Na severní Moravě stojí nenápadný dům s vegetační střechou

Zpevněnou plochu před domy nechali oba sousedé volně přístupnou a vytvořili tak prostor pro hry dětí a setkávání dospělých. „Toto, myslím, chybí v zástavbě klasicky oplocených domů. Vzniká tak velká izolovanost sousedů,“ říká architektka Liškutínová. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Tvar terénu a poloha parcely na konci ulice přispívají k nerušenému bydlení uprostřed obce.

Splynout s kopcem

Okolí bylo pro návrh domu zásadní: tvar, členění a zakomponování stavby do svahu vymyslela architektka tak, aby co nejvíce splynula s okolní přírodou a aby nebránila ve výhledu sousedům nad sebou. „Líbí se mi, když krajina architekturou přímo prorůstá. Inspirují mě například tuniská obydlí ve skalách nebo domy se zelenými střechami v Norsku,“ svěřuje se Hana Liškutínová. „Původně jsem uvažovala o stavbě úplně zapuštěné do svahu, kryté zeminou. Vzhledem ke zdejšímu terénu by však byla realizace velmi nákladná, proto jsem zvolila kompromis – dům s vegetační střechou, částečně zapuštěný do terénu,“ vysvětluje.

Pultové střechy nad oběma částmi domu jsou porostlé skalničkami a vyspádované do zadní části pozemku. Střechy nemají okapy – voda se zadržuje ve vegetačním souvrství a přebytek volně stéká do štěrku po obvodu stavby. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Dům nejbližšího souseda je řešený podobně − oba se stavěli současně, což byla velká výhoda.

Přízemní objekt je tvořen dvěma relativně samostatnými částmi: technickou, která obsahuje garáž a místnost pro technická zařízení domu, a obytnou, koncipovanou pro čtyřčlennou rodinu. Zatímco vstup a garáž jsou na úrovni terénu, obytnou část osadila architektka o metr níže. Celek tak sleduje sklon svahu a částečně využívá ochranného efektu zahloubení do terénu.

Zahrada pro aktivní relaxaci. Volejbal hraje celá rodina, která navíc má i hodně kamarádů volejbalistů, takže hřiště si v létě všichni opravdu užijí. Z terasy je na ně perfektní výhled a výborně se z ní povzbuzuje. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

„Za velmi důležité považuji venkovní žaluzie, které v létě chrání interiér před přehřátím. I když je zasklená fasáda orientovaná na jihozápad, nemusíme mít díky tomu v domě klimatizaci.“
Hana Liškutínová, architektka

Praktická dispozice

Do domu se vstupuje ze severozápadu a podél severovýchodní obvodové stěny obrácené ke svahu jsou uspořádány místnosti s menšími nároky na světlo – koupelny, sauna, šatna a kuchyně. Všechny obytné místnosti orientovala architektka k jihozápadní fasádě, s okny obrácenými k výhledu a k solárním ziskům. Ústřední denní prostor, který plní funkce obývacího pokoje, kuchyně i jídelny, doplňují dvě ložnice a velká koupelna se saunou. Protože děti už odrostly, dětská ložnice převzala roli pracovny a pokoje pro hosty. K praktickým řešením patří i samostatné WC a prádelna ve vstupní zóně. Z každého pokoje v domě se dá vyjít na terasu, která lemuje celou jihozápadní fasádu a volně pokračuje travnatou plochou zahrady. Největší přínos rodinného domu vidí architektka v maximálním propojení vnitřního prostoru s okolní přírodou. „Obrazně řečeno: nejlepší okno je žádné okno,“ tvrdí. „Tohoto efektu se snažím dosáhnout propojením podlah, stěn a podhledů v interiéru a exteriéru, díky čemuž vzniká pocit prolínání prostorů.“

Centrem domácnosti je otevřený denní prostor, který plní funkce obývacího pokoje, kuchyně i jídelny. K nejoblíbenějším místům v domě patří právě kuchyně. „Je to nejkomunikativnější část interiéru,“ tvrdí Hana Liškutínová. „Když přijde návštěva, trávíme zde mnoho času.“ FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

„Velmi praktický je centrální vysavač – v každé místnosti jsou zásuvky, v kuchyni a v předsíni zase štěrbiny na odsávání prachu a drobečků.“
Hana Liškutínová, architektka

Zajímavý přístup zvolila Hana Liškutínová i na opačné, vstupní straně domu: plot navazuje na dům, takže je oplocená jen zahrada a prostor před domem zůstal volně přístupný. „Má to svoje výhody i nevýhody. Není nutná brána, čímž se ušetří náklady a zjednoduší provoz. Prostor před domem mohou využívat děti jako zpevněnou plochu na hraní a dospělí se tu setkají na neutrální půdě. Nevýhodu může někdo spatřovat v menší bezpečnosti, což je ale věcí názoru a konkrétní situace.“

Celý interiér je zařízen střídmě a elegantně, avšak zároveň prakticky. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Promítací plátno, které se dá stáhnout před dveřmi na terasu, a projektor za sedačkou promění obývací pokoj v malé kino. 

Pod zelenou střechou

Kvůli variabilitě, tepelné setrvačnosti a příjemnému mikroklimatu se Hana Liškutínová rozhodla pro zděnou stavbu, na kterou navrhla vegetační střechu. „Stavba se tak lépe začlenila do okolí. Střecha je porostlá skalničkami a její barevnost se v průběhu roku mění,“ popisuje architektka.

Výhoda zelené střechy spočívá v tom, že vegetační vrstva chrání hydroizolační fólii před extrémními teplotami a zabraňuje její degradaci. Příjemná je i nulová hlučnost, například při dešti. Podstatnou předností je však nasákavost. Při dešti voda do vegetační vrstvy vsákne a neodtéká hned pryč, což je přínosem z globálního aspektu – z hlediska zabránění povodním a erozi půdy. „Na leteckých snímcích je vidět, jak u nás ubývá volné přírody, a tím se omezuje i možnost vsakování vody během deště. Stavějí se velká obchodní centra s obrovskými parkovišti, dálnice, příměstské satelity… Pokud by se tu ve větší míře uplatnily vegetační střechy, pomohlo by to zpomalit odtékání dešťových vod a zmírnit související negativní důsledky,“ upozorňuje Hana Liškutínová.

Oboustranný krb mezi obývacím pokojem a ložnicí je originálním interiérovým prvkem. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

„V zimě často využíváme saunu, v létě hlavně terasu a zahradu. Velká okna umožňují dokonalé optické propojení interiéru a exteriéru – z každého pokoje tak máme v zimě i v létě maximální kontakt se zahradou.“
Hana Liškutínová, architektka

Dokonalé větrání

„Z technického hlediska preferuji domy co nejvíce soběstačné, které neomezují ostatní obyvatele zplodinami nebo hlukem,“ pokračuje architektka. Jako zdroj tepla zvolila tepelné čerpadlo a místo klimatizace ochranu zasklených ploch venkovními žaluziemi. V domě je řízené větrání s rekuperací. „Největší výhodou je pravidelná výměna čerstvého ohřátého vzduchu,“ dělí se architektka Liškutínová o vlastní zkušenost. „V zimě nemusíme otvírat okna, skla se nám nerosí a odvětrávají se i místnosti uvnitř dispozice – toaleta, prádelna a koupelna. Vydýchaný, ale teplý vzduch se odsává z koupelen a kuchyně a vede do rekuperační jednotky v technické místnosti. Tam přes lamely odevzdá teplo nasávanému studenému vzduchu, takže do obytných místností se vhání předehřátý čistý vzduch. Vyústky jsou umístěny u velkoplošných oken, které se díky tomu nerosí. Součástí větrací jednotky jsou také filtry, které čistí vzduch od prachu a pylu.“

Dům v kostce

Autor stavby a interiéru: Ing. arch. Hana Liškutínová
Zastavěná plocha: 160 m²
Realizace: GK stavby, Ostrava
Konstrukce domu: zděná stavba z cihel Porotherm SI 440
Střecha: pultová, dřevěná konstrukce s nadkrokvovou tepelnou izolací a vegetační vrstvou
Okna: dřevěná eurookna s trojsklem
Technika: řízené větrání s rekuperací, vytápění a přípravu teplé vody zabezpečuje multifunkční zařízení Stiebel Eltron s tepelným čerpadlem vzduch/voda a podporou ohřevu vody solárními panely

Ing. arch. Hana Liškutínová (1960)
Studovala na VUT v Brně, v současnosti má vlastní architektonický ateliér. Je členkou České komory architektů. V roce 2005 získala za Squash Centrum v Třinci cenu Stavba roku vyhlášenou městem Třinec.
www.arch-liskutinova.cz

TEXT: ERIKA KUHNOVÁ
FOTO: ROBERT ŽÁKOVIČ
ZDROJ: časopis HOME speciál jaro 2015