Jakou fasádu si vybrat

Reklama

Venkovní fasáda má objekt chránit před povětrnostními vlivy, ale zároveň se vystavuje se na odiv, a proto by měla esteticky dotvářet celkový výraz budovy. Vhodná povrchová úprava dokáže architektuře domu pomoci, anebo ji zcela znemožnit. Jakou fasádu si vybrat, aby odpovídala vašemu vkusu a dotvořila dům vašich snů?

 

Z hlediska technologických procesů povrchové úpravy obvodových plášťů je rozdělujeme na venkovní fasádní omítky a obklady.

Obklady
Na fasádní obklady jsou kladeny tyto základní požadavky:

  • esteticko-architektonické,
  • konstrukčně-statické,
  • akustické,
  • aerodynamické,
  • hydrodynamické,
  • hygienické
  • a požárněbezpečnostní.

Z technologického hlediska můžeme obklady realizovat mokrým procesem (lepením), suchým procesem (kotvením) nebo jejich kombinací. Podle druhu materiálu, který použijeme na obklad fasády, můžeme obklady rozdělit na dřevěné, kamenné, keramické, plastové a kovové.  Dřevěné obklady fasád Dřevo patří mezi nejstarší materiál používaný na obklady, protože jeho přirozená struktura dodává objektu nezaměnitelnou pečeť a příznivě působí na klid a pohodu člověka. Dnes se můžeme na trhu setkat s velkým množstvím dřevěných obkladů nejen z deskového řeziva nebo fošen (masívu), ale i z ušlechtilého dřeva (překližky, vrstvené lisované dřevo, lamelové dřevo a jiné) a aglomerovaného dřeva (dřevotřískové desky, dřevovláknité desky, sendvičové desky, desky z dřevité vlny a cementu). Nejčastěji se používají obklady z borovice, smrku a dubu, především pro jejich dostupnost. Výhodnější a kvalitnější jsou tvrdá dřeva (buk, jasan, dub, ořech) s vysokým obsahem pryskyřic, která jsou odolnější proti povětrnostním vlivům, ale používají se i měkká dřeva (smrk, jedle, borovice) a polotvrdá dřeva (modřín).

Mezi výhody dřeva patří:

  • snadná zpracovatelnost,
  • dobrá montovatelnost,
  • houževnatost a pružnost jednotlivých prvků,
  • jedinečný vzhled,
  • poměrně nízké náklady při výrobě obkladových prvků.

K nevýhodám dřeva je nutné zařadit:

  • kolísání objemu (sesychání, nabobtnávání působením vlhkosti),
  • vysoké udržovací náklady,
  • možnost napadení dřeva houbami a hmyzem.

V poslední době se dřevo stává nedostatkovým materiálem. Proto se do pozornosti stále častěji dostávají obklady z ušlechtilého a aglomerovaného dřeva. Složení takových desek, jejich tvar a povrchová úprava mají vzhledem ke klasickým dřevěným obkladům výhody v tom, že nevykazují objemové ani tvarové změny a potřeba jejich vnější údržby je minimální. Jsou stálobarevné, dobře se čistí a dají se snadno řezat i vrtat. Na obklady fasád jsou vhodná také exotická tvrdá dřeva z tropických zemí, které se u nás velmi málo používají, především pro svou vysokou cenu. 

Kamenné fasády
Přírodní kámen má trvalé místo v architektonickém ztvárnění obvodových plášťů budov. Patří k nejstarším stavebním materiálům. K výrobě obkladových prvků se používají různé druhy kamene s rozdílnou velikostí a tloušťkou: – tvrdé o tloušťce 30 mm (žuly, syenity, diority, andezity a ryolity),  – středně tvrdé o tloušťce 25 mm (mramory, vápence a travertiny),  – měkké o tloušťce 40 mm (pískovce a trachyty).  Novou technologii kamenných obkladů představují TF panely (mramorová nebo granitová deska silná 5 mm slepená s nosnou voštinovou deskou, čímž vznikne obkladová deska tloušťky 11 až 35 mm). Povrchová úprava kamene je závislá na vlastnostech kamene a na estetických požadavcích na vzhled budovy. Používají se různé povrchové úpravy kamenné plochy: lámané, hrubé, plasticky zvýrazněné, drsné, hladké a leštěné.

Mezi výhody obkladů z přírodního kamene patří:

  • vysoká pevnost,
  • malá nasákavost,
  • dobrá mrazuvzdornost
  • a trvanlivost.

Nevýhodami jsou vysoká objemová hmotnost, malá tepelněizolační schopnost, těžká opracovatelnost a samozřejmě vysoká cena.  Keramické obklady fasád Keramické obklady jsou tenkostěnná kusová staviva deskového tvaru, která tvoří obkladové prvky vyrobené ze semleté homogenizované směsi jílu, písku, taviv, barviv a jiných minerálních surovin. Po smíchání jednotlivých ingrediencí se hmota tvaruje, suší a vypaluje. Keramické obklady mají velmi pěkný vzhled, zvyšují odolnost konstrukce proti povětrnostním vlivům i mechanickému opotřebování, zabezpečují hygienické parametry konstrukce a umožňují udržovat povrch v čistotě.

Tradiční mokrý způsob obkládání fasád je poměrně náročný a využívá se spíše při obkládání soklů, částí přízemí nebo předsazených konstrukcí. Suchý proces kladení obkladu je efektivnější a je založen na kotvení obkladu do podkladu pomocí kotev nebo roštů, případně jejich kombinací. Výhodou montovaných keramických obkladů je, že jejich použitím se eliminují rozdílné tvarové změny v konstrukci obvodového pláště. Vytvořením odvětrané vzduchové mezery je zabezpečen vhodný vlhkostní režim v obvodové konstrukci a použitím dekorativních předsazených prvků se zlepší ochrana objektu před slunečním zářením. Podobným způsobem mohou být zabezpečeny také přiměřené akustické parametry vnitřního prostředí. 

Fasády z kompaktních desek systému HPL
Dekorativní vysokotlaký laminát neboli HPL je homogenní neporézní materiál s dobrými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi a dlouhou životností, odolný proti povětrnostním vlivům i chemikáliím. Desky HPL už mají finální povrchovou úpravu, další ochrana není nutná. Základem jejich výroby jsou speciální papírové pásy – jádrové a povrchové (dekorativní). Jádrové papíry jsou vyrobeny z čisté celulózy; impregnují se fenolovou pryskyřicí, která určuje typ a použití budoucího laminátu (například typ se zvýšenou požární odolností). Tloušťka desky laminátu závisí na počtu vložených jádrových papírů. Povrchové (dekorativní) papíry se impregnují melaminovou pryskyřicí.

Kovové fasády
Obklady na bázi kovových plechů jsou na pohled poměrně exkluzivní. Většinou se uplatňují v administrativních, obchodních a výrobních prostorách. Jejich uplatnění na rodinných domech je spíše výjimečné, není však nemožné a ve většině případů je výsledkem odvážného přístupu a snahy o originální vzhled. Všechny kovové fasádní systémy jsou navrhovány jako provětrávané – to znamená, že jejich skladba musí obsahovat větranou mezeru výšky nejméně 40 mm. Provětrávaná vzduchová mezera kromě odvádění vodních par zároveň zabraňuje letnímu přehřívání fasády. Kovovým fasádám dominuje opláštění z titanzinkového plechu, z něhož se vyrábí široký sortiment fasádních profilů a panelů. Obklady na bázi plechů lze používat na zateplené i nezateplené obvodové pláště a také k dodatečnému zateplení. Jejich výhodou je rychlá montáž, dlouhá životnost, velká variabilnost konstrukčního řešení obkladu a jeho kotvení, odolnost proti korozi a kolísání teplot a barevná stálost.

Omítky
Tvoří asi nejtradičnější a nejběžnější způsob povrchové úpravy fasád i domů s moderními tepelnětechnickými parametry. Výběr omítky musí být podmíněn danostmi podkladové konstrukce, protože jen tak může zaručit její stoprocentní funkčnost. Z hlediska paropropustnosti je jedno, jaká omítka se bude aplikovat na systém s tepelnou izolací z polystyrenu. Na minerální desky by však měla být použita vysoce paropropustná omítka čili silikátová nebo silikonová, případně nanoporézní. Kvalitní omítka významně ovlivňuje tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva. Aplikací tepelněizolační omítky můžete zlepšit i tepelněizolační vlastnosti zdiva.

Co nabízí trh
Vápenná omítka – je nejjednodušší omítkou. Jako pojivo se používá vápno. Omítka může být realizována jako hrubá, hladká a stříkaná v jedné nebo ve dvou vrstvách. Povrch omítky může mít rozmanitou strukturu, které se dosáhne rýhováním, škrábáním, otloukáním, broušením, stříkáním a podobně. Jistou nevýhodou je její nižší odolnost proti opotřebování.

Cementová omítky – provádí se ve dvou vrstvách, přičemž celková tloušťka by neměla překročit 20 mm. Obsah cementu v omítce zvyšuje její pevnost a odolnost proti opotřebování. Díky své tvrdosti je vhodná k úpravě soklů budov, nehodí se však na průčelí.

Vápenocementová omítka – má, jak už její název napovídá, pojivo z vápna a cementu. Kombinováním těchto dvou složek se dosahují optimální vlastnosti obou materiálů – omítka se snadněji zpracovává a má vhodnou konzistenci i po vytvrdnutí. Dělí se na hrubé, hladké a štukové omítky. Štuková vápenocementová omítka se hodí především na průčelí obytných budov, kde se realizuje ve dvou až v třech vrstvách. Jádrová omítka může být libovolná (cementová, vápenocementová, tepelněizolační nebo sanační), na ni se nanáší samotná štuková vrstva, která se potom upravuje stíráním, hlazením, škrábáním nebo rýhováním.

Tepelněizolační omítka
– aplikuje se pro zlepšení tepelněizolačních vlastností obvodových zdí. Jde o směs hydraulického pojiva, expandovaného perlitu (případně granulovaného polystyrenu) a dalších přísad. Původcem dobrých tepelněizolačních vlastností omítky je právě perlit, který je velmi lehký a vzdušný. Po nanesení na stěnu v tloušťce 3,5 cm může nahradit až 1 cm tloušťky polystyrenu. Vzhledem ke své vzdušnosti je však poměrně vysoce nasákavý, proto se nedoporučuje používat tepelněizolační omítky v oblasti soklu.

Aby se dosáhlo dostatečného tepelněizolačního efektu, doporučená tloušťka exteriérové omítky je minimálně 4 cm. U větších tlouštěk se nanáší omítka v několika vrstvách, přičemž předcházející se nechávají dostatečně vyzrát. Tepelněizolační omítku je třeba chránit před poškozením konečnou povrchovou úpravou z jemné malty, tenkovrstvou omítkou nebo fasádním nástřikem.

TEXT: Ing. Alena Pernišová, Ph. D., a Kamila Ďuríková
FOTO: archiv firem a vydavatelství
ZDROJ: HOME

Reklama
Reklama

Komentovat