Proč ekologická architektura nestačí?

Proč ekologická architektura nestačí?

29. 10. 2013
Diskuze (0)
Sdílet

Koncem minulého století se průmyslová výroba zvýšila. S růstem životní úrovně rostla i kupní síla, která vývoj průmyslu podpořila. Celkově na světě, hlavně v rozvojových zemích, začala enormně růst populace. Země však dává lidem už nějakou dobu najevo, […]

Koncem minulého století se průmyslová výroba zvýšila. S růstem životní úrovně rostla i kupní síla, která vývoj průmyslu podpořila. Celkově na světě, hlavně v rozvojových zemích, začala enormně růst populace. Země však dává lidem už nějakou dobu najevo, že svým chováním zhoršují své životní podmínky. Upozorňují na to i vědci.

Od 70. let minulého století každý rok přibývá na světě více než 70 milionů lidí. Potřeba fosilních paliv, pitné vody, obilovin, ryb a lesů tak převyšuje nabídku. Každý týden potřebuje potravu a příbytek 1,5 milionu nových lidí. Zabírá se čím dál tím více úrodné půdy. A tyto problémy se neustále prohlubují. Jako by to nestačilo, objevují se další problémy v podobě využívání velkého množství škodlivých chemických látek. Než se stihnou napravit chyby v průmyslu, nadlouho se poškodí životní prostředí – planeta, a tedy i životy lidí a jejich dalších generací. Prudké tempo a velký rozsah současného vývoje jsou nebezpečné, což se projevuje mimo jiné také jako nedostatek času či nezájem o sledování a řešení důsledků výroby a stavebnictví.

Výstavba pasivního domu z obnovitelných materiálů – dřeva jako konstrukčního systému a dřevovláknitých desek a celulózy jako izolace.  Tyto domy mají menší dopad na zhoršení životního prostředí. (foto: Artur)

Výstavba pasivního domu z obnovitelných materiálů – dřeva jako konstrukčního systému a dřevovláknitých desek a celulózy jako izolace.
Tyto domy mají menší dopad na zhoršení životního prostředí. (foto: Artur)

Ujasnění pojmů

Nedávné i současné snahy o změnu v architektuře šetrné k přírodě jsou označovány podobnými pojmy, ale s rozdílným významem.

Ekologická a zelená architektura: Ekologie je věda o vztazích organismů s okolním světem, to znamená v širším významu věda o podmínkách života. Ekologická i zelená architektura jsou pojmy, které nám navozují představu architektury využívající různé prvky přírody, i když se k tomu v současnosti začíná přidávat i šetření energií.

Solární architektura: Využívá hlavně pasivní sluneční energii, ale z hlediska úspory energie není zaměřena na vhodné zaizolování, jako je tomu u pasivních domů. (V některých zemích zaměňují výraz solární dům a pasivní dům, čímž dochází k nedorozumění.)

Nízkoenergetická, pasivní, aktivní, nulová a plusová architektura: Je zaměřena pouze na spotřebu energie a každý z těchto výrazů je definován přesnými čísly vyjadřujícími potřebu tepla na vytápění.
Nízkoenergetické domy mají vylepšenou izolaci, jejich potřeba tepla na vytápění představuje 50 kWh/m2 za rok. Aby se dostaly na tuto hodnotu, měly by mít řízené větrání s rekuperací tepla a sníženou vzduchovou propustnost netěsnostmi a konstrukcí.
Aktivní domy jsou nízkoenergetické domy s elektronikou zajišťující automatické řízení větrání, vytápění a stínění oken. Snížené potřeby tepla na vytápění se v nich dosahuje inteligentním elektronickým řízením.
Pasivní domy jsou velmi dobře tepelně izolovány a využívají pasivní solární zisky. Mají potřebu tepla na vytápění
do 20 kWh/m2 za rok (obnovené staré domy 25 kWh/m2 za rok). V kritériích je omezená i energie na chlazení a ostatní spotřeba elektrické energie, takže řešení je komplexnější. Jsou zaměřené na maximální šetření teplem díky vhodné izolaci, řízenému větrání a velmi malé vzduchové propustnosti netěsnostmi a konstrukcí.
Nulové a plusové domy jsou pasivní domy v malém vyrábějící elektrickou energii (mají zabudovanou malou elektrárnu) pro pokrytí potřebné spotřeby. Pokud se v nich vyrobí více energie, než dům potřebuje, odprodává se do veřejné sítě.

Jezírko na přírodní způsob přinese do zahrady život. Nejenže se dá přizpůsobit ke koupání, ale přiláká i zvířata a ptáky. Ožije i rozmanitá fauna na břehu, kde mohou růst vodomilné rostliny. Může se do něj odvádět dešťová voda ze střech, pokud ji nevyužíváte jiným způsobem. Takové jezírko je bezpečnější i pro děti, protože břehy jsou mělké, určené pro rostliny čisticí a regenerační zóny. (foto: Artur)

Jezírko na přírodní způsob přinese do zahrady život. Nejenže se dá přizpůsobit ke koupání, ale přiláká i zvířata a ptáky. Ožije i rozmanitá fauna na břehu, kde mohou růst vodomilné rostliny. Může se do něj odvádět dešťová voda ze střech, pokud ji nevyužíváte jiným způsobem. Takové jezírko je bezpečnější i pro děti, protože břehy jsou mělké, určené pro rostliny čisticí a regenerační zóny. (foto: Artur)

Udržitelná architektura: V současnosti je nutné podpořit architekturu, která kromě plnění potřebných účelů komplexně řeší problém ochrany a zamezení negativních dopadů na přírodu, a to v celém procesu od výstavby, údržby až po přestavbu a zánik nebo recyklaci. Pojem udržitelná architektura znamená zachování životního prostředí pro další generace. Aby po nás nezůstala jen velká kupa chemického smetí bez života jako ve filmu Wall-e.

Ekologická stopa: Odhadovaná celková plocha ekologicky produktivní půdy a vody využívané výhradně k zajištění zdrojů a zpracování odpadů produkovaných danou populací při používání běžných technologií. V současnosti se tato hodnota obecně považuje za ukazatel udržitelnosti rozvoje. Každý z nás za sebou zanechává jakoukoli činností i samotným bytím menší či větší stopy na životním prostředí – zdraví naší planety.

Management životného cyklu: Při hodnocení stavebních výrobků, nebo dokonce celých staveb je třeba zohledňovat jejich vliv na životní prostředí – od vzniku přes dobu jejich využívání až po likvidaci.

Budoucnost: Ve skutečnosti jsme se nepřiblížili ani zelené nebo ekologické architektuře. Už víme, že je nutné postupovat rychleji a problémy ve stavebnictví řešit razantněji. V budoucnosti budeme hlavně obnovovat stavby, zintenzivňovat zástavbu a recyklovat materiály.

Komplikované oddělení železa ze železobetonu, aby bylo možné ho znovu recyklovat. Každá výstavba, provoz domu a náročná recyklace se nakonec více či méně promítne do zhoršení našeho životního prostředí. (foto: Artur)

Komplikované oddělení železa ze železobetonu, aby bylo možné ho znovu recyklovat. Každá výstavba, provoz domu a náročná recyklace se nakonec více či méně promítne do zhoršení našeho životního prostředí. (foto: Artur)

Souvislosti udržitelné architektury a stavebnictví

Ve stavebním průmyslu, ve výstavbě a bydlení se spotřebuje přibližně 40 % energie ročně z celkové spotřeby energie ve světě. Pro snížení této spotřeby se v 90. letech minulého století v Německu začaly stavět první (tzv. pasivní) domy, v nichž architekti dokázali snížit provozní spotřebu energie desetinásobně oproti běžným domům a čtyřnásobně oproti nízkoenergetickým domům. Tento trend přináší do stavebnictví viditelné snížení spotřeby. Netýká se to jen novostaveb či rekonstruovaných rodinných domů, ale zejména celých bytovek a veřejných budov.
Zároveň jako reakce na nemoci vyvolané pobytem v nezdravém prostředí budov, tzv. syndrom nemocných budov, vznikla teorie stavební biologie, která zahrnuje všechny aspekty přístupu k výstavbě, abychom si aktivně vytvářeli zdravé prostředí – ať už vnitřní nebo vnější.
Kvalitní architektura vyžaduje kvalitní projekt, znalost materiálů a technických systémů, obnovitelných zdrojů energie, schopnost správného výběru a kombinací. Kritérii našeho výběru a tvorby by měly být skutečné potřeby lidí, ekonomická a energetická efektivnost, zdraví a ohleduplnost k přírodě a jejím zdrojům.

Postupně zabíráme a betonujeme úrodnou půdu, pěstujeme trávník a stromy, které nám nepřinášejí potravu. Pozemek ohraničujeme zdmi a ploty a možná si neuvědomujeme, že tím bereme půdu i zvířatům. (foto: Artur)

Postupně zabíráme a betonujeme úrodnou půdu, pěstujeme trávník a stromy, které nám nepřinášejí potravu. Pozemek ohraničujeme zdmi a ploty a možná si neuvědomujeme, že tím bereme půdu i zvířatům. (foto: Artur)

Stavba a její obyvatelé využívají kromě energie i vodu, vzduch a jiné přírodní zdroje, s nimiž musejí nakládat šetrně a vrátit je do přírody v nepoškozené a nezávadné formě. Vytvářejí odpad, který by měli minimalizovat, třídit a recyklovat. Na recyklaci by měli myslet už výrobci při výrobě chemických látek, materiálů i produktů a spotřebitelé by to měli od nich vyžadovat. V USA se před několika lety zrodil koncept výroby nazývaný cradle to cradle (z kolébky do kolébky), který prosazuje výrobu jen takových látek a materiálů, které lze recyklovat bez degradace nebo ztráty jejich vlastností.
Úrodnou půdu a zeleň je třeba chránit a ponechat v maximální míře a v biodiverzitě. Pokud lidé zaberou půdu, je vhodné využívat vegetační střechy, vegetační parkovací plochy, sázet stromy, vytvářet přírodní jezírka. Pomohou tak udržet přijatelné vnější klima v létě, a hlavně ve městech zadržovat vodu z přívalových dešťů.
I při malé stavební činnosti se mění přirozené prostředí – příroda. Člověk by měl jednat tak, aby si prostředí svou vlastní činností nezhoršoval. Mnozí však ztratili kontakt s přírodou a lidé, kteří se z města stěhují na venkov, často své zahrádky ani nedovedou využívat. Stávají se otroky svých trávníků za vysokými betonovými zdmi, které brání slunci, pohybu zvířat i komunikaci mezi lidmi.
Udržitelné stavebnictví se tedy netýká pouze šetření energií, zdravých materiálů z obnovitelných zdrojů, ale všech souvislostí včetně tvorby společenského života, ochrany kulturních hodnot, řešení dopravy i soběstačnosti fungování. Mělo by být zaměřeno i na řízení vývoje celých sídel, aby fungovala dobře a efektivně a zanechávala co nejmenší ekologickou stopu.

Interiér slaměného domu v Belgii. Výhodou slámy jako stavebního materiálu je nejen jeho dobrá izolační schopnost, ale také schopnost být dobrým podkladem pod hliněnou omítku, která vytváří příjemné a zdravé přirozené prostředí. (foto: Artur)

Interiér slaměného domu v Belgii. Výhodou slámy jako stavebního materiálu je nejen jeho dobrá izolační schopnost, ale také schopnost být dobrým podkladem pod hliněnou omítku, která vytváří příjemné a zdravé přirozené prostředí. (foto: Artur)

A tak jako je zatím uspokojivým řešením pasivní dům z přírodních materiálů využívající obnovitelnou energii, je potřeba i při výrobě elektřiny, hospodaření s půdou a jejími surovinami aplikovat ta nejlepší řešení u dopravy. Celý tento komplex hospodaření v souvislosti s domem a způsobem života zahrnuje i permakultura – nauka o udržitelném životě.
Názor, že v současnosti umí člověk stavět a žít udržitelně, je mýtus. Vzhledem k tomu, že v ceně výstavby a stavebních materiálů není zahrnuta cena za poškozování životního prostředí, není ani dostatečný stimul pro řešení tohoto problému tržním mechanismem. Pro lidi by to mělo být výzvou a zdravé životní prostředí by mělo být společenskou objednávkou, aby trh mohl uspokojit poptávku po zdravém prostředí. Jiným mechanismem pro změnu jsou nařízení vlád.
Mějte vždy na mysli pravdivý výrok připisovaný jednomu indiánskému náčelníkovi: „Udržitelný rozvoj neznamená, že jsme zdědili Zemi od našich rodičů, ale že jsme si ji půjčili od našich dětí.“

Stavba provedená důsledně z přírodních, obnovitelných materiálů (sláma, dřevo, hlína, dřevovláknité desky), recyklovaných materiálů (pěnové sklo a foukaná celulóza) v téměř pasivním standardu, s kořenovou bezodtokovou čističkou a s podporou růstu různorodé vegetace v okolí. (foto: Artur)

Stavba provedená důsledně z přírodních, obnovitelných materiálů (sláma, dřevo, hlína, dřevovláknité desky), recyklovaných materiálů (pěnové sklo a foukaná celulóza) v téměř pasivním standardu, s kořenovou bezodtokovou čističkou a s podporou růstu různorodé vegetace v okolí. (foto: Artur)

Pokud se chce člověk přiblížit ideálu ekodomu, musí myslet na mnoho souvislostí:
♦ Nerozpínat se na půdě, půdu zabírat jen s co nejmenšími důsledky.
♦ Přispívat k fungování společenství.
♦ Budovu navrhnout jako ekosystém.
♦ Postavit kvalitní stavbu pro skutečné potřeby.
♦ Zohlednit místní tradice a materiály.
♦ Opravovat a upravovat místo bourání, zachovat kulturní dědictví.
♦ Vytvořit zdravý interiér.
♦ Používat jen bezchybné a nezávadné materiály.
♦ Spotřebovat co nejméně energie.
♦ Využívat jen obnovitelnou energii.
♦ Komfort ano, ale nikoli na úkor životního prostředí.

Vizitka
Ing. arch. Zuzana Kierulfová
předsedkyně občanského sdružení ArTUR – Architektura pro trvale udržitelný rozvoj, www.ozartur.sk
členka iEPD – Institutu pro energeticky pasivní domy, www.iepd.sk
architektka studia Createrra, s. r. o, www.createrra.sk

text a foto: Ing. arch. Zuzana Kierulfová
zdroj: Vše o ekodomě a ekobydlení, JAGA GROUP, s.r.o.

Kategorie: Ekologické stavby NED a pasivní domy Slaměné domy
Tagy: architektura ekologicky nemoci stavba
Sdílejte článek

Diskuze