Za 6 týdnu změnil malý byt bez koncepce na atraktivní podívanou
Bydlení, o jakém snil, na prostoru menším, než plánoval, pomohl majiteli pařížského bytu vytvořit zkušený architekt. Za šest týdnů změnil malý prostor bez koncepce v atraktivní podívanou, kde hrají hlavní roli impozantní sbírka knih, umělecká díla […]
Bydlení, o jakém snil, na prostoru menším, než plánoval, pomohl majiteli pařížského bytu vytvořit zkušený architekt. Za šest týdnů změnil malý prostor bez koncepce v atraktivní podívanou, kde hrají hlavní roli impozantní sbírka knih, umělecká díla a originální nábytek. To vše v zářivých barvách.
Když se Jean-Philippe rozhodl prodat svůj minibyt o rozloze 24 m2, chtěl ho vyměnit za větší a světlý někde v centru Paříže. Byt v nejvyšším poschodí čtyřpodlažního domu měl jen o něco větší rozlohu než jeho původní – asi 35 m2 –, byl však přesně takový, jaký Jean-Philippe hledal. Protože potřeboval radikální přestavbu, oslovil interiérového architekta Marca Mencacciho, aby prostor s trochu nešťastnou dispozicí změnil v jeho vysněné bydlení – vizuálně otevřené, zařízené v souladu s životním stylem svobodného muže, milovníka umění a literatury. Důležité bylo i to, aby náklady na rekonstrukci nepřekročily stanovený limit.
Knihy, kam se podíváš. Otevřená knihovna, která střídá plnou stěnu asi ve třetině nábytkové příčky, odděluje i ložnici od jídelny. Tři optimistické barvy – svěží oranžová, zelená a bílá – spolu vytvářejí silný vizuální efekt a očividně popírají zažité pravidlo, že výrazné barvy do malého prostoru nepatří.
Jídelna a obývací pokoj v jednom. Centrum bytu je zařízeno atypicky, pro majitele však prakticky – místo gauče stolování i pro přátele, místo televize hora knih.
Police, které oddělují jednotlivé prostory, umožnily maximální přístup denního světla, vytvořily vizuálně otevřený prostor a majiteli bytu poskytly dostatek místa pro uložení sbírky knih a uměleckých děl.
Některé police jsou přístupné z obou stran, jiné jsou z jedné strany uzavřené tabulemi oranžového plastu. Tyto průhledné barevné akcenty rozjasňují malý prostor a odkazují na oranžový nábytek.
Oddělené i neoddělené
Na základě požadavků majitele vytvořil Mencacci otevřený prostor s rafinovaně naznačeným dělením, který nazval miniloftem. Prvním krokem bylo zazdění komínů a zbourání příček. Ty nahradil policemi, které byt nejen rozčlenily na jednotlivé zóny, ale poskytly také dostatek místa pro odkládání i vystavení uměleckých děl. Na první pohled nešikovný, dlouhý a úzký prostor tak získal moderní vzhled i praktické přednosti. Významnou zásadou při zařizování bylo též omezení barevnosti na tři základní barvy: svěží oranžovou, zelenou a hnědou, které vynikají na bílém pozadí.
Útulný i otevřený. Ačkoliv je z každého místa vidět i ostatní prostory – přesně tak, jak si to přál majitel –, byt působí velmi útulně (pohled od vstupních dveří směrem k ložnici).
Nábytek s úkolem navíc. Architekt Mencacci nechal zbourat všechny příčky – místo nich použil k oddělení kuchyně, obývacího pokoje a ložnice přirozeně působící nábytkové prvky.
Vstup do kuchyně lemují policové skříňky – otevřené police v horní a uzavřené skříňky v dolní části poskytují dostatek odkládacího prostoru a přitom kuchyni neuzavírají před přístupem světla, ani vzhledem k ostatním místnostem bytu.
V kuchyni je účelně využit vskutku každý centimetr. Architekt zvětšil pracovní plochu na lince tím, že minimalizoval dřez a varnou desku, která má jen dva hořáky. Díky tomu zůstalo více místa pro užitečné spotřebiče. Výhodou byla střešní okna, která poskytla kuchyni důležité světlo.
Čtyři na jih obrácená okna, jimiž se po celý den vlévá do bytu jasné světlo, jsou důležitým prvkem architektury úzkého a dlouhého prostoru. Také díky dostatku světla a bílému základu nepůsobí pestrý interiér zaplněný množstvím nejrůznějších předmětů stísněně.
Jak přelstít malou koupelnu
1. zrcadlo
Pokrývá celou jednu stěnu (za umyvadlem). Koupelna díky tomu vypadá dvakrát tak širší.
2. podlaha a stěny
Jsou obloženy stejnou mozaikou. Díky tomu vnímáte prostor jako dvojnásobný. Obklad s malými rozměry je do malých místností nejvhodnější.
Koupelna je z praktického důvodu – pro vedení instalací – těsně za kuchyní. Protože vyžaduje stoprocentní soukromí, je jedinou místností v bytě, která má dveře. Posuvné dveře však neubraly vzácný prostor ani koupelně, ani sousední vstupní části.
Tři barvy
Protože majitel bytu má rád odvážné barvy, architekt zužitkoval tuto jeho preferenci a využil svěží odstíny k rozzáření interiéru. Podařilo se mu přitom zbourat mýtus o tom, že malé prostory vyžadují zařízení v tlumených tónech. V jeho řešení právě odvážné barvy byt opticky zvětšily. Podklad, na němž výrazné barvy dokonale vynikly, vytvořily bílé stěny a dubová podlaha natřená rovněž na bílo. Na bílých stěnách se skvěle vyjímají obrazy z bohaté sbírky majitele bytu. Na první pohled nesourodé pestré prvky celý interiér sjednocují.
Pro ložnici je vyhrazeno místo na nejvzdálenějším konci bytu. Od jídelní části je oddělena polopříčkou a otevřenou policí. Podél stěny jsou vestavěné skříně, které poskytují další odkládací prostory.
Psací stůl, který stojí u konce postele, povyšuje ložnici na víceúčelovou ložnici-pracovnu. Zároveň podporuje členění prostoru a zintenzivňuje pocit soukromí.
Pohled od ložnice směrem ke vstupním dveřím. Úzký, dlouhý prostor malého bytu na první pohled příliš šancí praktické a zároveň vzdušné dispozici nedával. Architektovi se však díky originální koncepci podařilo zachovat otevřenost i potřebnou míru soukromí.
Text: Eva Martins
Foto: Sylvie Durand, Photopress
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.
