Starou opuštěnou trafostanici za Humpolcem změnili v rekreační bydlení a zanechali její původní vzhled

Bývalá trafostanice se nachází jen třináct kilometrů od dálnice D1 za Humpolcem v malebném kraji Vysočiny. Svému účelu dosloužila před desítkami let a pravděpodobně by ji čekal úplný zánik. Při přesměrování dopravy ji náhodně objevil její zachránce. Od prvního momentu věděl, že by této zajímavé stavbě rád vdechl zbrusu nový život.

Fascinace poctivou stavbou

Motivací na záchranu bylo podle Jiřího Rokoského poukázat na princip udržitelnosti: „I ze zdánlivě zbytečného lze vytvořit něco, co může sloužit dalším generacím a připomínat stavitelský um generací předešlých.“

Spolu se svým týmem spolupracovníků musel ještě vypátrat vlastníka nemovitosti a shodou okolností jím byla známá česká podnikatelka.

Se záměrem ojedinělé renovace se ihned ztotožnila a s prodejem trafostanice souhlasila.

Původní stav Zdroj: Jiří Rokoský

Co se změnilo a co ne?

Trafostanice je zděná věžová stavba se stanovou střechou v nízkém sklonu. Zakrátko k ní přibyla přístavba s plochou betonovou střechou a s plechovými vstupními dveřmi.

Obvodové zdi stavby zůstaly nedotčeny, změna zasáhla jen interiér o rozloze 10 m². Největší výzvou bylo přiřadit mu novou funkci bez ztráty industriálního nádechu.

Trafostanice se skládá ze dvou podlaží. Do objektu se vstupuje přes původní dveřní otvor na kód ze strany od nezpevněné cesty.

Pohled na zrekonstruovanou trafostanici v noci Zdroj: Jiří Rokoský

Černá v objetí světla

Dolní podlaží tvoří kuchyňka s černým designem kuchyňské linky včetně dřezu a vodovodní baterie. Horní skříňky nahradily police, aby prostor působil vzdušněji.

Své místo si našla i chladnička, přenosná indukční plotýnka a rychlovarná konvice.

Na druhé straně vede vzhůru úzké minimalistické schodiště vyrobené z černého matného kovu s jednoduchým zábradlím. Důmyslně skrývá pod sebou jediný úložný prostor a výsuvný systém s malým stolem a dvěma barovými židlemi.

Patronem celého prostoru je velké industriální okno na zadní straně objektu a dvě závěsná tovární svítidla. Dalším zdrojem světla je sklobeton nad vstupními dveřmi.

O technické vychytávky není nouze Zdroj: Jiří Rokoský

Koupelna ve věži

Z kuchyně se přechází do koupelny ve „věži“ přes bílé posuvné dveře se stropní kolejnicí. Prostor koupelny vyniká dostatkem přirozeného denního světla.

Její zařízení sestává ze sprchového koutu a umyvadla pod oknem. S cílem snížit spotřebu vody bylo vybráno kompostovací WC namísto splachovacího.

Prostor koupelny vyniká dostatkem přirozeného denního světla. Zdroj: Jiří Rokoský

Ložnice a domácí kino v jednom

Na horním podlaží se nachází ložnice s manželskou postelí, stahovacím plátnem a projektorem s audio soustavou. Současné technologie ideově odkazují na původní technickou funkci objektu. Idylku doplňuje krásný výhled na hrad.

Terasa s výhledem na Vysočinu

Novinkou je terasa s posezením pro dvě osoby přístupná z ložnice. Ohraničuje ji černé kovové zábradlí. Před terasou se otevírá pláň zelených kopců Vysočiny a večer ožívá přírodní divadlo ve formě západu slunce.

Výhled z terasy Zdroj: Jiří Rokoský

Plazmová koule, kterou jinde neuvidíte

Interiér trafostanice zaujme vzácnými detaily, které si realizační tým vyrobil zcela sám:

• světelné trubice s nastavitelnými barvami, které designově navazují na starožitné funkcionalistické chromové osvětlení;
• orientační žárovka ve vodovodním potrubí, která se rozsvítí a zhasne otočením kohoutku, nebo ovládací panel, na kterém stačí zatáhnout za páku a hned rozzáří historická industriální světla;
• funkční voltmetr v přízemí, přes který po stisku tlačítka začne proudit k plazmové kouli pár stejnosměrných voltů, protože systém funguje ve 12V stejnosměrném okruhu.

Plazmová koule, kterou jinde neuvidíte. Zdroj: Jiří Rokoský

Na základě starých pohlednic se objasnila původní jednotná bílá barva omítky, která se nedochovala. Přední fasádu zdobí Trafajda, neonový název rekreačního bydlení.

FOTOGALERIE

Text: Katarína Mácová
Foto: Jiří Rokoský