Dvoupodlažní dům plný průmyslových materiálů

Manželský pár žijící ve Francii se pustil do odvážné přestavby, kterou dokázal, že kombinace skla, oceli a dalších kovů nemusí vždy působit chladně a nepřívětivě.

Dvojice architektů původem z Brazílie, Vania Nalin a Marcio Uehara, má bohaté zkušenosti s renovací domů, veřejných budov, administrativních i obchodních prostorů ve Francii a jiných zemích, avšak tato rekonstrukce byla úplně jiná. Nešlo totiž o zakázku pro klienta, ale o  jejich vlastní domov.

Před zvědavými pohledy sousedů jsou velká okna chráněna ochrannou sítí, která dům kryje zvenčí. Umožňuje přitom nerušený pohled do zahrady a nebrání přístupu světla. U domu nechybí vlastní kus zeleně. Zahrada má jen 60 m2, ale potřebám majitelů plně postačuje. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Cesta k vlastnímu bydlení nebyla vůbec jednoduchá, po dlouhém hledání ale tento manželský pár nakonec přece jen našel to, co hledal. Rozhodli se pro dvoupodlažní dům se zahradou ve francouzském Montreuil nedaleko Paříže v komplexu, který kdysi sloužil jako sklad. Dům v blízkosti jejich původního bydliště měl nespornou výhodu: celý průběh přestavby i zařizování interiéru mohli bez problémů sledovat.

Díky vysokým stropům působí obývací pokoj vzdušně. Dominuje mu obrovská kožená sedačka na kovových nožkách. O větší pohodlí se starají polštáře s různými motivy. Vedle kamínek na dřevo ve skandinávském stylu majitelé umístili velmi nízké police z ohýbané oceli. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Šedá barva v prostoru jasně dominuje. Majitelé však na část stěny zvolili výraznou oranžovou a použili i více zářivých doplňků, čímž prostor rozzářili. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Víceúrovňový prostor

Architekti se na půdorysu s rozlohou 50 m² rozhodli vytvořit víceúrovňový prostor, čímž obytnou plochu domu šikovně rozšířili. Základní modul 25 m² rozčlenili na tři úrovně – kuchyň umístili na nejnižší úroveň, koupelnu na střední a ložnici na nejvyšší. Na úrovni ložnice se nachází i pracovna umístěná na ocelových nosnících. Ty jsou spojeny se zábradlím schodiště, takže vzniká dojem, jako by tato místnost byla zavěšena nad obývacím prostorem.

Prostorná koupelna je podobně jako celý dům díky velkým oknům krásně světlá. Zvědavým pohledům brání mléčné sklo. Toaleta je od zbytku koupelny oddělena příčkou. Za ni majitelé umístili i prádelnu. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Atypická hranatá umyvadla ocelově šedé barvy jsou jednou z dominant koupelny. Každý z majitelů má své vlastní. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Sprchový kout umístili za stěnu s marockým štukem, do níž jsou vsazena umyvadla. Je vydlážděn italskou mozaikovou dlažbou. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Sbohem příčkám

V domě se rozhodli zbourat většinu příček, majitelka však navrhla, aby polovinu z každé úrovně tvořila barevná zastavěná část, díky čemuž prostor získal dynamiku. V těchto částech majitelé zároveň šikovně skryli před návštěvníky domu některé provozní a soukromé prostory jako komoru, toaletu, prádelnu či šatnu. Zbourané příčky následně nahradili sklem a závěsy, přičemž ze skleněných desek vytvořili i podlahu. Vznikla tak absolutně otevřená koncepce bydlení, kde v případě potřeby mohou majitelé docílit pocitu soukromí a intimity zatažením závěsů. Jádro konstrukce domu tvoří členité kovové schodiště umístěné pod obrovským střešním oknem, které rozděluje celý dům na dvě části. Architekti ho využili i pro vymezení přístupových ploch na jednotlivé úrovně.

Moderní kuchyň majitelé zařídili skříňkami z IKEA. Jejich povrch tvoří výlučně nerezová ocel. Stojan na noty dostal v této domácnosti nový úkol. Slouží jako držák na kuchařské knihy. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

Světlo a jeho odlesky se odrážejí ze zrcadlících povrchů na kovový strukturovaný strop a cementovou podlahu. Strohost průmyslového designu zjemňují pracovní plochy z lehkého dřeva, bílé desky soklu a dvě židle v etno stylu.

Sjednocení materiály i světlem

Ke sjednocení prostoru majitelé využili průmyslové materiály v různých odstínech šedé, které jsou jim blízké. V celém interiéru se tak prolíná ocel, nerez, hliník a cement. Dobrým příkladem je leštěná podlaha z povrchově upraveného cementu v obývacím pokoji, která harmonizuje s masivní stěnou s otevřenými policemi a úložným prostorem částečně natřenou kovově stříbrnou barvou. Skutečný sjednocující prvek v architektuře tohoto domu však představuje proudění světla a vzduchu v něm. Hojnost světla pronikajícího skleněnou fasádou, skleněnými podlahami a bočními okny zjemňuje robustní ocelovou konstrukci a mění ji v obdivuhodný designový prvek viditelný z každého úhlu tohoto jedinečného prostoru.

Otevřená koncepce bydlení, v jejímž rámci jsou místnosti odděleny jen skleněnými příčkami a dveřmi, není pro každého. Majitelům však plně vyhovuje. A když přece jen potřebují trochu soukromí, stačí zatáhnout závěs. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

V ložnici majitelé zvolili svěží zelenou barvu. Podobně jako koupelna se zavírá zasklenými posuvnými dveřmi. Nechtěli ji zatížit nábytkem, proto v ní najdete jen postel, noční stolky a křeslo na čtení. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS

 Díky vysokému stropu a interiéru bez vizuálních překážek se architektům podařilo vnést do obývacího prostoru úžasný rozměr

Fotografie a knihy mají v tomto bytě svou pevnou pozici a prostoru přidávají na útulnosti. Své místo mají i v pracovně, kde majitelé jako v jediné části domu zvolili dřevěnou podlahu. FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS 

Přízemí

1. poschodí

2. poschodí

VANIA A MARCIO:

„Máme rádi záplavu světla a průmyslové materiály. Tyto prvky proto nemohly v našem domově chybět.“

TEXT: EVA MARTINS, NATÁLIA ŽÁKOVÁ
FOTO: JULIEN CLAPOT, PHOTOFORPRESS
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.