Co je třeba vědět o komínu

16. 06. 2011

Stavba domu není jednoduchá záležitost. Ani finančně, ani řemeslně. Kvalitně postavený dům nám ušetří peníze i v budoucnosti. Hodně prací zvládneme na stavbě svépomocí, ale zároveň je také mnoho takových, které je třeba raději svěřit odborníkům. Stavba komínu je jednou z nich. Vždy se však hodí mít základní informace o komínu samotném. Řekněme si na rovinu: kdo z nás si vůbec všimne komínů na střechách? Kromě lidí, kteří s nimi pracují, nebo dětí jim téměř nikdo nevěnuje pozornost. I při setkání s kominíkem myslíme spíš na své knoflíky než na komín. V současnosti se však na komín musíme dívat jako na velmi důležitou součást bytového objektu a v žádném případě nesmíme podceňovat proces jeho návrhu a výstavby.

Odborníci se vyplatí
Prvořadým úkolem komínového systému je odvést spaliny nad střechu, kde se rozptýlí do ovzduší tak, aby se zabránilo újmě na zdraví obyvatel domu. Špatně navržený nebo zhotovený komínový systém může zapříčinit nesprávný provoz kotle, poškození komínové konstrukce, ohrožení budovy a v krajním případě i ohrožení života. Návrh komínového tělesa je důležité prodiskutovat s projektantem, stavební firmou a stavebním dozorem. Projektant by měl navrhnout komínový systém, který vyhoví nejen všem současným požadavkům, ale i požadavkům uživatele v budoucnosti. Stavební firma by měla věnovat pozornost dodržení projektu a při výstavbě dodržení montážního návodu. To by mělo vyloučit pozdější reklamace. Stavební dozor je ten prvek, který by měl zachytit již první chyby a zabezpečit správnou montáž.

To si tedy rozmyslím
Dalším krokem je výběr správného komínového systému. Ten je třeba vybírat podle připojeného spotřebiče – kotle, který má být na komín napojen. V našich podmínkách se vedle instalace primárního zdroje tepla – plynového kotle – většinou instalují i spotřebiče na tuhé palivo. Požadavky na komín pro plynové spotřebiče jsou jasné: musí být těsný a odolný. Těsný tak, aby ho kondenzát (zkondenzovaná vodní pára), který vzniká při ochlazení spalin v průduchu komínu, nemohl poškodit. Velkou pozornost je třeba věnovat i komínům pro spotřebiče na tuhá paliva. Teplota při vyhoření sazí v takovém komínu dosahuje 1 000 až 1 300 °C a na nekvalitně zhotoveném komínu může způsobit nezvratné škody.

Ideální míry
Každý dobře navržený komín musí mít dostatečný komínový tah. Docílíme ho výškou komínu, jeho průřezem a vyústěním. Výška komínu je dána předpisy. Obecně platí požadavek, aby jakékoliv vyústění spalin bylo 0,5 m nad hřebenem střechy. Tento požadavek vychází ze zkušenosti a má zabránit tomu, aby spaliny vnikly okny zpět do interiéru.

Ideálně je komínový průduch kruhový. Historicky existuje jen jediný důvod, proč se původně stavěly čtvercové nebo pravoúhlé komíny. Výchozí materiál – pálená cihla – byl pravoúhlý, proto bylo při zdění relativně jednoduché vytvořit obdélníkové nebo čtvercové otvory. Dokonce i první šamotové (keramické) trouby byly čtvercové, neboť je bylo možné obezdít běžnými cihlami. Okrouhlý průřez má však lepší statiku a spaliny mají při úniku nejmenší třecí plochu (tření o stěnu komínu), což je velmi důležité. Často se setkáváme s názorem – čím větší průměr průduchu, tím lépe. Opak je pravdou. Jestliže průměr průduchu neodpovídá výkonu spotřebiče, ztrácí spotřebič účinnost, a tím se zvyšují náklady na vytápění. Protože komínový průduch nemá dostatečný tah, dochází k nadbytečné tvorbě kondenzátu, který může poškodit komínové těleso. Výpočet průměru průduchu je úkolem projektanta. Při centrálním plynovém vytápění rodinných domů v 95 procentech stačí průměr 14 cm. Pro spotřebiče na tuhá paliva a otevřené krby se doporučuje průměr 20 cm.

Více je někdy více
Z konstrukčního hlediska rozlišujeme komíny na jednovrstvé a vícevrstvé. Jednovrstvé jsou charakteristické tím, že komínový plášť tvoří přímo komínový průduch. V současnosti mohou být navrhovány jen v občas užívaných stavbách, například chatách či hospodářských budovách. Vícevrstvé komíny sestávají ze speciálních komínových tvarovek, izolace a šamotové vložky. Tvarovky jsou z lehčeného betonu, jsou mrazuvzdorné, mohou se omítat, stěrkovat, tapetovat, práce s nimi je nenáročná a rychlá. Izolace komínu z minerálních vláken zabraňuje úniku tepla a zabezpečuje v komínu optimální provozní teplotu, aby nedocházelo k výraznému ochlazování spalin, tedy kondenzaci. Technickou konstrukci komínu doplňuje šamotová vložka. Kromě šamotových (keramických) materiálů mohou být komínové vložky i z kovových nebo jiných materiálů a navrhovány jsou podle typu paliva. Například hliníkové vložky v komínu pro plynový spotřebič mají omezenou životnost – dva až pět let, v komínu pro spotřebiče na tuhá paliva jsou zakázané. Vložka z nerezavějící oceli je povolená pro tuhá a plynná paliva a má několikanásobně delší životnost než hliník. Pro všechny typy paliv však vyhovují šamotové vložky. Jejich životnost je nejdelší (téměř neomezená), odolávají vysokým teplotám, jsou bezpečné z hlediska vznícení spalin, jsou nenasákavé a odolávají agresivním složkám kondenzátu.

Co je nad střechou, to se počítá
Část komínu vyčnívající nad střechou by měla kromě technických, technologických a ekonomických požadavků splňovat i požadavky estetické. Měla by ladit s fasádou a celkovým výrazem stavby. V současnosti jsou i jiné možnosti ukončení než jen klasické zdění. Elegantním řešením je komínový prefabrikát z nehořlavého vláknitého betonu, který se ke komínu připevňuje pomocí šroubů. Je velmi odolný proti povětrnostním vlivům a má dlouhou životnost. Jiné řešení představuje stavebnice, kterou tvoří betonové segmenty s povrchovou úpravou imitující tradiční cihlu. Její montáž trvá jen několik hodin a má velmi dlouhou životnost. Trendem jsou komínové hlavice z nerezavějící oceli. Správné fungování ocelového nástavce zabezpečuje třívrstvý plášť komínu s vloženou tepelnou izolací mezi vnitřním a vnějším pláštěm.

Dejte ho čistit
Tak jako se staráte o své auto a absolvujete servisní prohlídky, abyste se bezpečně dostali tam, kam potřebujete, měli byste se starat i o svůj komín. Legislativa předepisuje tyto lhůty pro kontrolu a čištění komínů: komín pro plynový kotel i pro tuhá paliva je třeba zkontrolovat před kolaudací a požádat o jeho uvedení do činnosti odborně způsobilou osobou. Komín pro plynový kotel je třeba nechat zkontrolovat každých dvanáct měsíců a komín pro tuhá paliva každé čtyři měsíce. Dobrá rada nad zlato: tuto náročnou práci přenechte odborníkům – kominíkům. Ti totiž nejlépe vědí, jak mohou saze při vyhoření působit na komínové těleso, a hlavně vědí, jak čistit komín tak, aby se nepoškodil.

Lexikon základních pojmů k běžným typům komínů
Komínový plášť – obal, který vytváří ochrannou vrstvu pro vnitřní vložku a plní statickou funkci. Musí být nehořlavý a odolný proti účinkům spalin.
Komínový průduch – vertikální otvor v tělese komínu, který je ohraničen komínovým pláštěm. Jeho velikost závisí na typu a množství napojených spotřebičů. Ideální průřez průduchu má tvar kruhu.
Kouřovod – spojuje spotřebič a komín. Napojení by mělo být co nejkratší. Do vzdálenosti 250 mm může být napojen vodorovně, ale při větší vzdálenosti napojení musí být zabezpečen stoupající sklon kouřovodu.

V jednom komínovém tělese může být více průduchů pro různé druhy paliva, doplněných větracím průduchem, nebo bez něj. Nejčastější kombinací rozměrů průduchů je 20 a 14 cm. Větší se použije v případě krbu a menší při plynovém kotli centrálního vytápění.

Kritéria, která musí splňovat kvalitní komín
Nenasákavost – při hoření vzniká vlhkost, která se po dosažení kondenzační teploty začne srážet na stěnách komínu.
Dobrý komínový tah – závisí na vhodně navrženém komínovém průřezu.
Bezpečnost při vyhoření sazí – závisí na konstrukci a materiálu komínové vložky.
Odolnost proti kyselinám – při hoření spalin vzniká ve spojení s vodou agresivní kondenzát obsahující kyseliny. Kvalitní izolace a úspora energie
Dlouhá životnost
Perspektiva do budoucnosti – možnost změny paliva bez dodatečných a finančně náročných úprav. Dobrá statika a splnění příslušných norem
Jednoduchá montáž