Pomocí optických triků dokázali nafouknout byt, který má jen třináct metrů čtverečních!

23. 12. 2021

Francouzští architekti z ateliéru miogui už dříve rekonstruovali starší byt v Paříži. Letos dokončili druhý byt v téže budově. Byl prostorově podobný, jen s malými rozdíly. Překvapivá je však jeho plocha – má jen třináct metrů čtverečních! Jak nafouknout takovýto minibyteček, aby v něm nic nechybělo a působil vzdušně?

Autoři při rekonstrukci použili tytéž koncepty minimalismu, kompaktnosti, přirozeného světla, geometrie, odrazů, pozornosti k detailům a materiálům, jako u prvního bytu. Výsledek je však úplně odlišný. Možnosti, jak upravit i malý prostor, jsou podle architektů nekonečné.

Původní stav nově rekonstruovaného bytu byl absolutně nelogický. Nepřiměřeně velká koupelna zabírala místo zbytečně, navíc v ní bylo jedno ze dvou oken, která jsou pro osvětlení bytu důležitá. Kromě toho tady byla malá kuchyň, velký šatník a postel.

Modrý závěs v malém bytě se skrytou koupelnou

Za modrým závěsem se skrývá malá kuchyňská linka a vedle ní jsou dveře do koupelny s toaletou a sprchovým koutem. Zdroj: Philippe Billard

Úloha číslo 1: Pocit většího prostoru

„Naší první činností bylo zbourání stěny koupelny, aby se vrátilo druhé okno do obytného prostoru. Bylo pro nás důležité dát maximální prostor a světlo obývacímu pokoji. Podařilo se to tím, že jsme zhutnili co nejvíce technických prostorů. Abychom prolomili pocit malého obývacího pokoje, pokryli jsme celou stěnu zrcadly. Jedno velké zrcadlo budí dojem další místnosti. Je důležité poznamenat, že v malých prostorách musíme zachovávat určitý stupeň abstrakce, který rozmazává chápání prostoru a rozměrů. To je pojem, který jsme se naučili během naší práce v Japonsku,“ vysvětlují proměnu prostoru její autoři.

Přečtěte si také:

Minimální obytný prostor, malá okna, shnilé obklady a tapety. Nic z toho ale mladou dvojici nevyděsilo a pustili se do rekonstrukce!

Co je ve vedlejší místnosti?

Nakonec se architektům podařilo vytvořit byt, který překonal očekávání. Samotní architekti byli pozitivně překvapeni, když se během návštěv lidé ptali: „Co je ve vedlejší místnosti?“. Žádná další místnost neexistuje, i když byt tak působí. K pocitu většího obývacího pokoje pomohla i orientace parket – navazuje na největší uhlopříčku prostoru.

Velké zrcadlo v malé místnosti s dřevěnou podlahou

Jedno velké zrcadlo budí dojem další místnosti. Zdroj: Philippe Billard

Obslužné funkce v modrém trojúhelníku

Větší kout v bytě architekti uzavřeli do trojúhelníku, čímž vytvořili prostor pro technické zázemí – za modrým závěsem se skrývá malá kuchyňská linka a vedle ní jsou dveře do koupelny s toaletou a sprchovým koutem. Celý ostatní prostor je obytná místnost. Na střeše koupelny je vytvořen kruhový otvor, který do ní vnáší přirozené světlo. Zajímavým prvkem je mozaikový trojúhelník v hlavním prostoru. I když působí jako dekorace navazující na modrý trojúhelník koupelny, ve skutečnosti skrývá trubky
a slouží jako malá platforma pro sochy nebo rostliny. Každý objekt v bytě plní různé funkce, minimálně dvě.

Přečtěte si také:

Ze čtyř malých místností jeden velký otevřený prostor v klasickém stylu a s moderními prvky

Další optické hry, které zvětšily prostor

Dveře do koupelny mají skrytý rám a jsou natřeny stejnou barvou jako stěna, aby je nebylo vidět. Tím, že šířka dveří je jen půl metru, se zdají vyšší. Zrcadlo v obývacím pokoji vytváří odlesky, které zvětšují prostor
a přinášejí více přirozeného světla. Též použití malé čtvercové mozaiky
v koupelně má za cíl zvýšit pocit prostornosti.

K pocitu většího obývacího pokoje pomohla i orientace parket. Zdroj: Philippe Billard

Surový beton, tenký plech, překližka

Sloupy a trámy ve fasádě tvoří odhalený surový beton. Střecha
koupelny je tenký plech. Celá kuchyň je vyrobena z jednoho
materiálu – z borovicové překližky, aby se sjednotily funkce. Modrý závěs skrývá kuchyň a vytváří abstraktní modrou stěnu. Trubky chladiče zůstaly viditelné, jsou integrovány do police.

„Práce v tak malých prostorách je skutečně náročná. Cílem je najít nejlepší rovnováhu mezi funkčností a abstrakcí se skutečným důrazem na detaily a proporce. Protože prostory jsou staré, vždy se musíme vyrovnat s nepravidelností a neočekávanými objevy. Staveniště je jako druhá koncepční fáze, ve které je třeba přizpůsobit detaily a dělat rozhodnutí rychle. Porozumění a dialog s řemeslníky jsou pro dobrý projekt nevyhnutelné,“ doplňuje Sabine Fremiot.