Tepelná izolace – v zimě hřeje, v létě chladí

Dnešní boom rekonstrukcí domů je založen především na jejich zateplení a na výměně oken. Prvotní cíl je sice zpravidla splněn, dům však spolu se zmíněnými zásahy často navždy ztratí svou původní tvář. Zaslepeni módou oranžových fasád a bílých oken, můžeme však za pár let jen vzpomínat na zdobnou fasádu a členěná okna našeho původního domu. Ovšem ten, jehož fádní dům z dob normalizace dostal zcela nový šmrnc, se bude naopak těšit – a jeho radost bude opodstatněná. Ať tak nebo onak – v každém případě bychom měli ctít práci původního architekta i řemeslníků a také dostatečně zvážit své počínání.

Ruku v ruce se změnou životního stylu a novým způsobem vytápění dochází u starších staveb k renovacím jejich kabátů. Dříve, zhruba do 50. let minulého století, se v bytech a domech mimo léto běžně pohybovala teplota kolem 16 °C. Asi si tehdy spíše intuitivně lidé uvědomovali, že snížení teploty v interiéru o jeden stupeň znamená až šest procent úspory energie. Především z důvodu systému lokálního vytápění pevnými palivy, ale také vzhledem k nižšímu tepelnému odporu zdiva a nižší těsnosti oken bylo ekonomicky náročné dosáhnout v celém prostoru dnešní pokojové teploty. Abychom mohli příjemně a úsporně žít v těchto stavbách i dnes, je dobré zvážit principy jejich zateplení.

Vodní pára jako nepřítel
Obecně je v případě zateplení domu naším největším nepřítelem vodní pára. Jedná se především o rosný bod – teplotu, při které vzduch nasycený vodními parami začne produkovat kapičky vody (stejně jako vzniká rosa v přírodě). Čím více je vzduch vodní parou nasycen, tím vyšší je i teplota rosného bodu. V praxi to znamená, že v místnostech, kde je vyšší vlhkost vzduchu, začne pára kondenzovat za vyšší teploty. Při průměrných hodnotách se jedná zhruba o teplotu 12 °C. Proto v případě, že je venku větší zima, se skla oken, vnitřní zdivo, dveře a ostatně vše, kam se dostane vzduch nasycený vodní parou, pokryjí kapičkami kondenzované vody. Jelikož není možné tento stav nijak kontrolovat ani redukovat, může být velmi nebezpečný zejména pro konstrukční prvky domu. Naši předci tuto skutečnost dobře znali, proto například tesaři spojovali trámy zásadně dřevem, čímž zamezili kondenzaci na případných kovových spojích, které by jinak časem vyhnily.

Sádrovláknité desky Fermacell se skládají ze sádry a papírových vláken, která se získávají recyklací. Ačkoliv  se to na první pohled nezdá, jsou jak stavebními požárními deskami, tak i materiálem do vlhkých místností. (Xella)

Volba zateplení
Vnější zateplení se zásadním způsobem liší od vnitřního. Výhodou vnitřního zateplení jsou nižší pořizovací náklady a jednodušší montáž bez nároků na povětrnostní podmínky. Nezanedbatelnou předností je zachování původní fasády objektů. Rozporuplná je ovšem jeho funkce. Dosáhneme sice tepelné pohody v interiéru, vnější plášť je však nadále vystaven nepřízni počasí. Navíc se často kondenzuje vlhkost právě v místech, která jsou nyní zakryta vnitřní izolací. Vzniká tak zdroj plísní, ale mohou postupně narušit i důležité konstrukční prvky a následně může dojít k nevratné destrukci stavby. Dalším omezením je zmenšení prostorů o tloušťku vnitřní izolace, technicky náročné je také estetické napojení na stávající prvky, okna dveře, stropy atd.

Pozitivní stránkou vnějšího zateplení je především kompletní opláštění celé budovy a její celková ochrana nejen před promrzáním, ale i před přehříváním slunečním zářením, přílišnou akumulací tepla a rovněž snížení hladiny vnějšího hluku. Samozřejmě vše by mělo být ve spojení s optimálně zvolenými okny i střechou. Nevýhodou je značný zásah do vzhledu domu. Proto se u mnoha staveb majitelé naštěstí snaží zachovat jejich stávající podobu přesnou replikou fasády i oken, ovšem s moderními parametry. Původně nevýrazná stavba tak neruší často ukvapeně zvoleným vzezřením dané místo ani lokalitu.

Druhy zateplení
Při rekonstrukcích se nejčastěji setkáváme s kontaktním zateplením – novým opláštěním budovy napevno spojeným s obvodovým zdivem. Základem jsou izolační desky z polystyrenu, případně z minerální vaty, ukotvené na stěny a následně upravené omítkou. Donedávna se často zateplovalo technologicky nevyhovujícím způsobem s použitím skelné vaty či běžného polystyrenu v kombinaci s heraklitovými deskami. I dnes však mohou nastat problémy. Někteří výrobci nabízejí polystyren v nevyhovující kvalitě. Je tvarově nestálý vzhledem k nízké vyzrálosti, nesnáší organická rozpouštědla, je hořlavý a v případě použití nevhodné omítky náchylný k poškození ptactvem. Také oproti kamenné vatě mnohem méně izoluje před hlukem.

Nákladnější variantou je extrudovaný čili vytlačovaný polystyren – desky mají při menší tloušťce stejné izolační schopnosti, navíc podpořené vyšší tuhostí. Vzhledem k vyšší ceně se využívá především v partiích kolem oken, na balkonech a podobně. Jeho výhodou je i lepší odolnost vůči vlhkosti. Lze ho využít pro zateplení soklů včetně míst pod úrovní terénu. Možnost kontaktního zateplení nabízejí i desky z minerálních vláken, jinak i kamenné vaty či minerální vlny. Na rozdíl od polystyrenu mají vynikající tepelně- i zvukověizolační schopnosti při zachování tvarové stálosti. Jsou nehořlavé a ekologické. Doporučují se do suchého prostředí.
 
Zatím výjimečně se používají i další ekologicky čisté materiály, jako jsou desky z recyklovaného papíru či jiných přírodních materiálů. Opět potřebují důkladnější zabezpečení před vlhkostí. Pro vlhké prostředí je vhodné použít dražší, avšak neekologickou variantou desek z polyuretanové pěny, případně jen pěnu jako takovou. Ta se díky jednoduché aplikaci využívá především jako montážní doplněk na vyplnění a ukotvení stavebních a konstrukčních prvků.

V případně dvojité stěny – předsazené fasády z cihel – se dutina musí upravit tak, aby zde nevznikl komínový efekt, jenž by naopak mohl stěny ochlazovat (to se využívá v tropických oblastech, například v Austrálii). Proto se vyplňuje izolací nebo jsou zde umístěny příčky, které brzdí proudící vzduch. (Wienerberger)

Předsazené fasády
Způsob zateplení pomocí předsazené fasády je ideální zejména na novostavbách. Stěna se pak v řezu skládá z hlavní konstrukce, vzduchové mezery, izolačního materiálu a omítky. Na rozdíl od kontaktního systému umožňuje provětrávání zdiva, jeho vysoušení a minimalizuje možnost vzniku kondenzace par či tepelných mostů. Nevýhodou je možný takzvaný komínový efekt v případě požáru, proto je nutné do mezery vkládat požární příčky. Volba konstrukce a materiálů předsazené fasády je velmi důležitá a náročná na optimalizaci všech jejích součástí. Protože lze kromě klasické omítky použít i různé další materiály (dřevo, kámen, cihlové pásky, kov, ba i sklo), je nutná kvalitní příprava projektu i realizace. Vyskytne-li se někde chyba, může nastat opačný efekt – ochlazování vnitřního pláště proudem studeného vzduchu, špatné statické zajištění či vytvoření tepelných mostů kotevním systémem.

Izolační omítky
Nejméně účinné, zato šetrné ke vzhledu budovy jsou tepelněizolační omítky. Jejich efekt je zhruba čtyřikrát nižší než při standardním zateplení. Tloušťka je maximálně šest centimetrů, ale lze uplatnit různé štukatérské techniky, například rýhovaný design, jako repliky původní fasády domu.

Pro a proti
Zateplení domu, ať už velkého či malého, se jistě nikdo rozumný bránit nebude. To je pro. Proti může být, jak vyplývá z předchozích řádek, snad jenom způsob provedení. Omšelému paneláku bude jistě nový teplý kabát slušet. U secesní vilky to zdaleka tak jednoduché nebude.

Text: Robert Virt
Foto: archiv firem Rigips, Stomix, Wienerberger, Xella