Trojúhelníkové okno, oboustranný krb a terasa, která není terasa. Tenhle dům vás překvapí v každém patře

Cesta, která určuje příběh

Dům není postaven proti svahu, ale s ním. Příjezdová cesta, která kopíruje přirozené linie terénu, vede až k hornímu patru. Tam se nachází hlavní vstup pod lehkým přístřeškem. Odtud návštěvník prochází dolů k dalším úrovním, které se postupně otevírají do krajiny.

Druhý, méně nápadný vstup, se vine mezi stromy níže po svahu a nabízí klidnější přístup. Díky tomuto řešení má každý příchozí pocit, že dům objevuje krok za krokem.

Letecký pohled ukazuje tvar kříže i to, jak dům rámuje krajinu místo toho, aby ji skrýval. Zdroj: Annie Fafard

Světlo, které tvaruje prostor

Už po vstupu do interiéru je patrné, že hlavní roli tu hraje světlo. Architekti využili orientaci domu tak, aby se denní světlo dostalo do každého kouta.

Geometrie domu vychází z jednoduchých tvarů – trojúhelníků a písmena A – které se opakují na fasádách i v otvorech. Tyto formy nejsou jen estetickým gestem, ale způsobem, jak zachytit sluneční paprsky v různých úhlech během dne.

Nad kuchyní je umístěno trojúhelníkové okno, kterým proudí tzv. zenitové světlo – přirozené denní světlo přicházející shora. Díky němu působí celý prostor přirozeně jasně, aniž by byl oslnivý. Ostatní místnosti mají výhledy otevřené do krajiny, ale zároveň jsou chráněny před přímým přehříváním.

Oheň jako střed domu

Srdcem obytného prostoru je krb – oboustranné ohniště, které rozděluje, ale zároveň spojuje. Na jedné straně se u něj stoluje, na druhé odpočívá. Jídelna obklopená okny z všech stran působí jako pavilon v krajině.

V každém ročním období nabízí jiný zážitek – v zimě je pohled z tepla domu jako obraz, v létě se hranice mezi interiérem a exteriérem téměř ztrácí.

Na stejném podlaží navazuje terasa, která není pouhou přístavbou, ale pokračováním obytného prostoru. Je místem klidu a rozjímání, kde se může člověk zastavit, pozorovat proměny světla nebo jen naslouchat lesu.

Denní zóna s oboustranným krbem vytváří přirozené centrum domu a rámuje výhledy do krajiny. Zdroj: Annie Fafard

Materiály dávají domu rytmus

Architekti pracovali s omezenou paletou materiálů – dřevo, sklo, kámen a beton. Každý z nich má v domě jasné místo a navzájem se vyvažují. Dřevo přináší teplo a měkkost, kámen dodává jistotu a pevnost, sklo otevírá prostor do krajiny a beton drží stavbu pevně zakotvenou v zemi.

Masivní sloupy, které podpírají jednotlivá podlaží, dávají domu stabilitu, ale jejich uspořádání zároveň vytváří dojem lehkosti. Díky nim se interiér otevírá výhledům a působí, jako by dům dýchal s okolím.

Vnitřní klid i otevřenost

Interiér navržený studiem Cyr + Cathcart je promyšlený a střídmý. Každý prostor má svou vlastní atmosféru – kuchyň je světlá a propojená s obývacím prostorem, ložnice působí uzavřeněji a soukromě, zatímco rodinný pokoj v nižším patře má hravější a uvolněnější charakter.

Všechny části domu ale spojuje jedno – vyváženost. Architektura, interiér i krajina se tu prolínají tak přirozeně, že hranice mezi nimi mizí. Každá místnost má svůj výhled, svůj rytmus světla a vlastní ticho.

Obyvací pokoj s velkorysými výhledy propojuje interiér s krajinou a mění se spolu se světlem. Zdroj: Annie Fafard

Kříž jako symbol rovnováhy

Název La Croix – „kříž“ – není jen estetickou metaforou. Ve skutečnosti vychází z půdorysného uspořádání, v němž se horizontální osa obytných prostor protíná s vertikálou, která sleduje terén. Tím vzniká tvar připomínající kříž, ale také myšlenka rovnováhy: mezi otevřeností a úkrytem, světlem a stínem, přítomností člověka a silou krajiny.

Právě tato rovnováha je klíčem k celému projektu. Dům se nesnaží být dominantou, ale rámem, který zvýrazňuje krásu okolí.

Dům, který krajinu neuzavírá, ale otevírá

La Croix stojí na pozemku o rozloze téměř jednoho hektaru, ale svou přítomnost nijak nevnucuje. Je pevně usazená na masivních základech, přesto působí lehce – jako by se vznášela nad zemí.

Projekt vznikal čtyři roky, od jara 2021 do roku 2025, a na jeho podobě se podílel tým architektů vedený Lucem Planteem spolu s krajinářskými architekty Les Paysages Verduroy. Společně vytvořili dům, který rámuje krajinu místo toho, aby ji skrýval.

Když stojíte na terase a díváte se do údolí, máte pocit, že dům ustupuje do pozadí. Zůstává jen světlo, pohyb větví a klid, který se pomalu rozlévá do prostoru. A právě tehdy začne být jasné, proč se tento dům jmenuje La Croix – je křížem mezi člověkem a přírodou, mezi geometrií a živlem, mezi tvarem a dechem krajiny.

Galerie:

Text: Lucia Blažiová
Foto: Annie Fafard