Panelákový byt v původním stavu stihli majitelé svépomocně zrekonstruovat již za čtyři měsíce

Mladá rodina bydlí v sympatické slovenské obci s dobrou polohou. Není ani malá, ani velká. S dostatkem zeleně a pokladem v podobě blízké řeky. Kromě těchto benefitů má pro majitelku bytu Paulínu i spousty jiných, ne méně důležitých. „Bydlí zde celá naše rodina. Moji i manželovi rodiče, v okolí máme kamarády, obchod, školka, hřiště i příroda jsou na skok,“ pochvaluje si rodinný život v menší bytovce sympatická usměvavá žena. Když se rozhlíželi po společném bydlení, volba byla jasná. Zůstanou doma.

Původní stav. Zdroj: Miro Pochyba

Na třípokojový byt v původním stavu měli podle jejích slov štěstí. Za poslední léta se jich tady moc neprodávalo. Navíc, vybírat si a čekat na jiné příliš nemohli, jelikož do rodiny měla brzy přibýt Dorotka. Na rekonstrukci měli tedy něco přes čtyři měsíce. A „deadline“ v tomto případě rozhodně nemohl počkat. Byt předělali, jak se říká, od podlahy. Z původního stavu zde zůstala pouze okna, ta nebylo potřebné měnit. Na zdech byly na betonových panelech tapety ještě z doby komunismu.

Dispozice majitelům více méně vyhovovala, rozhodli se ale zvětšit otvor mezi chodbou a obývacím pokojem, a jelikož šlo o nosnou zeď, neobešlo se to bez statického posudku. A pořádného rámusu, samozřejmě. Ale to k sekání do panelů patří.

Po příchodu do bytu je po levé straně vstup do kuchyně a po pravé velký otvor do obývacího pokoje, který se odráží i ve velkém kulatém zrcadle, dominantním prvku nejen chodby, ale celé denní zóny. Zdroj: Miro Pochyba

Původně byla v bytě oddělená koupelna s vanou od samostatné toalety. Majitelé příčky mezi nimi vybourali a vytvořili jednu větší světlou místnost, kam se sice nevešla vana, zato mají prostorný sprchový kout a důmyslně ukrytou pračku i sušičku, které nekazí estetiku příjemně působícího zbytku.

Naštěstí k bytu patří i dva sklepy. Bez nich bych byla ztracená.

majitelka Paulína

Co se týká interiéru, majitelka má to správné oko na zařizování. Kromě toho studovala na umělecké škole, umí šít a tvořit, má dobrý vkus a ekologické smýšlení, takže výsledkem nemohl být jiný než tento přívětivý, originální a útulný interiér. A ještě něco podstatného se jí v něm povedlo vytvořit. Pocit vzdušnosti a lehkosti. Není totiž zaplněný nábytkem a „přeplácaný“ dekoracemi. Přitom vůbec nepůsobí chladně, naopak.

I bílé stěny nad pohovkou, kam by možná někdo jiný automaticky zavěsil něco na stěnu, v tomto bytě mají svůj význam. Nerozptylují pozornost různými směry a nechají vyniknout tomu podstatnému – klidné atmosféře, kde má všechno své místo a kde si uvědomíte, že vlastnit méně je nakonec více. „Samozřejmě, inspirovala jsem se všude možně, zejména na Pinterestu. Ale měla jsem také své představy, jak by to mělo ve výsledku vypadat. A manžel, otec a tchán mi je realizovali. Když jsme se sem nastěhovali, spousta věcí ještě nebyla dokončená, neměli jsme ani dveře. Ale to podstatné – kuchyň – již bylo. A spoustu drobností jsme dokončovali ještě nedávno, před termínem vašeho focení, takže děkuji redakci za urychlení procesů i dokonale umytá okna,“ směje se Paulína a my jí odpovídáme: „Není zač.“

Kuchyňská linka ve tvaru písmene U je do panelákových kuchyní menší rozlohy ideální. Vrchní skřínky, zástěna i pracovní deska mají stejný dekor, který pro ozvláštnění použili ve vertikální i v horizontální poloze. Zdroj: Miro Pochyba

Také zajímavě řešené dveře se zárubněmi mají manželé v bytě teprve chvíli. Paulína chtěla původně bílé dveře, ale když její truhlář vyrobil do chodby skříň na boty v bílé barvě a ona ji uviděla vedle bílé stěny, věděla, že pokud by byly i všechny ostatní dveře bílé, bylo by to už příliš a mohlo by to působit sterilně. S manželem se tedy rozhodli pro dveře v dekoru podobném, jaký se nachází v kuchyni, a truhlář obložil rovněž stěny kolem nich.

Takový pohled se vám naskytne, když se postavíte do středu vstupní chodby. Zrcadlo na levé stěně odráží zajímavé řešení zárubně dveří do ložnice a dětského pokoje. Černé minimalistické věšáky majitelé vlastnoručně vyrobili den před naším focením. Zdroj: Miro Pochyba

S bílými stěnami vytvářejí hezký kontrast a jejich odraz v zrcadle působí zajímavě, plasticky. „Věděla jsem, že na stěnu v chodbě půjde velké zrcadlo. Nakonec se mi podařilo za velmi dobrou cenu koupit u skláře tento kus s průměrem 180 cm. Nejdříve jsme ale museli odměřit, zda se vůbec vejde přes bránu a vchodové dveře. Velký stres zažívali již při jeho přepravě v dodávce, nemluvě o tom, když ho tady pak vynášeli. Ještěže bydlíme v přízemí.“ Zrcadlo zavěsil domácí pán na háček a přilepil lepidlem Mamuto.

Tak, jak se zdá, byt je dokončen a šikovný pár čeká další výzva v podobě chaty, kterou chtějí využívat během víkendů a prázdnin s dětmi. Přece jen, pokud bydlíte v bytě, možnost někam vyběhnout je k nezaplacení. S Paulínou jsme dohodnutí, že když bude chata zařízená (tentokrát v tradičním vesnickém stylu), pozve nás na focení i tam. Těšíme se na výsledek, který bude určitě stát za to, stejně jako tento inspirativní sídlištní byt, ve kterém jsme se také díky domácí paní cítili parádně.

Trnem v Paulinině oku je zelená barva fasády, se kterou ale již nic neudělá. Alespoň zčásti ji zjemnila dřevěným obkladem. Exteriérové žaluzie zase sladila se sousedními, aby dům zvenku působil harmonicky i navzdory „svěží“ zelené. Díky nim mají v bytě nejen tmu, ale během léta i chladnější klima. Lavice z masivního dřeva s úložným prostorem vyrobil domácí pán. Zdroj: Miro Pochyba

Text: Katarína Barošová

Foto: Miro Pochyba

Zdroj: Časopis HOME