Byt v paneláku zrekonstruovali k nepoznání. Obývací pokoj mohou oddělit od kuchyně na počkání
Co všechno je skutečně potřeba k životu? A jak je možné fungovat v bytě o rozloze 74 m2 v panelovém domě tak, aby tři členové domácnosti měli soukromí a zároveň prostor být spolu?
Majitelka tohoto bytu viděla práci architektů René Dleska a Tamary Kolaříkové z RDTH ARCHITEKTI v televizi. Ozvala se jim hned den poté, co v ní odvysílali reportáž o jejich jiném projektu. Architektům řekla, že má byt v panelovém domě a že by od nich chtěla, aby pro ni a její dvě děti, vymysleli absolutně „čistý“ a moderní byt. Díky tomu, že v Praze má majitelka ještě jeden byt, ve kterém lze komfortně bydlet, nechala architektům ve své práci volnější ruku.
Méně věcí, více prostoru
„Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obyčejně téměř kompletně přeprogramovat. Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru,“ říkají architekti. A právě ten majitelka bytu chtěla. „S paní majitelkou jsme v prvních krocích hledali, kam až nás v rekonstrukci pustí a jaké jsou hodnoty, které by se při rekonstrukci měly projevit,“ pokračují dále architekti. Jednoznačně to byl minimalismus, až asketický přístup k životu, touha zbavit se prvoplánových dekorací, vytvořit „příjemný“ interiér a nechat prostor pouze racionálním potřebám členů své rodiny.
Přizpůsobivý prostor
„Ptali jsme se třeba, jestli opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci. Její skromnost a otevřená mysl nás dovedla k závěru, že jde o zakořeněný zvyk a že rozhodnutí o zvycích záleží na uživateli a okolnostech jeho života,“ říkají architekti. Vynechat některé návyky je legitimní možností při rozhodování o budoucí organizaci prostoru, ve kterém budete bydlet, a může to přinést řadu výhod.
A tak ložnice vzniká z obývacího pokoje a obývací pokoj naopak z ložnice. Navíc se podle architektů paní majitelka bez problémů vyspí na obyčejné pohovce. Zároveň se jí však občas hodí možnost alespoň vizuálního soukromí, proto navrhli architekti jako řešení obyčejný závěs. „Uvnitř závěsu vzniká vlastní svět. Není to ovšem jen ložnice s téměř dokonalým odcloněním slunečního světla pomocí blackout-závěsu. Může to být i kino. Pokud se díváte se sluchátky, nikdo, kdo se pohybuje kolem, nemusí vědět, že zrovna běží hlučná akční scéna. Stroboskop filmu zůstává uvnitř a neobtěžuje ty, kteří se nechtějí dívat a poslouchat.
Mohou si připravovat oběd nebo večeři a v klidu si je sníst nebo si spolu povídat, jako by to bylo za stěnou. Tyto dva světy za tenkou membránou jsou propojeny, nicméně při vzájemném respektu mohou fungovat dobře i autonomně,“ vysvětlují architekti René Dlesk a Tamara Kolaříková. Když je závěs odsunut, je to klasický obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde rodina funguje spolu. Závěs se tehdy stává nejen dekorací, ale zlepšuje i akustiku velké místnosti.
Pokoje pro syny
Na druhou stranu bylo pro majitelku důležité, aby synové měli své vlastní pokoje. Jsou symetricky identické – každý má stůl přes celou šířku pokoje, zabudovanou skříň a výsuvnou postel. Tu lze používat jako klasické jednolůžko, sedačku nebo při vysunutí jako skromnější dvoulůžko. Když je potřeba se celé dny učit, dívat se na seriály nebo se válet, lze ji snadno přemístit do středu místnosti. Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele.
Když je třeba na chvíli trochu více prostoru, například na cvičení, lze celou postel přesunout pod stůl, který nemá žádné podnože a je kotven na ocelových konzolách ze stěny. Skrze světlíky nad skříněmi se sluneční světlo dostává přes pokoje do vstupní haly a koupelny. Sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností. Tok světla opačným směrem má však obyvatel pokoje pod kontrolou vlastním ovládáním zatemňovací rolety nad světlíkem.
Nábytek na míru, bílá a modrá
Přes celý byt, od podlahy až po strop, běží jednotná lineární sestava bílého utilitárního nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu.
Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. Veškerý zabudovaný nábytek i povrchy, kromě závěsů a podlahy z marmolea, jsou bílé. Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin. Dřevo, které je příjemné na dotek, je použito na jídelním stole a pracovních stolech v pokojích chlapců. V bytě ovšem hraje důležitou roli i modrá barva.
Tu má totiž majitelka ráda. Je všude a současně nikde. Je skrytá a objeví se vždy, když se cokoli otevře. Je uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, WC nebo v koupelně. Modrá je ornament, který se rozvíjí různorodostí vybavení, jež uvnitř nábytku rodina uskladní. Druhá vrstva ornamentu je méně nápadná, ale dá se najít. Jsou jím styky panelů a ošetřené „jizvy“ po odstranění příček. Podobně jako původní stále dobře fungující článkové radiátory nebo trubkové rozvody vytápění společně představují paměť a charakter původního panelového bytu. „Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt, jako by byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené,“ dodávají architekti na závěr.
FOTOGALERIE
Foto: Filip Beránek
Odpovědná redaktorka: Lucia Blažiová