I dům potřebuje teplý kabát

Už delší dobu slýcháme o výhodách a přednostech zateplení, které přesvědčily nejednoho stavebníka. Neexistuje přece důvod neuznat výhody lepší tepelněizolační schopnosti obvodového pláště domu, které jsou podloženy odbornými argumenty a výpočty. Nový vzhled je jen jednou z výhod zateplení. Odstranění plesnivějících koutů a ušetření nákladů na vytápění jsou přímým důsledkem tohoto procesu. S postupným narůstáním zateplovacího boomu se však začaly šířit i negativní ohlasy. Kde je tedy zakopaný pes?

Vzhledem k neustálému nárůstu cen všech druhů paliv, trvalé udržitelnosti, ale především vzhledem k požadavku snižovat čerpání primárních zdrojů energie se pozornost stále více upírá ke zlepšování tepelnětechnických vlastností stavebních konstrukcí. Zateplení obvodového pláště rodinného domu je pouze jedním z několika kroků vedoucích ke zlepšování tepelné ochrany staveb. Nejčastějším způsobem zateplování (nejen rodinných domů) je uplatnění kontaktního tepelněizolačního systému s použitím tepelné izolace na bázi pěnového polystyrenu nebo minerální vlny. Požadavky na minimální tepelněizolační vlastnosti stavebních konstrukcí jsou určeny normou. Tepelnětechnické požadavky jsou stanoveny rovněž pro všechny ostatní dělicí konstrukce mezi vytápěným prostorem a vnějším prostředím nebo jinými nevytápěnými prostory budovy.

Proč zateplovat?

Zateplování rodinných domů je logický důsledek potřeby zlepšení fyzického stavu budov, odstranění nedostatků vyplývajících ze zanedbání údržby, snahy zajistit technické parametry odpovídající požadavkům kladeným na stavební konstrukce a budovy. Hlavním důvodem zateplování nejen rodinných domů je:
•     snížení potřeby energie na vytápění (minimálně o 30 % vlivem tepelnětechnické kvality všech obalových konstrukcí budovy),
•     odstranění hygienických nedostatků (plísně),
•     vytvoření podmínek tepelné pohody zvýšením vnitřní povrchové teploty,
•     snížení vlivu teplotního rozdílu působícího na nosné konstrukce.

Uplatněním zateplení všech stavebních konstrukcí, kde vznikají tepelné ztráty, tj. zateplením obvodového a střešního pláště, vnitřních dělicích konstrukcí mezi nevytápěným a vytápěným prostorem, a také výměnou oken nebo jejich úpravou v kombinaci s regulací v zásobování teplem lze dosáhnout snížení spotřeby energie na vytápění o více než 50 %, ale jen u budov postavených do roku 1983. U budov postavených později je možné dosáhnout snížení spotřeby energie přibližně o 30 až 40 %.

Snižování spotřeby energie má za přímý následek i snížení provozních nákladů na vytápění rodinného domu, což v konečném důsledku vede k celkovým finančním úsporám. Snížení spotřeby energie na vytápění je výraznější při dosažení stejných tepelnětechnických parametrů u budov s původně horšími tepelnětechnickými vlastnostmi.

Další krok přispívající k celkovému snížení energie potřebné k vytápění je výměna okenních a dveřních výplní oddělujících obytnou vytápěnou část rodinného domu od exteriérové, případně od nevytápěné části.

Výsledkem aplikace celoplošného tepelněizolačního systému je kromě snížení nákladů na vytápění i odstranění hygienických nedostatků projevujících se zatékáním, vlhnutím konstrukce a plísněmi. Výskytu plísní lze zabránit v zásadě dvěma opatřeními:
•    zvýšením povrchové teploty na vnitřní straně konstrukce,
•    snížením relativní vlhkosti vzduchu v místnosti.

Zvyšování teploty na vnitřním povrchu stavební konstrukce se děje zejména zlepšením tepelněizolačních vlastností stavební konstrukce na ploše a v místě tepelných mostů, zvýšením teploty vnitřního vzduchu v místnosti a zvýšením proudění vzduchu v blízkosti povrchu stavební konstrukce.

Účinně snížit relativní vlhkost v místnosti je možné změnou způsobu větrání. Rychlá výměna venkovního vzduchu s nízkým obsahem vlhkosti v zimním období zásadně ovlivní celkovou vlhkost vnitřního vzduchu. Zvýšená vlhkost vnitřního vzduchu je důsledkem procesů ve vnitřním prostředí, jako jsou například sprchování, vaření, mytí či praní.

Typy tepelněizolačních systémů

V současné době se na trhu vyskytuje velké množství firem, které nabízejí své tepelněizolační systémy. V zásadě je lze rozdělit na dvě hlavní skupiny podle typu vytvoření skladby systému:
•     kontaktní tepelněizolační systém (ETICS – zkratka anglického pojmenování vnějšího tepelněizolačního kompaktního systému) se zhotovuje přidáním tepelněizolační vrstvy (pěnový polystyren, minerální vlna atd.), která se na venkovní straně přímo lepí a kotví k původní obvodové konstrukci s povrchovými úpravami z výztužné malty včetně výztužné mřížky, penetračního nátěru a povrchové vrstvy tepelněizolačního systému. Povrchová vrstva je omítka, která vytváří barevný vzhled venkovního povrchu zateplení a současně chrání tepelněizolační systém před mechanickým poškozením a klimatickými vlivy. Jako povrchovou úpravu lze použít také keramické nebo kamenné pásky. Kvůli jejich vyšší hmotnosti musí být zajištěna i vyšší pevnost jejich nosiče, proto se většinou používá extrudovaný polystyren;
•     odvětraný tepelněizolační systém se realizuje suchým způsobem bez použití stěrek a lepidel, přičemž na fasádu se ukotví rastr s kotvami, na který se přichytává obklad z materiálů, jako je kámen, keramika, hliník, případně levnější cementovláknité nebo plastové desky. Mezi dřevěné nebo kovové prvky roštu se kotví tepelněizolační materiál na bázi minerálních vláken. Mezi samotným obkladem a tepelnou izolací vzniká odvětraná vzduchová mezera.

Zateplení kontaktním tepelněizolačním systémem z EPS (foto: Baumit)	Desky z minerální izolace zaručují vysoké izolační a akustické vlastnosti, paropropustnost a ohnivzdornost. (foto: Isover)

Nejčastěji používané tepelněizolační materiály

Jako tepelná izolace se používá materiál, který má dobré tepelněizolační vlastnosti a musí splňovat další požadavky na mechanickou pevnost, propustnost vodní páry, požární odolnost a podobně.

Obecně se nejvíce používá speciální expandovaný pěnový polystyren, který je stabilizovaný proti teplotním a chemickým vlivům a je zhotovený s ohledem na požární bezpečnost. Velkou výhodou oproti jiným dostupným materiálům je jeho nižší hmotnost i nižší cena. V případě požadavků na lepší propustnost vodní páry (například části s vnitřním bazénem) je dostupný i v perforované verzi od různých výrobců. Samotné použití materiálu je omezeno hlavně z hlediska požární ochrany, ale pouze u budov s požární výškou větší než 22,5 m. V těchto případech se kombinují tepelněizolační systémy na bázi pěnového polystyrenu se systémy na bázi minerální vlny. Dalším velmi často používaným tepelněizolačním materiálem je extrudovaný polystyren. Desky jsou tvarově stabilnější, mají výrazně lepší mechanické vlastnosti, vyšší tepelný odpor, a zejména nižší nasákavost. Používají se v místech, kde jsou vyšší požadavky na mechanickou odolnost a v místech s požadavky na nízkou nasákavost (sokly, balkony).

V poslední době se stále více používají desky z minerální vlny. Používají se tam, kde se požaduje zvýšená požární odolnost a propustnost vodní páry. Vhodné jsou desky, které jsou speciálně upraveny pro použití ve fasádních tepelněizolačních systémech tak, aby byly dostatečně pevné.

Postupným vývojem nových materiálů se paleta použitelných stavebních výrobků stále více rozšiřuje (dřevocementové desky, polyuretan, plynosilikátové materiály atd.) a tyto výrobky se neuplatňují jako součást tepelněizolačních systémů, ale jako tepelná izolace ve skladbě stavebních konstrukcí a ve vytváření jejich detailů. Uplatňují se hlavně u novostaveb.

Chyby při navrhování a posuzování zateplení

Celkový výsledek zateplování závisí na dostatečně navržené a aplikované tloušťce tepelné izolace. Ta má odstranit všechny tepelné mosty a zvýšit vnitřní povrchovou teplotu tak, aby se vyloučilo riziko vzniku kondenzace a hygienických nedostatků, které se projevují vznikem plísní. Chyby při projektování vyplývají z:
•     nedostatečného tepelnětechnického posouzení a nesprávného zohlednění okrajových podmínek při návrhu zateplení a stavební úpravy,
•     nesprávně řešených nebo vůbec neřešených detailů.

Nedostatky zateplení obvodových plášťů

Při procesu zateplování obvodového pláště může docházet k mnoha chybám už v přípravné fázi a následně i při samotném provádění. Nejčastějšími chybami zateplení jsou:
•     nesprávné kladení tepelněizolačních desek s nedodržením střídání spár v poli a v nároží a následně vzniklé mezery vyplněné výztužnou maltou,
•     nedostačující výška založení, případně ukončení tepelněizolačního systému bez překrytí tepelného mostu v úrovni stropu nad suterénem nebo mezi vytápěným a nevytápěným prostorem,
•     použití nevhodného tepelněizolačního materiálu ve styku se zemní vlhkostí a povrchovou úpravou (nutnost použít extrudovaný pěnový polystyren),
•     nezateplení ostění a nadpraží otvorů,
•     nedostatečné vzájemné překrývání výztužné mřížky po ploše obvodového pláště (v důsledku nedodržení tohoto opatření mohou vznikat trhliny),
•     nedostačující zatlačení a následné překrytí mřížky do výztužné malty, přičemž je nutné, aby po dokončení práce nebylo výztužnou mřížku vidět, nesmí se ani dotýkat povrchu tepelné izolace,
•     nedodržení technologických přestávek a nerovnoměrné nanášení malt,
•     nesprávné oplechování markýz a jiných horizontálních konstrukcí, takže do tepelněizolačního systému zatéká voda.

Pasivní dům izolovaný foukanou celulózovou izolací, která se fouká do připravené konstrukce. Tento způsob izolace představuje plnohodnotnou alternativu tradičních technologií. (foto: CIUR)

Nejčastější mýty o zateplování

O zateplování a o úsporách energie se napsalo mnoho publikací a článků a občas se na různých fórech uvádějí i méně pravdivé informace, které spíše čtenáře dezinformují (důvodem je nedostatečná odbornost a znalost problému).

1. Zateplením stavby vzniknou plísně na vnitřních površích rohů místností.
Pravda je, že aplikací tepelněizolačního systému z exteriérové strany podle správně vypracované projektové dokumentace se zvyšuje vnitřní povrchová teplota. Tím, že se zvýší vnitřní povrchová teplota stavební konstrukce, vyloučí se riziko vzniku plísní na vnitřním povrchu stavební konstrukce.

2. Zateplením obvodového pláště přestane konstrukce dýchat.
Toto je další ne zcela dobře interpretovaný poznatek. V bytových budovách (ale i ve školách či administrativních budovách) dochází k zanedbatelnému šíření vlhkosti z vnitřního prostředí. Výměna vzduchu se uskutečňuje větráním a infiltrací. Budova tedy i nadále dýchá.

3. Pěnový polystyren se časem ztrácí.
Tato informace pochází z dob jeho používání v panelech. Tehdy používaný pěnový polystyren nebyl odolný proti působení teploty nad 70 °C ani proti působení organických rozpouštědel. Vzhledem k tomu, že se u prvních typů meziokenních vložek používal i pod tmavé opakní sklo a v plochých střešních konstrukcích, lepila se hydroizolace na polystyrenové desky lepidly obsahujícími organická rozpouštědla – výsledkem tohoto procesu bylo zmíněné „ztrácení se“. V současnosti je tento problém již vyřešen. Použitím retardační přísady se zvýšila teplotní odolnost polystyrenu a jeho životnost je srovnatelná se životností ostatních stavebních materiálů.

text: Bc. Miroslav Javorček
foto: Isover, Baumit, CIUR, isifa.com, Knauf Insulation
zdroj: Vše o úsporách energie,  2011, JAGA GROUP, s.r.o.