Podlahy z přírodních materiálů – Keramika a kámen

Podlahy z přírodních materiálů – Keramika a kámen

16. 10. 2011
Diskuze (0)
Sdílet

Terakota je vlahá vzpomínka na poklidnou atmosféru italského venkova a také odkazem k českým historickým stavbám. Vyrábí se po staletí ručně a svou osobitou barevnou kresbou dodává prostoru nezaměnitelný charakter, který si nelze při dotyku […]

Terakota je vlahá vzpomínka na poklidnou atmosféru italského venkova a také odkazem k českým historickým stavbám. Vyrábí se po staletí ručně a svou osobitou barevnou kresbou dodává prostoru nezaměnitelný charakter, který si nelze při dotyku splést s žádnou napodobeninou.

Keramika pro modernu i klasiku
V drobných povrchových defektech, nerovnostech a barevné nestálosti podlahy vězí její kouzlo navozující atmosféru útulného domova, pro které byla cihelná podlaha po věky oblíbená a pro které v současné době zažívá svůj comeback navzdory silné konkurenci. U nás se vyrábí v tradičních cihelnách, z domovské Itálie se dováží pod názvem cotto.

Skvěle zapadá do interiérů rustikálního charakteru, může být příjemným změkčením chladného
minimalismu a stejně tak dobrý dojem navodí i v kombinaci s industriálními prvky. Příjemným překvapením jsou rovněž cenové relace, v nichž se tato dlažba pohybuje. Povrchová úprava cihelné podlahy se provádí buď původními metodami lněné fermeže a včelího vosku, nebo za použití moderních technologií. Podlahu je třeba vytírat vodou s přídavkem speciálního mléka pro údržbu terakoty. Její přirozená výrazná struktura s sebou však nese poněkud komplikovanější úklid a rychleji se opotřebuje.

 
Moderní glazovaná sestřička
V případě, že vás vystrašila náročnější údržba přírodního cotta, ale rádi byste zůstali u jeho krásných teplých barev, existuje východisko v použití keramické dlažby. Ta už dnes dokáže tradičně vyráběné dlaždice velmi zdařile imitovat. Cihlové, pískové a oranžové tóny pálené hlíny jsou navíc v současné době velmi populární a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by trend měl odeznít. Proto se výrobci i nadále zabývají vývojem co nejvěrnějších barev a struktur, takže možnosti výběru se neustále rozšiřují.
 
Výhody a nevýhody ve srovnání s terakotou
Terakotu keramická dlažba pochopitelně z hlediska vzhledu nikdy plně nenahradí. Přírodního barevného rozptylu, autentické kresby každého kusu a různorodé struktury povrchu prostě nelze průmyslově docíleným dekorem keramických dlaždic dosáhnout. Vzor se bude vždy po několika kusech opakovat. Cotto je také příjemnější a teplejší na dotek.
 
Keramické dlažbě však určitě nelze upřít praktické výhody, které má oproti cottu. Glazovaná podlaha umožňuje podstatně snazší údržbu a je odolnější – má vyšší otěruvzdornost a je méně křehká. Nabízí také výběr barev a dekorů, které přírodní materiál nemůže poskytnout.
 
Terakota výborně akumuluje teplo a obě podlahy spojuje dobrá tepelná vodivost. Jsou tedy vhodné pro podlahové vytápění. V případě glazované podlahy, z níž jde chlad, se přímo doporučuje.Pokládka a údržba keramické dlažby
 
Při kladení keramické dlažby musíme dbát na tvarovou stálost podkladu, na jeho dostatečnou pevnost a nosnost. Důležitá je přilnavost, která se zajišťuje penetrací savých podkladů. Zejména v případě koupelen je potřebná hydroizolační fólie nebo nátěr obvykle ve dvou vrstvách. Po nalepení se dlažba vyspáruje a podle potřeby zasilikonuje. Jedním z hlavních pozitiv této podlahové krytiny je snadný úklid. Čím zásadnější jsou protiskluzové povrchové úpravy, tím více času nám údržba zabere, ale i v případě důkladných bezpečnostních opatření není s čištěním problém. Lze používat běžné saponáty, ovšem lepší jsou samozřejmě ty, jejichž vlastnosti jsou primárně přizpůsobeny pro aplikaci na keramické povrchy, jsou však také o trochu dražší. V případě, že vás tíží nějaká obzvláště zarputilá skvrna, sortiment těchto specializovaných přípravků vám nabídne konkrétní řešení přesně podle jejího chemického původu. 
 
Bez barevných kompromisů
Přírodní linoleum je dobrou variantou pro ty, které zajímá osud přírody a zdravé prostředí, přitom však hledají materiál, který by umožňoval použití prakticky neomezené škály barev. Podstatným argumentem pro výběr této podlahové krytiny je i její cenová dostupnost. Je to přírodně identický materiál, ideální pro kreativní jedince. Nabízí množství dekorů, barevných kombinací, a dokonce není problém z něj vodním paprskem vyřezat barevný obrazec, který může být netradičním ohniskem vašeho interiéru. Záleží jen na vlastní fantazii, dětské nápaditosti nebo představě designéra. 
 
Složení přírodního linolea
Plnidlem materiálu jsou obvykle dřevitá moučka či drcený korek, pojidlem pryskyřice a lněný olej. Strukturu vytváří vápenec a barevnosti se dosahuje použitím ekologicky šetrných a snadno odbouratelných pigmentů. Jako podkladová vrstva se zpravidla používá juta. Povrchová úprava se provádí buď po pokládce, nebo je na materiál aplikována již ve výrobě. 
 

Kámen – srdeční záležitost
Kámen je jedním z nejstarších stavebních materiálů vůbec. Oblíbeným exteriérovým i interiérovým prvkem byl už mezi „pravěkými designéry“. Taková tradice v architektuře a designu se vidí opravdu zřídka, a nebude to tedy úplná náhoda, že kámen je dodnes oblíbený a jeho uplatnění je vskutku široké. V různých podobách nás obklopuje všude na světě, takže je vcelku snadno dostupný, i když už to dnes není, co bývalo v době kamenné. Kámen je odolný, ušlechtilý a oplývá vznešenou krásou, která však nemusí vždy působit chladně. Typů kamene vhodných pro zpracování na podlahové krytiny je na českém trhu velký výběr. Především ale existuje značný barevný a kresebný rozptyl v rámci jediného druhu. V podstatě co lom, to trochu jiná barva a struktura. 
 
Ošetřování kamene
Obecně se povrchová úprava kamene odvíjí od místa jeho použití, konkrétně se potom přizpůsobuje vlastnostem jednotlivých druhů kamene. Jiný způsob opracování zaslouží kuchyňská deska, kde kvůli snadné údržbě budeme preferovat spíše broušenou a leštěnou plochu, jinak bude nutné upravit povrch kamene použitého na podlahu v koupelně, protože by rozhodně neměla klouzat. Kámen se denně udržuje obvyklým způsobem, v případě broušené podlahy můžeme pro větší efekt používat leštěnku. Je třeba se vyvarovat agresivních saponátů, a to například i při mytí oken, kdy pěna, která skape na podlahu, může narušit povrchovou úpravu a poškodit kámen. 
 
Který kámen vybrat?
Běžně dostupné jsou u nás břidlice, žula, pískovec, andezit, vápenec nebo mramor. Břidlice je středně tvrdá hornina, která se hojně vyskytuje a těží i u nás. Díky puklinám se dá lehce štípat na tenké desky, z téhož důvodu však nikdy nemá stejnou velikost, dokud není kalibrována. Používá se na podlahy, venkovní obklady i jako střešní krytina. Žula má krásnou, často velmi barevnou kresbu (některé žuly dovážené z Indie jsou až rudočerné). Je neobyčejně odolná a přitom docela snadno zpracovatelná. V interiéru je vhodná nejen na podlahu, ale i jako kuchyňská deska. Kámen s příjemnou zrnitou strukturou a teplými pastelovými barvami je pískovec. V Čechách patřil k oblíbeným materiálem i v minulosti, často se používal na zámcích i v kostelech. Je velmi tuhý a tvrdý, proto se dodnes v architektuře hojně uplatňuje jak v exteriéru, tak v interiéru. Chladný a vznešený leštěný mramor od nepaměti slouží k reprezentativním účelům. Svými jasnými pastelovými barvami a výrazným ornamentálním žilkováním nemá obdoby. Mramor můžete použít na podlahu vstupní haly, do koupelny, ale i jinam; některé desky si pro svůj vzhled zaslouží spíše upevnění na ohniskovou stěnu obývacího pokoje. Pokud ho použijeme jako podlahovou krytinu, je třeba se o něj dobře starat. Jako kuchyňská deska se však vzhledem ke své citlivosti příliš nehodí.
TEXT: Eva Gorchová
FOTO: archiv firem, Robert Virt
Kategorie: Rekonstrukce domu Rekonstrukce podlahy
Tagy: kámen keramika korek na stěnu podlaha stavba
Sdílejte článek

Diskuze