Jak vybrat radiátor do koupelny
Jak vytápět koupelnu efektivně a současně stylově? Bude lepší topný žebřík, nebo sálavý panel? Podle čeho zvolit optimální rozměry a vhodný výkon? Poradíme vám, jak si vybrat ten správný koupelnový radiátor.
Rozměry a výkon
Při výběru radiátoru do koupelny byste si měli nejdříve ujasnit, jak ho budete využívat. Pokud pro vytápění místnosti slouží podlahové topení a na radiátoru budete pouze sušit ručníky, nemusíte se zajímat o jeho tepelný výkon. Podle počtu osob v domácnosti byste ale měli vybrat vhodné rozměry, které umožní pověšení všech ručníků tak, aby se nepovalovaly po koupelně, byly rychle suché a příjemně teplé.
„Pro dvoučlennou domácnost stačí radiátor s výškou 100 až 120 cm, čtyřčlenná rodina už potřebuje typ s výškou okolo 180 cm, ale nejméně 150 cm. Vzhledem k rozměrům nejčastěji používaných osušek bývá většinou vhodná šířka radiátoru 60 cm,“ doporučuje Jiří Štekr, zástupce firmy Zehnder.
Pokud bude radiátor sloužit také pro vytápění, musí mít potřebný výkon a tomu zodpovídající velikost. „Vhodný tepelný výkon by vám měl v novém nebo rekonstruovaném domě určit projektant, můžete si ho ale přibližně vypočítat i sami tak, že objem místnosti v m3 (délka × šířka × výška) vynásobíte u novostavby koeficientem 40, u starší stavby koeficientem 50. Výsledné číslo bude představovat potřebný výkon ve wattech,“ radí Jiří Štekr.
Způsob ohřevu
Typ vytápění je dalším důležitým hlediskem při výběru koupelnového vytápěcího tělesa. Radiátory se dělí na teplovodní, kombinované a elektrické. „Teplovodní radiátory jsou připojené na centrální teplovodní vytápěcí soustavu. Kombinované typy jsou rovněž připojené na vytápěcí soustavu, takže v nich cirkuluje vytápěcí voda ze systému, navíc jsou vybavené také elektrickou vytápěcí tyčí, která umožňuje topit mimo vytápěcí sezónu pomocí elektrické energie. Čistě elektrické radiátory jsou z hlediska instalace nejjednodušším typem. Z výroby jsou naplněné vytápěcím médiem a připojují se do elektrické sítě buď napevno, nebo pomocí zástrčky,“ vysvětluje zástupce firmy Zehnder.
Kromě radiátorů si můžete zvolit také elektrické sálavé panely. Ty na rozdíl od radiátorů nejsou naplněné tekutinou, ale teplo se v nich produkuje na principu elektrického odporu (podobně jako například u elektrických podlahových rohoží). Rozdíl je také ve způsobu odevzdávání tepla – zatímco u radiátorů převládá konvekce, tedy proudění, u sálavých panelů, jak napovídá již jejich název, se teplo odevzdává zejména sáláním.
Sálání, nebo konvekce?
V čem se tyto dva způsoby odevzdávání tepla liší? U konvekčního vytápění se od vytápěcího tělesa ohřívá vzduch, který proudí směrem nahoru ke stropu a částečně ochlazený se vrací zpět k podlaze. U sálavého vytápění se vzduch neohřívá (tepelné záření jím volně prochází) a teplo se odevzdává přímo pevným předmětům a povrchům (a také lidem), podobně jako teplo sálající z ohně anebo ze slunce. Teprve od nich se druhotně ohřívá okolní vzduch. Žádné vytápění přitom není pouze konvekční ani čistě sálavé, u jednotlivých typů však jedna ze složek převažuje.
U sálavých panelů má vliv na výšku podílu konvekční složky například také jejich umístění – konvekce je vyšší při instalaci na stěnu než na strop. Tam, kde chcete maximalizovat sálavou složku, je tedy vhodnější umístit panely na strop.
„V koupelně je optimální osadit panel na stěnu tak, abyste vnímali příjemné tepelné záření na co největší části těla, i když to znamená zvýšení konvekční složky na úkor sálavé. Neznamená to však ztrátu energie ani nižší účinnost, pouze procentuální změnu poměru režimů přenosu tepla. Výhodou takového umístění může být i lepší dynamika vytápění a také praktické využití při sušení ručníků,“ doporučuje Pavel Kudelka, ředitel českého výrobce Fenix.
Materiál
Radiátory si můžete zvolit ocelové, nebo hliníkové. „Výhodou ocelových radiátorů je nejen jejich odolnost, ale i to, že dokážou pokračovat v ohřívání také určitou dobu po vypnutí. Ohřejí se poměrně rychle, ale hliníkové radiátory jsou v tomto ohledu mnohem rychlejší. Stejně rychle také ale vychladnou po vypnutí. Hliník se obvykle volí tehdy, když se radiátor instaluje na tenké příčky. Důvod je jednoduchý: je mnohem lehčí než ocel,“ radí Marcela Bínová, odbornice z oddělení koupelen a vytápění v projektových marketech Hornbach.
Mezi sálavými panely dominuje sklo, v nabídce je ale rovněž ocel nebo hliník (kovové povrchy obvykle výrobci upraví ochranným nástřikem), které charakterizuje poměrně rychlá reakce při zapnutí a vypnutí. Další oblíbenou možností jsou panely z keramiky, popřípadě mramoru, které mají větší akumulační schopnost. To znamená pomalejší zahřátí, ale teplo vyzařují také určitou dobu po vypnutí.
Design
Na trhu je dnes široký sortiment zajímavých koupelnových radiátorů v různých barvách a tvarech. „Při výběru barvy nebo povrchové úpravy se řiďte barevností koupelny. Vytápěcí žebřík může být funkčním a současně designovým doplňkem, trendové i praktické jsou také radiátory se zrcadlem. Originální oživení může přinést do místnosti radiátor s atypickými tvary,“ říká odbornice z Hornbachu. U sálavých panelů jsou kromě rozličných efektních materiálů a barev k dispozici také různé možnosti montáže (na šířku nebo na výšku, na stěnu nebo na strop), zajímavá je také možnost vlastního potisku.
Cena
Rozpočet sehrává při výběru důležitou roli. Cena radiátorů závisí na velikosti, materiálu a výkonu, ale i na značce nebo výrobci. Nejlevnější můžete koupit za skutečně přívětivé ceny, je ale nutné počítat s horšími parametry. V případě designových kousků počítejte s vyššími náklady.
Připravila: Erika Kuhnová, redakčně upravila Lucia Blažiová
Foto: Zehnder, PMH, Korado, Hornbach
Zdroj: Časopis HOME
Podle pisatele přívětivé ceny – nutné počítat s horšími parametry. My jsme měli značkový a za pět let byl rezavý. Na otázku u výrobce jestli za ty peníze to neodešlo brzy. Odpověděli, jestli jsme na něj nedávali mokré ručníky. Naše odpověď: v koupelně se to někdy stává. Na značku jsme doplatili i u pračky. Značku jsme vybrali AEG. To byla největší volovina co jsme mohli udělat. Za čtyři roky a pět měsíců bylo 13 500,- víte kde.