Dům jako nepopsaný kus papíru

Rodinný dům v obytné čtvrti Greenfield Park byl navržen pro mladou usazující se rodinu. Architekt ho navrhl jako sochařskou kompozici s jednoduchými geometrickými tvary. Našinec se při pohledu na něj nemůže ubránit reminiscenci na slavnou brněnskou vilu − Tugendhat po kanadsku a s naléhavostí 21. století.

Foto: Jean Verville architecte

S domky v okolí, převážně se sedlovou, střechou, stavbu spojuje velikost, barva a fasáda z bílých dřevěných profilů.

Foto: Jean Verville architecte

Kontrast dvou barevných ploch. Bílý obklad na fasádě ostře kontrastuje s všudypřítomnou zelení. Napětí je už tak dost velké, architekt se proto rozhodl nevnášet do „konfliktu“ ještě více aktérů.

Optický klam

Rozdělení stavby, práce s výklenky v hlavní části, stejně jako úhly naznačují jednotnou perspektivu a dynamickou práci s objemem – díky tomu se architektovi podařilo citlivě integrovat prvky moderní architektury do zástavby, jejíž vznik se datuje do druhé poloviny 20. století, 50. léty počínaje.

Foto: Jean Verville architecte

Foto: Jean Verville architecte

Plynulost tvaru, jednoduchost linií, všudypřítomnost bílé a důmyslné kombinování materiálů oslavují dynamiku jednoduchých geometrických forem, které vytvářejí skulpturální dojem.

Neustálý kontakt se zahradou

Vstupní hale dominuje schodiště, působící spíše jako socha, než technický interiérový prvek. Najdeme zde také knihovnu, která svým obsahem vnáší do prostoru barvy a život, a logicky i čtecí koutek. Schodiště je součástí velkého centrálního objemu-hranolu, který se tyčí do výšky necelých šesti metrů. Zajišťuje cirkulaci vzduchu, chrání soukromí obývacího prostoru a skrývá velkorysý šatník, spižírnu i chladničku.

Foto: Jean Verville architecte

Hra stínů, linií a úhlů. Centrální vstupní prostor při pohledu ze schodiště. Velkorysý výhled není jen záležitostí exteriérů.

Foto: Jean Verville architecte

Rebelující stěna. Knihovna plná pestrobarevných knih získává ve sněhobílém prostoru úplně jiný význam, než v barevně velkoryseji pojatých interiérech.

Foto: Jean Verville architecte

Lomené tvary nejsou jen uměleckým prvkem. Vedle estetické nesou i praktickou funkci – člení prostor a poskytují rodině soukromí. A zároveň umožňují návštěvníkovi radovat se z překvapení, co se skrývá za nimi.

Dvě prosklené stěny poskytují panoramatický výhled na zadní, chráněnou část zahrady a přispívají tak k celkovému kontaktu obyvatel s okolní zelení. Další výhodou prosklení je maximální využití přirozeného denního světla pro osvětlení obytné části.

Foto: Jean Verville architecte

Obytný prostor je zařízen jednoduše a střídmě, jak z hlediska materiálů a barev, tak z pohledu vybavení.

Foto: Jean Verville architecte

Minimalistická geometrická kuchyně působí svěže a lehce a vůbec si nenárokuje pozornost, která je tak upřena na scenerii za okny. Zeleň, zeleň a opět zeleň.

Foto: Jean Verville architecte

Uvnitř, anebo venku? Díky proskleným průhledům někdy návštěvník zapomene, jestli je ještě v domě, anebo už se nachází uprostřed zahrady.

Foto: Jean Verville architecte

Sezení v zahradě 27/7. Pocit absolutní blízkosti venkovního prostoru mohou majitelé dnes a denně zažívat během příjemného posezení ve společné obytné místnosti.

Foto: Jean Verville architecte

Převis horního podlaží chrání spodní terasu, resp. většinu její plochy před horkým sluncem i nepříznivým počasím v podobě deště či sněžení.

Co je bohatství? Dvě terasy!

Možnost, jak si užívat pobyt venku a zároveň zůstat v kontaktu s domem, představují pro obyvatele dvě terasy. První, zakrytá se nachází v přízemí a vede do velké zahrady, kterou přímo spojuje s obývákem, zatímco druhá, otevřená se těší z téměř neomezeného přísunu slunečních paprsků v naprostém soukromí druhého podlaží.

Spodní terasa, jejíž povrch tvoří podlaha z betonových desek ve stejné úrovni, jako ta v interiéru, představuje přirozené prodloužení obývací části a přispívá k dynamice prostoru i přímému kontaktu se zahradou.

Foto: Jean Verville architecte

Horní terasa, která je součástí druhého podlaží, sousedí s větvovím majestátního listnáče a nabízí hru úhlů, čímž dává přilehlému okolí novou perspektivu.

Foto: Jean Verville architecte

Druhá terasa je přístupná z ložnic a díky vysokému hrazení s obkladem z bílých dřevěných profilů vytváří privátní prostor pro relaxaci, opalování nebo pozorování noční oblohy.

Projekt v kostce

Autor návrhu: Jean Verville, www.jeanverville.com
Typologie: rezidenční bydlení
Zastavěná plocha: 320 m2
Realizace: 2013
Půdorysy a řezy

Text: Dominika Záveská
Zdroj: V2com
Foto: Jean Verville architecte