Původní stáj se proměnila v útulný byt i ateliér

Reklama

Čistý a vzdušný interiér jednoho z cihlových farmářských domů poblíž italské Parmy dává tušit, že v něm žije italsko-švédský pár. Italům vlastní respekt k historii a původním architektonickým prvkům se snoubí s praktickým a univerzálním designem Skandinávie.

 

V rozvlněné krajině kolem italské Parmy jsou rozesety malé farmy, často s velmi dlouhou tradicí. Není proto divu, že zde stojí domy staré i několik století, které vystavěli dávní příbuzní dnešních farmářů. Některá hospodářská stavení bývají postavena z cihel, které nejsou jen zdivem, ale také ozdobným stíněním. Zvláště v severní části Itálie se s takovými stavbami lze na venkově setkat velmi často.

„Krása otevřeného prostoru spočívá v možnosti volně se v něm pohybovat a více tak vnímat všechny jeho části.“ (Karin Matz) Foto: Francesco Di Gregorio

Hluboké parmské kořeny

 
V přízemí jednoho z takových domů, který kdysi býval hospodářským stavením, se rozhodl bydlet mladý pár – Francesco a Karin. „Budova pochází z roku 1897. Její přízemí původně sloužilo jako stáj pro krávy, ve druhém podlaží byl sklad obilí a sena,“ říká její majitel. Prostor v patře byl již zrekonstruován a přebudován na obytné místnosti před patnácti lety, přízemí však zůstávalo nevyužité a na svoji proměnu teprve čekalo. Francesco má v Lasagnaně, oblasti u městečka Tizzano Val Parma, kořeny. Karin je původně Švédka a stejně jako Francesco architektka. Protože si navrhovali rekonstrukci bytu pro sebe, mohli si dovolit experimentovat s velkým otevřeným prostorem na ploše 90 čtverečních metrů. „Nejsilnější dojem na nás udělal velký prostor bývalé stáje, do kterého jsme se zamilovali,“ vyprávějí jeho obyvatelé.
 
Původní stáj pro skot se proměnila v útulný byt i architektonický ateliér. Foto: Francesco Di Gregorio Patky původních sloupů šetrně obkružuje betonová stěrka. Foto: Francesco Di Gregorio
K přestavbě přistupovali architekti velmi šetrně, chtěli zachovat každý původní architektonický prvek a ponechat ho odkrytý. Bez omítky tak zůstaly zachovány sloupy, špaletová okna (u nich byla omítka nanesena jen na ostění) i stěny. Betonová stěrka vylitá na podlahu šetrně obkružuje patky sloupů, aby je nijak nenarušila, a úzká mezera orámovaná ocelovým plechem je ponechána také podél obvodového zdiva. Jedinou zdí, jež v prostoru vznikla nově a částečně jej člení, je ta, která vymezuje koupelnu.

Budovy z cihel a kamene jsou pro italský venkov typické. Foto: Francesco Di Gregorio

Koupelna naruby

 
Ponechme však stranou tradiční představu koupelny jako uzavřené buňky. Koupelnou v bývalé stáji je samostatně stojící stavba, kde byl prostor obrácen naruby. Obvykle bývají funkce rozmístěny podél stěn a uprostřed jsou zóny pohybu, v tomto případě jsou potřebné funkce uvnitř a pohyb probíhá venku. „Celý prostor se tak stal koupelnou, koupelna je celým prostorem,“ říká výstižně Karin.
Koupelnu totiž tvoří jen jednoduchý objekt postavený na betonové podlaze, zcela pokrytý bílými dlaždicemi o velikosti 10 × 10 cm, které přinášejí světlo a vizuální jednotu. Jednotlivé funkce – umyvadlo, sprcha, WC – jsou umístěny ve třech výklencích této jednolité hmoty. Výklenek s WC je diskrétně směrován ke zdi s malým oknem, výklenek se sprchou je součástí ložnicové zóny a k umyvadlu lze přistupovat z pracovní a odpočinkové zóny. Koupelnový objekt takto působí, jako by se vše odehrávalo ve veliké koupelně.
Koupelnu tvoří jen přidaný objekt postavený na betonové podlaze. Foto: Francesco Di Gregorio Jednotlivé zóny jsou členěny pouze uspořádáním nábytku a závěsy. Foto: Francesco Di Gregorio
 
A nejde jen o jakési funkční jádro. Bílý kachlový objekt v interiéru působí jako socha, výrazný výtvarný element, dotvářející originální tvář obytného prostoru. „Když jsme stavbu koupelny dokončili, všimli jsme si, že vypadá jako tvář krásné krávy. Možná je to jen náhoda, ale moc nás to těší. My totiž krávy milujeme,“ říká spokojeně Karin, která bydlí střídavě na italské farmě a ve švédském Stockholmu, odkud pochází.
 
Místo místností jen zóny
 
Otevřenou dispozici stájí nechtěli architekti ničím narušit. Jednotlivé zóny jsou tak členěny pouze uspořádáním nábytku a závěsy. „To, co je pro tento prostor zásadní, je právě ničím nerušená otevřenost. Jeho členění je dáno jen vztahy mezi zónami hygieny, spánku, práce, odpočinku,“ vysvětluje Karin koncepci interiéru, který je pro ni zhmotněním maximálně funkčního obytného prostoru. 
 
Intimitu do ložnice vnáší jen bílý závěs. Foto: Francesco Di Gregorio Do ložnice ústí sprchový kout. Foto: Francesco Di Gregorio
Intimní zónu ložnice odděluje od dalších zón bílý textilní závěs, dispozičně na ni navazuje obývací kout s minimalistickou bílou sedací soupravou, knihovnou v kovových regálech a dočasnými doplňky – malířskými schůdky, sloužícími jako poličky, či kovovými strukturami použitými místo konferenčního stolku. Uprostřed dispozice je několik stolů, které lze využít při práci architekta i k domácím pracím. „Kuchyň a krb zatím nejsou dokončeny, ale na jejich realizaci pracujeme. Jako poslední přijde na řadu domek na dříví na zahradě,“ říká Francesco a dodává: „Průběh realizace byl pro nás skvělou zkušeností. Projektování trvalo pouze pár dnů a samotná realizace jen jeden měsíc.“
 Svoboda jako základní princip
 
Pro mladý pár je důležité žít spolu v takto otevřeném prostoru, který posiluje pocit svobody a důvěry. „Krása otevřeného prostoru spočívá v možnosti volně se v něm pohybovat a více tak vnímat všechny jeho části. Cítit se součástí všeho a pohybovat se v nepřetržitém toku změn a mít možnost se jim snadno přizpůsobovat,“ říká Francesco. 
 
Architekti šetrně přistupovali ke každému původnímu detailu.  Foto: Francesco Di Gregorio Obývací kout je zařízen dočasnými doplňky – malířskými schůdky, sloužícími jako poličky, či kovovými strukturami použitými místo konferenčního stolku. Foto: Francesco Di Gregorio
Otevřený vnitřní prostor se také otevírá do okolní krajiny. Díky oknům orientovaným na tři světové strany mají jeho obyvatelé výhled do všech stran, do krásné přírody regionálního parku údolí řeky Parmy. Zvláště pak směrem na východ je umožněn nerušený výhled velkým francouzským oknem otevíratelným kolem svislé středové osy, které vzniklo zasklením otvoru na místě bývalých vrat. Architekti tak využili každého prvku původního stavu k vytvoření komfortního bydlení a dokázali tak, že i ve stáji se dá stylově bydlet. „Každý, kdo k nám přijde na návštěvu, vnímá náš byt jako krásný moderní prostor, který je však zároveň plný historie a v němž je velmi zvláštně řešená koupelna. Někomu se zdá možná až příliš otevřená, my si ji ale užíváme,“ odpovídá Francesco na otázku, jak se unikátní prostor jeví jejich přátelům.

Směrem na východ je umožněn velkorysý výhled velkým francouzským oknem na místě bývalých vrat do stáje. Foto: Francesco Di Gregorio Čistý design vchodových dveří ničím neruší. Foto: Francesco Di Gregorio

Text: Kateřina Kotalová
Foto: Francesco Di Gregorio
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.  {R1}
Reklama
Reklama

Komentovat