme se rozhodli, že od původního nápadu snápadnými dveřmi určitě neupustíme.“ Putování za vysněným bydlením bylo poměrně zdlouhavé atak není divu, že se nenechali rozladit tím, když všechno nešlo přesně podle plánu. Fasádu snádechem modré doplnily černé hliníkové rámy oken azavršila ji střešní taška vnetypicky světle šedé barvě. Vtomto spojenectví se výsledný barevný tón domku nejeví nijak nepatřičně.

Osvobozená princezna
Zatímco bosýma nohama měkce našlapujeme po podlaze zodolného lamina, které vzbuzuje iluzi pravého dřeva, dostáváme se khistorii pátrání po novém domově, kterou mladí manželé započali zhruba před dvěma lety. „Když jsme se těšili na svého prvního potomka, měli jsme ihned jasno vtom, že ho nechceme vychovávat vrušné části Vinohrad, která vynikala především počtem psích exkrementů na chodnících. Přestěhovali jsme se do bytu na méně frekventovaném předměstí. Dostupnost do centra ani zde nebyla nejhorší, problémem bylo to, že byt byl vnejvyšším poschodí domu bez výtahu. Připadala jsem si jako zakletá princezna ve věži, která čeká na manžela, až přijde zpráce, aby ji osvobodil aiskočárem jí pomohl dolů. Romantické to však rozhodně nebylo,“ dodává majitelka pobaveně.

Mladý pár hledal byt, který by splňoval všechny jejich požadavky. Výtah byl nutností, paneláku se ale chtěli vyhnout obloukem. Místnosti potřebovali přinejmenším tři, nejlépe čtyři, ato proto, že pan domácí pracuje často zdomova. Potřeboval si tedy vnovém domově zřídit ipracovnu. Vhledem kočekávanému přírůstku do rodiny byla žádoucí iblízkost zeleně aklidné zázemí, které by však nebylo ve velké vzdálenosti od centra. Zadání se zdá zprvu jednoduché, ale po vyprávění domácích je nám jasné, že by si na něm vylámala zuby nejedna realitní kancelář. Ceny bytů, které by se alespoň přibližovaly jejich požadavkům, vmnohém překonaly všechna očekávání: „Byli jsme opravdu nemile překvapeni, jak drahý může být byt, který by nám vyhovoval. Přitom jsme nepožadovali žádný neúměrný nadstandard. Chtěli jsme prostě jen slušně bydlet – bez vlastního omezení aomezení našeho dítěte.“

Ke starší zástavbě řadových rodinných domů se dostali vlastně náhodou při jedné dubnové procházce. Nikdy je totiž nenapadlo, že by si mohli finančně dovolit dům, který stojí přímo vPraze. Oexistenci tichého zákoutí svýbornou dostupností do centra neměl pár do té doby ani ponětí. „Kousek od centra města se před námi najednou otevřela čtvrť rozkvetlých zahrádek. Všude panovala klidná apohodová atmosféra, nebyl slyšet hluk velkoměsta aijeho typický shon se kamsi vytratil. Na předzahrádkách lidé vysedávali ukávy, děti se neohroženě proháněly po chodnících. Prostě pohádka. Apak jsme objevili dům, na němž stál nápis Na prodej… Neváhali jsme aještě vten den jsme podepsali smlouvu na jeho koupi,“ popisuje paní domu první aosudové setkání sdomem ajeho geniem loci. Spředstavou na brzké první krůčky vlastního dítka se manželům zalíbilo ito, že křadovkám lze zajet autem pouze zboku. Žádné znich se tak neprohání vnepovolené rychlosti pod jejich okny. Hrající si děti mohou pobíhat okolo domů, aniž by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Vstupovat do domu je přitom možné zobou stran (předem přes předhrádku izadem brankou přes zahradu).

Interiér zbavený světloplachosti ajiných fobií
Před tím než se mladá rodina pustila do rekonstrukce, příčková dispozice icihlová fasáda víceméně kopírovaly ostatní řadovky. Vpřízemí byla samostatná kuchyň aobývací místnost. Vdomě byla jediná toaleta, která se nacházela na první mezipodestě, vpatře pak dva pokoje. Miniaturní koupelna sumyvadlem avanou byla situována na druhé mezipodestě. Vpodkroví nechali původní majitelé snížit strop, atak zde vznikly dvě malé komůrky, které byly, jak se později překvapení investoři dozvěděli, používány jako ložnice. Dřívějším obyvatelům domu kodkládání askladování věcí víceméně postačoval titěrný prostor pod špičkou krovu. Poslední ránu temnému astísněnému interiéru zasadila špatně prosvětlená plocha schodiště.

Ze všech těchto handicapů novým majitelům vyplynula nutnost do domu vpustit co nejvíce světla aprostor otevřít tak, aby zmizely klaustrofobní pocity, které vyvolávala stísněná dispozice. Za oběť ušlechtilému ideálu padly nejdříve příčky anásledně se řešila okna. Vpřízemí postupem času vznikl otevřený prostor, ve kterém se obývák nebojí nahlédnout do kuchyně anaopak. Některá okna byla zvětšena, rozměry ostatních musely být zachovány. Tím, že se majitelé rozhodli pro nedělená okna, se okna opticky zvětšila. „Chtěli jsme mít okna, která by rámovala výhled. Tmavé hliníkové rámy tak lemují jakýsi obraz, průhled toho, co se odehrává venku,“ vysvětluje paní domácí.

Ještě dávno před stěhováním rozmýšleli nad načrtnutým půdorysem omožnostech úložných prostor avzniku možných zákoutí. Věděli, že se budou stěhovat zbytu do domu, ale nechtěli podlehnout nutkavému pocitu, že se jim do něj vejde víc věcí. Pečlivě si připravili seznam všeho, bez čeho se vnovém neobejdou. Dali si předsevzetí, že nebudou stěhovat nic, pro co nevymyslí úložný prostor. Atak vše od vysavače, přes šití, látky, sezónní věci, až po hrábě mělo své místo ještě před tím, než se vlastně začalo srekonstrukcí. „Nechtěli jsme, aby se znašeho nového domku stalo skladiště nepotřebných věcí. Kdy jindy začít spřemýšlením ojejich nezbytnosti, než když přijde na řadu stěhování? Přemýšlením oskladování jsme si ušetřili spoustu práce. Nedokážu si představit, že bych dnes musela vysavač tahat až odkudsi ze sklepa. Stává se nám ito, že návštěvy se najednou ptají: Aco že je tohle? aukazují přitom na naši trochu zamaskovanou skříň,“ dodává spokojeně majitelka. Vestavěné skříně zde sahají až ke stropu amaximálně tak využívají niky, které pro ně byly připraveny. Vpřízemí je jedna ze skříní zapuštěna pod schody avpodkroví se za sádrokarton schovalo úpatí krovu aspolu sním imísto pro ukládání drobných věcí. Vpatře toto promyšlené téma uzavírá šatna.

Kuchyně, ve které chytnete babu
Obytnému prostoru spojenému skuchyní dominuje dlouhý jídelní stůl, který plynule přechází vkuchyňský ostrůvek. Vzhledem ktomu, že se během dne jedná ovelmi využívanou zónu, nejmladší člen domácnosti se zde rychle zabydlel. Komfort této velké herny využívá dosytosti asoblibou rád prohání rodiče kolem „ostrůvkostolku“. Po otevření francouzského okna, kterým se prochází na terasu ana ní navazující zahradu, se obývák zvolna propojí sexteriérem. Díky dětské nevyzpytatelnosti se rodiče poohlédli po co možná nejdolnějších materiálech. Chtěli, aby dítko využívalo nový domov se vším všudy aaby se nemuselo omezovat ve svých hrátkách. Kožená sedací souprava už jistě zažila mnoho drobných „střetů“ avždy je ustála se ctí. Navlhčený hadřík rázem odstraní vše, co rychlé avšudypřítomné dětské ručičky zapatlaly. Ažádný strach, když synek rázně pochoduje po kuchyni stužkou vruce – pracovní plochy ijídelní stůl jsou zdřevěných desek, které se dají přebrousit.

Počítalo se isjinými typicky klukovskými hrami, aproto jako podlahovou krytinu zvolili lamino sodolným titanovým povrchem: „Je prakticky nepoškoditelné, snadno se udržuje aje jak svým povrchem, tak ivzorem knerozeznání od dřeva. Nejedenkrát nám návštěva chválila pěknou dřevěnou podlahu, která by však jen stěží zvládla takový zápřah,“ směje se majitelka. Kromě koupelen, kterým panuje keramická dlažba aobklady, je laminátová podlaha položena vcelém domě adomácí si ji nemohou vynachválit. Zejména vzimních měsících se otepelnou pohodu stará podlahové vytápění vpřízemí, které nechává paní domu klidnou, když si synek hraje na podlaze. Naopak vletním období se opříjemné ovzduší stará vzduchotechnika umístěná vsádrokartonových podhledech. Vpodkroví je pak vzduchová ventilace nahrazena klimatizací. Když už dům dostal úložné prostory na míru, zařízení vyhovující kreativitě nejmladšího člena domácnosti, bylo na řadě myslet ina osobní požadavky obou majitelů. Sami sebe vtipně zařadili do kategorie lidí „sprodlouženou délkou“, atak výšku pracovních ploch vkuchyni isanity akeramiky vkoupelně přizpůsobili vlastní výšce.

Romantická tečka
Kaučukovými schody stoupáme na první mezipodestu, na které způvodní dispozice zachovala toaleta. Ložnice adětský pokoj vprvním poschodí jsou průchozí přes šatní místnost, která je zobou stran opatřena posuvnými dveřmi. Vznikl tak kompaktní prostor, který lze podle potřeb uzavřít či otevřít. Podobným způsobem spolu komunikuje také ložnice akoupelna situovaná na druhé mezipodestě. Mezi nimi je ve zdi zapuštěna deska ztvrzeného skla, která do koupelny opatřené pouze malým oknem vpouští potřebnou dávku světla. Efekt ještě více znásobují skleněné dveře, které do koupelny „pumpují“ další světelné paprsky, tentokrát zchodby. Mladý pár navrátil podkroví jeho původní význam, atak se může těšit ze vzdušného ateliéru – pracovny, kterou příležitostně využívá jako hostinský pokoj. Ooblibě otevřeného stylu zde svědčí vana atoaleta, které zlehka vykukují za lehkou polopříčkou. Případné návštěvy tak mají veškeré zázemí pěkně pohromadě ana jednom místě. Opřirozené světlo nad schodištěm se postaralo střešní okno umístěné nad ním akpříjemné lázni láká okno ve střeše nad vanou, ze kterého je možné pozorovat hvězdy. Rozhodně romantičtější kulisa než ta, ve které bezmocná princezna čekala ve „věži“ na svoji spásu.

Na začátku příběhu stála nespokojenost se současným stavem, která podnítila myšlenky ostavu ideálním. Mladá dvojice si vyzkoušela, jak rozhodně bydlet nechce, adíky tomu došla kfinální podobě vysněného domova. Promyšlením detailů se naše novodobá princezna sama osvobodila azaložila moderně emancipované bydlení, které zcela odpovídá naturelu rodiny.

TEXT: Zuzana Hošková
FOTO: Irena Ďuríková

Kategorie: Design interiérů Pěkné bydlení
Tagy: bydleni design interier zvonek
Sdílejte článek

Diskuze