Rybářova nová chata

Štěrk zde už netěží, stroje odtáhly, hladina podzemní vody zahojila umělé vyhloubeniny, břehy větších i těch menších vodních ploch pokryla zeleň. Stín stromů těší rybáře, rekreanty, chataře, slepýše, skokany zelené a jinou vlhkomilnou zvěř. Sekulčané to sem mají na skok. Přespolní, i ti z hlavního města Slovenska, si rádi k jezerům udělají cestu. Malebné scenerii na úzkém výběžku pevniny se připodobil půlměsíc nové chaty. Hodí se k sobě: chata i krajina. Našli se jako stvořené jedním tahem.      

Koše upletené ze svídového proutí a zpevněné bezovou kůrou dávno už nečeří sekulské vody. Kdysi jimi místní chytali ryby. Štiky, kapry, parmy a další rybky. V mělkých vodách se lovilo s půldruhého metru dlouhými proutěnými vršemi. Na jaře se večer nastražily sítě do kalných vod tak, aby je brzy ráno vytáhli obtěžkané rybami. Ty zde byly jedním ze způsobů obživy. Před šedesáti lety se část toku řeky Moravy ocitla v hraničním pásmu se zákazem vstupu. Později regulací říčního koryta zanikly záplavové nádrže a přirozený stav ryb začal postupně klesat. Řeka si však vytvořila mrtvá ramena a těžba štěrkopísků uměle vyhloubila jezera. Nové vody potřebovaly nové násady ryb. Časem a šikovností místních rybářů se zarybnila i štěrkoviště. Do sekulských končin zavítalo sportovní rybářství, přicházejí sem rekreační rybáři s udicemi, podběráky a síťkami. Lovná sezóna tu začíná květnem a končí na Vánoce. Skalní rybáři si tu stavěli přístřešky z borovic s pultovými stříškami. Malé stavby tradičně stály na kůlech z akátového dřeva. Rybáři, ukrytí ve svých budkách před nepříznivým počasím, číhají na úlovek sezóny. Architektům ze studia A11 se nejprve krajina dostala pod kůži, potom se při návrhu Chaty rybáře, uhnízděné na široko daleko nejkrásnějším poloostrově, inspirovali kouzlem lidových rybářských jezerních dřevostaveb, vodní plochou, rovinatou krajinou a blízkostí řeky.

Soukromí na rekreačním výběžku
Rodině vášnivého rybáře z velkoměsta se poštěstila koupě parcely na kousku pevniny, která jakoby vplula doprostřed jezera. Stavět tu mohli, ale tak, aby novostavba nehyzdila okolí, nebránila ostatním rybářům v jejich zálibě, aby si tohoto krásného kousku země mohli užívat i jiní. Majitelé, kteří zpočátku toužili po srubové stavbě, kamenném zdivu a soukromí, museli popřemýšlet, jak bezpečně uzavřít svou chatu, když budou odcházet, jak si zachovat soukromí, když se za pěkného počasí vyrojí rekreanti do nejbližšího okolí chaty, jak a kam ukotvit loďku. I dlouhým udicím a ostatnímu rybářskému náčiní bylo nutno přichystat důstojný přístřešek. Neměla to být chatka jen ke krátkodobému pobývání: dovedli si představit, že v obléhání jezerní krajiny stráví i několik dní, někdy si pozvou hosty i na noc. Při těch všech úvahách jim přišlo rozumné najít si takové architekty, kteří si rádi pohrají s návrhem rekreačního domku. To, že Chata rybáře v Sekulích bude aspirovat na nejvyšší ocenění za architekturu a dostane se jí cti uvítat odborné komise, které určují nominace na Cenu CE●ZA●AR a Cenu Dušana Jurkoviče, tehdy nikdo netušil…    

Co se vešlo do břicha
Možná se po hladině klouzal měsíc, když byl na půlcestě k úplňku, nebo se z jezera znenadání vynořilo plavidlo. To nakonec usnulo na břehu jezera. Když přijdou jezeroplavci, složí chata své dřevěné křídlo a přivítá je prosklenou stranou, zcela oddanou vodní ploše. Lidé, kteří se zabydleli v dřevěné schránce půlměsíce, vstupují z pevniny jediným otvorem v jeho břišní stěně. Odsunou křídla dveří a ty – rozevřené – zalícují hrubá ostění. Hned po obou stranách vstupních dveří tak vznikly dvě niky. Jsou sice nevelké, ale věšákovým stěnám se v nich docela zalíbilo. Kdo se vydá doprava, zjistí, že k oblouku vnější stěny se postupně, pěkně ve sledu za sebou, přimkly místnosti s WC, koupelnou, saunou a úplně na konci zabrala největší plochu ložnice majitelů. Kromě lůžka a několika interiérových doplňků nepotřebovali zařízení. To, čím se ložnice může pochlubit, je stěna-nestěna, celá z tvrzeného skla, vystavená slunci, vodní hladině v objetí zeleného pobřeží. Relaxace vleže v ložnici majitelů i sousední pro hosty dokonale navodí pocit, že se chata plaví vstříc malým ostrůvkům a dalekým vodním světům. Pro pána chaty je však ještě větším ternem, že čerstvé úlovky si rovnou přes terasu zanese do kuchyně. Tady se na kuchyňském ostrůvku, vysunutém do společenské části chaty, připravuje rybí menu. 

Architekti nezaváhali
„Umístění stavby předurčilo chatu v Sekulích k tomu, aby byla ústředním prostorovým motivem nejen poloostrova, ale celého soujezeří. Chtěli jsme navrhnout takovou architekturu, která by svým vzhledem doplňovala přírodní scenerii. V žádném případě jí neměla dominovat. Vsadili jsme na jednoduchou formu s čitelným konceptem. Ten podporují strohé detaily, přírodní materiály a barevné odstíny blízké okolí chaty. Půlkruhové dispoziční řešení stavby dotváří pultová střecha přikrytá vlnitým plechem. Stavba tak získala dvě charakteristické fasády. K pevnině se otáčí strohou půlválcovou fasádou. Ta se obkládala na pero a drážku dřevěným horizontálním obkladem. Jednolitou plochu narušuje jen vstup do chaty a loděnice určená k parkování loďky přímo pod objektem. Směrem k jezeru se objekt otevírá prosklenou stěnou,“ ozřejmili architektonické souvislosti autoři návrhu. „Břehy jezera jsou v sezoně plné rybářů, během pěkných dní i rekreantů. Pak samotná stavba vymezuje pro své obyvatele jejich osobní intimní prostor. Velká terasa podél přímé linie prosklené stěny a otevřený výhled z interiéru do krajiny naplno poskytují kontakt s přírodní scenérií. Dřevěnou terasu na ocelové konstrukci lze zvednout do vertikální polohy pomocí elektromotoru a kladkového mechanismu. V době, kdy je chata opuštěná, stavbu uzavře mobilní terasa zvednutá do svislé polohy, aby tak chránila prosklenou fasádu orientovanou směrem k jezeru.“

Konstrukce, obavy a svéhlavá voda
Stavbu vyzdili na železobetonové desce. Tu zvedli do výšky, jejíž úroveň měla zabezpečit, aby kolísání hladiny podzemní vody v budoucnosti neubližovalo konstrukcím novostavby. Vymysleli to tak, aby i loďka mohla bezpečně vplout do uzavíratelné loděnice pod chatou. Více než rok se úroveň podzemních vod příčí statistikám. Zvedla se po dlouhotrvajících deštích a ne a ne opadnout. Chata se nyní ještě více přiblížila k jezeru. Přidalo jí to na kráse, jen neskladná loďka se už jaksi nevejde do svého doku. Všichni věří, že léto vrátí chatě kus břehu, který jí předtím patřil. Zatím se na hladině, hned u paty chaty, odráží její obraz. Sama se může podivovat vodorovnému obalu z latí z jehličnaté dřeviny, které v pískovém odstínu obepínají její oblinu. Svislým obkladem v barvě stromové kůry se pokrylo jen pohyblivé pódium a odlišil se obrys vstupu do domu na celistvé fasádě obrácené k pevnině. Pozemek se časem a valem z nasypané zeminy i kamení odčlení od příjezdové polní cesty. Val zaroste travinami a křovinatým porostem. Domácí tak zabrání parkování cizích aut. Komu se zachce do takového koutu přírody, nechť se alespoň kousek projde pěšky.

Jak se věci mají
„Lidé by se měli už při architektonických návrzích setkávat s kvalitou, poznat ji a sami tak určit směřování architektury svých domů. Architekti dluží investorům reflexi jejich požadavků a představ. Mluvit by měli se všemi, kdo budou v domě žít. Potom nemůže nikoho překvapit, že například manželce majitele je bližší zdobný styl, zatímco on chtěl stavět minimalisticky. Investorům nebereme jejich představy, a přitom svoje návrhy děláme od srdce. Navrhování architektury rodinných domů a dohled na jejich realizaci není v současnosti žádný velký výdělečný podnik, ale spíše takové malé dobrodružství, na které se odhodlají architekti s investorem. Někdy se zapomíná, že nejen architekty, ale i majitele domů reprezentuje architektura, která se podepsala na vzhledu stavby. Dispozici a zařizování interiéru nepodřizujeme obalu domu, místnosti do něj nevkládáme dodatečně. Ty musejí fungovat, mít svoje místo a návaznost tak, aby se v prostoru snadno udržoval pořádek a aby obyvatelé nebyli omezováni v pohybu. Sekulská chata pro vášnivého rybáře vznikla jako propojení interiéru s exteriérem,“ zamýšlí se architektka Danica Baricová.

Autoři návrhu: Ing. Danica Baricová, Ing. arch. Jozef Pavelčák, Ing. arch. Igor Ščipák

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Paťo Safko
ZDROJ: HOME