Desatero pro nejlepší (pasivní) domácí zábavu

Rozlišení Full-HD

Full-HD neboli 1080p je základním standardem dnešní obrazové kvality. Číslo označuje počet řádků v obraze – typická televize s poměrem stran 16 : 9 (což jsou dnes skoro všechny) má rozlišení 1920 x 1080 bodů. Ve stejném rozlišení se prodávají filmy na blu-rayích. Čím dál častěji už se s touto kvalitou také setkáme při běžném televizním vysílání. Má-li signál nižší rozlišení (např. při přehrávání DVD nebo u starších televizních pořadů), dovede většina dnešních modelů pomocí tzv. interpolace vylepšit obraz natolik, že je od Full-HD při běžném laickém pohledu prakticky k nerozeznání. Vážnější problém s obrazovou kvalitou tak nastává v podstatě jen při přehrávání vysloveně nekvalitního obrazu, s nímž se setkáme na některých televizních stanicích nebo třeba u tradičních videokazet.
Standard Full-HD by měly mít všechny televize s úhlopříčkou minimálně 40 palců (103 cm). Pokud má model této velikosti nižší rozlišení, nelze ho doporučit. U menších obrazovek, vhodných třeba do ložnice nebo do kuchyně, se dá celkem bez problémů akceptovat i rozlišení HD (1366 x 768 bodů).

Televize dnes slouží nejen pro sledování filmů a zpráv, ale i jako centrum domácí zábavy. FOTO SAMSUNG

Ultravysoké rozlišení 4K

Dnešním standardem je Full-HD, ovšem budoucnost patří podstatně vyšší kvalitě obrazu. Již několik let se prosazuje tzv. ultravysoké rozlišení, pro které se vžila zkratka 4K. Jedná se o čtyřnásobek 1080p – 4K televizi si můžeme představit jako čtyři Full-HD obrazovky, dvě nad sebou a dvě vedle sebe. Výsledné rozlišení tedy činí 3840 x 2160 bodů.
Jako všechny technické novinky byly i 4K televize zhruba první dva roky tak drahé, že si je mohli dovolit leda tak milionáři, jenže časy se mění a v posledních měsících cena těchto modelů prudce spadla. Dnes lze 4K model pořídit do patnácti tisíc, což vzhledem ke kvalitě obrazu opravdu stojí za to. Samozřejmě platí, že záleží na velikosti – rozdíl v kvalitě oproti Full-HD začíná být vidět zhruba při úhlopříčce 50 palců (127 cm), a čím je obrazovka větší, tím jsou rozdíly přirozeně výraznější.
Je v tom ovšem jeden háček – obsah. Ve 4K zatím žádná televize nevysílá (leda tak ojedinělé speciální pořady typu sportovních zápasů, a to ještě jen na zahraničních, většinou placených kanálech) a ani filmynejsou v tomto rozlišení běžně k dispozici. Až dosud se tedy obraz hlavně interpoloval z Full-HD. Před pár týdny ovšem Samsung ohlásil první 4K blu-ray přehrávač a disky v téže kvalitě. Další firmy se nepochybně přidají, takže by měla být situace do budoucna v zásadě vyřešená.

K obrazu v super obrazové kvalitě SUHD (nebo 4K) patří i odpovídající zvuková aparatura. Smasung nabízí čím dále populárnější soundbar – pro prohnutou televizi i v prohnutém provedení. FOTO SAMSUNG

Typ obrazovky

Ještě před pár lety zněl při výběru nové televize první dotaz jednoznačně: LCD, nebo plazmu? Jenže plazmovým obrazovkám historický vývoj nepřál – byly příliš náročné a v oboru, kde se spíše než na kvalitu většina lidí dívá na cenu, se jejich výroba nevyplatila. Je to velká škoda, co do kvality obrazu (zejména při sledování filmů) totiž plazma neměla konkurenci.
To ale neznamená, že by dnes byly všechny obrazovky stejné. LCD displej na rozdíl od plazmy sám o sobě nevydává žádné světlo, takže je nutné řešit situaci podsvícením. K němu se dnes používají především LED diody – a tady hodně záleží na jejich umístění. U levnějších modelů diody svítí od krajů (Edge LED), což znamená poněkud nerovnoměrné podsvícení a horší obraz. Mnohem lepší je podsvícení plošné. Barvy a jas vylepšuje i nová nanokrystalová technologie podsvícení Quantum Dot, která se původně objevila u Sony, časem ji začali používat v LG a pak i u dalších značek. Úplně nejlepší z hlediska obrazové kvality je ovšem technologie OLED, tedy organické LED podsvícení, fungující velmi podobně jako plazma – jednotlivé pixely totiž (zjednodušeně řečeno) rovněž svítí samy, což je vždy lepší než dodatečné podsvícení. Jenž OLED televize jsou zatím pořádně drahé.

Fantastický obraz a dokonalé barvy překonávající vše, co jste dosud viděli – SUHD TV Samsung 9500 má čtyřikrát vyšší rozlišení než Full HD. FOTO SAMSUNG

Rovnou, nebo zakřivenou obrazovku?

Zakřivené obrazovky byly hitem loňské sezóny – když člověk slyšel ten proud chvály z úst marketingových manažerů mnoha výrobců, mohl nabýt dojmu, že rovné televize za pár let uvidíme leda tak v muzeu. Jenže uplynul pouhý rok a všechno je trochu jinak – pravda, u Samsungu zakřivené modely prosazují pořád, ale jinde už jsou většinou podstatně zdrženlivější a třeba Philips nebo Sharp se ve velké většině vrátili k tradiční konstrukci. Zakřivená obrazovka má totiž své výhody, ale i celkem podstatné nevýhody.
Když si před ni sedne člověk sám, vypadá vše moc hezky – obraz vás opravdu velmi příjemně obklopí, téměř pohltí. Pocitově je televize v tu chvíli podstatně větší než ve skutečnosti, navíc vše vidíte ve správném úhlu (což je důležité hlavně u velkých televizí). Problém ovšem vzniká, když z nějakého důvodu nemůžete sedět na optimálním místě a hlavně když chce televizi sledovat víc lidí. Čtyřčlenná rodina už se totiž na zakřivenou obrazovku v podstatě nemůže dívat tak, aby všichni seděli správně. A při pohledu z jiného než ideálního úhlu je obraz podstatně zkreslenější, než když ze strany sledujeme rovnou obrazovku. Další nevýhodou jsou i fyzicky větší rozměry přístroje – televizi nemůžeme postavit naplocho ke zdi.

Zakřivený elegán Samsung série 9 nabízí super ultra HD obraz a navíc se na něj dobře dívá, i když je vypnutý. FOTO SAMSUNG

Zvuk

Důležitý není jen obraz, ale také zvuk. Jeho kvalita trochu naráží na současný trend stále tenčích přístrojů – ono je samozřejmě krásné mít doma televizi, která v podstatě splývá se zdí a nezabírá žádné místo, zároveň se ale nemůžeme divit, že v takovém případě reproduktory spíše chrastí a šeptají, než pořádně hrají. Výrobci audiozařízení tak v podstatě řeší kvadraturu kruhu. Chvályhodnou práci odvádí v tomto ohledu hlavně značka Sony, kde již před časem na ultratenké rozměry rezignovali právě s poukazem na kvalitu zvuku. Do rozměrnějšího šasi se vejdou samostatné ozvučnice a basreflexy, rozdíl oproti většině standardní produkce je vcelku výrazný.
Samozřejmě ovšem platí, že kdo touží po opravdu dobrém zvuku, investuje do externího reprosystému. Ideální je samozřejmě kompletní domácí kino s pěti nebo sedmi reproduktory a basovým subwooferem, především v menších místnostech ale tohle není prostorově nejšikovnější řešení. Právě proto jsou čím dál populárnější tzv. soundbary, tedy systémy tvořené jediným protáhlým reproduktorem, který dokáže pomocí moderní digitální audiotechnologie prostorový zvuk slušně (byť nikoli dokonale) napodobit. Takový soundbar opticky často téměř splyne s televizí, takže o něm vlastně ani nevíte.

I toho nejnáročnějšího diváka potěší kombinace špičkové kvality obrazu díky novému 4K Processoru X1™ a vylepšeného zvuku na kvalitu High-Resolution Audio v modelu X93C od Sony. Skvělé reproduktory v základní výbavě. FOTO SONY

Internet

„Chytré televize“ se na trhu objevily před nějakými pěti lety a v současné době tvoří většinu nabídky. Když je připojíme k internetu, můžeme využívat mnohých služeb globální sítě. Některé jsou zdarma, jiné placené. K těm bezplatným patří u velké většiny modelů zpravodajství, předpověď počasí, přístup na sociální sítě, ale také třeba YouTube. Placené služby mají většinou podobu „internetové videopůjčovny“ – za paušál či jednorázovou platbu si můžete pouštět (streamovat) filmy z webových serverů. U nás patří k nejoblíbenějším půjčovnám O2 TV nebo Voyo, světovou jedničkou je Netflix (u nás bohužel nedostupný).
Horkou novinkou je tzv. Android TV – operační systém známý z mobilních telefonů a tabletů upravený pro potřeby televize. Pokud se ujme tak, jak jeho zastánci plánují, asi hodně změní internetovou nabídku – v televizi by tak měly být dostupné v podstatě všechny aplikace a služby, které využíváme v mobilních zařízeních.
Po technické stránce hodně záleží na kvalitě připojení. Připojit televizi k domácí Wi-Fi síti je samozřejmě pohodlné, kvůli kvalitě obrazu je ale pořád ještě lepší starý dobrý kabel. Datové objemy jsou při streamování veliké.

Zelený mužíček – Android – si proklestil cestu i na velké obrazovky. Vše, co rádi děláte na svém smartphonu nebo tabletu, si užijete i na velké obrazovce televizoru Sony BRAVIA X90C. Obsah na obrazovce se zobrazuje pomocí služby Google Cast, umožňuje hlasové vyhledávání a mnoho dalšího. FOTO SONY

Konektivita

Málokdo si pořizuje televizi jen proto, aby sledoval pouze programy servírované běžnými stanicemi. Kdo si chce pustit vlastní film, má dnes celou řadu možností, dříve nevídaných. Samozřejmě je tu tradiční varianta – k televizi připojíte DVD nebo blu-ray přehrávač a pouštíte si filmy z disků. Dříve se k připojení využívaly konektory Scart, ty dnes vesměs vystřídal podstatně výkonnější standard HDMI.
Jenže tím možnosti v digitálním věku nekončí. Prakticky všechny modely v sobě dnes mají integrovaný přehrávač zá-
kladních digitálních filmových formátů (AVI, MP4, MKV atd.). A také tu prakticky vždy najdeme USB port, takže přehrávání nemůže být snazší – prostě do televize zastrčíme flashdisk s filmem a je to. Přes již zmíněný port HDMI lze zase připojit nejrůznější multimediální přehrávače, síťové NAS disky a další zařízení. A většina lepších modelů nabízí i internetové připojení, o němž si více povíme v následujícím bodě.

Když vybíráte televizi, podívejte se i na její zadní stranu – opticky zkontrolujte přítomnost deklarovaných portů, ale i jejich rozmístění a ergonomii. FOTO SAMSUNG

Ovládání

Základem je pochopitelně standardní „tatranka“ čili infračervený ovladač do ruky, jenže dnešní typy vypadají úplně jinak než před lety. Souvisí to především se zmíněnými inteligentními funkcemi – když brouzdáte webovými stránkami, je manipulace pomocí klasického ovladače s tlačítky a směrovými šipkami mimořádně nepohodlným zážitkem. Dnešní ovladače mají proto dotykové plošky jako notebooky, případně se kurzor myši na obrazovce ovládá pohybem jako u moderních herních konzolí.
Čím dál častější je i ovládání pomocí běžné klávesnice, kterou k televizi většinou připojíme přes Bluetooth. Klávesnice určené vysloveně pro televizní obrazovku vyrábí například firma Logitech. A stále častější je i nesmírně pohodlné ovládání hlasové. Pravda, spousta přístrojů zatím neumí česky, ale angličtina už pro spoustu lidí nepředstavuje žádný velký problém.

Tradiční tatranku u některých přístrojů vystřídaly jiné varianty ovládání – najdeme je ale spíše u TV umožňující větší rozsah domácí zábavy než jen pasivní dívání. FOTO PHILIPS

Kam se podělo 3D?

Před třemi čtyřmi roky se zdálo, že bez 3D se za chvíli nebudou vysílat už ani zprávy. Debatovalo se leda o tom, jestli je lepší aktivní nebo pasivní systém. A dnes? V kině se jednou dvakrát ročně ještě film se slušnou 3D verzí objeví (aktuálně třeba Everest), u televizí je ovšem víceméně ticho po pěšině. Mnohé modely přitom tuhle funkci podporují, jen se o ní moc nemluví a v zásadě ji všichni vnímají jako okrajovou záležitost. Důvodů je spousta, jeden je ale zásadní – lidé prostě nechtějí sedět u televize a mít u toho na očích nepohodlné brýle, které je do značné míry izolují od okolí. Ve zhasnutém kině se s tím člověk ještě smíří, v obýváku nikoli. Navíc jen málo filmů třírozměrný obraz opravdu vylepšil, ve velké většině případů se jednalo spíše o samoúčelné hrátky. Sečteno, podtrženo: krásný příklad slepé uličky, která se přitom původně tvářila jako bezmála revoluční změna.

Televizor FHD řady 6500 s výkonem systému Android. Pro začátek je tu systém Perfect Pixel HD pro skvělý obraz; technologie Ambilight, moderní design a poctivé materiály. FOTO PHILIPS

Ambilight

Úplně na závěr jsme si nechali jednu zcela specifickou funkci, kterou najdete jen u modelů jedné značky (Philips) a podobně jako 3D se jedná o vysloveně okrajovou záležitost. Jenže v tomto případě nejde proti diváckému zážitku, naopak. Systém Ambilight tvoří LED diody, které promítají na stěnu za televizí barevná světla ladící s aktuální scénou na obrazovce, podobně jako v některých kinech. Zdánlivá maličkost ve skutečnosti dokáže velmi výrazně posílit atmosféru zejména při sledování filmů. Doporučujeme aspoň vyzkoušet.

Průkopníkem technologie Ambilight je společnost Philips – barvy se promítají i na stěnu za TV. FOTO PHILIPS

TEXT RANI TOLIMAT
FOTO ARCHIV FIREM
ZDROJ časopis HOME 10/2015, JAGA MEDIA, s.r.o.