Přesto, že byt ještě voní novotou, o hřejivý domácký vzhled se postaraly správně vybrané dřevěné prvky

Třípokojový byt v malé městské části se sice nachází v novostavbě s ještě nedokončeným exteriérem, ale už nyní „dýchá“ uvolněně, domácky a přátelsky. Vraťme se však do roku 2013. Po svatbě si novomanželé koupili byt v původním stavu v jiné části města. Když našetřili peníze na jeho rekonstrukci, začali přemýšlet, zda opravdu stojí za to. Po společném rozhodnutí začal hon na nový. Manželé věděli přesně, co chtějí – hledali „byt, který vypráví, který má něco do sebe“. To vše v jejich představách splňovaly byty ve staré části města.

V obývacím pokoji máte chuť zpomalit. Důvodem jsou detaily jako pohodlné sezení, příjemné materiály či veselé barvy textilních doplňků. Zdroj: Miro Pochyba

Jejich nadšení však zchladily vysoké ceny. Při hledání narazili na vizualizace jejich současného bytu. Terasa s rozlohou menšího dvoupokojového bytu, se záviděníhodnými 56 čtverečními metry, a dobrá dispozice jsou odpovědí na otázku, čím je nakonec zaujal v té době ještě neexistující byt.

„Realitní makléř byl tak příjemný a charismatický, že jsme bez dodatečných otázek věděli, že byt chceme. Po koupi jsme zjistili, že téměř stejnou cenu bychom zaplatili za rozsáhlou rekonstrukci bytu, ve kterém jsme bydleli do té doby,“ vzpomíná si majitelka na začátky, kdy se jejich původní rozhodnutí bydlet ve starším bytě změnilo v bydlení v novostavbě.

Stěny v obývacím pokoji, jakož i v chodbě, příjemně oživují reprodukce. Zdroj: Miro Pochyba

V projektu mírně upravili dispozici bytu. Původně šlo o čtyřpokojový byt, ale jednotlivé místnosti byly na vkus majitelů příliš malé. Jeden pokoj proto rozdělili mezi prostornější ložnici a dětský pokoj. Než se však manželé mohli nastěhovat do nového, museli si projít dvouletou torturou, která doprovázela stavbu a odevzdání bytu do užívání. Na nepříjemnosti však zapomněli, jakmile začali se zařizováním interiéru.

Mix stylů každý pokoj osvěží a dodá mu příjemný kontrast i osobitost a v tomto případě i jistou dávku „zabydlenosti“. Důležité je zachovat rovnováhu stylů, kombinaci tvarů i barev.

Přitažlivost přírodních materiálů

Jejich prvotní představou byl industriální styl. Hlavní slovo v tomto případě měl přiznaný betonový strop, kterému dělníci na přání majitelů ponechali jeho nahotu. „Surovost“ materiálu majitele oslovila natolik, že od betonového stropu se potom odvíjelo zařízení celého bytu.

I přesto, že byt ještě voní novotou, o hřejivý domácký vzhled se postaraly správně vybrané dřevěné prvky. Zdroj: Miro Pochyba

„Chtěli jsme se vyhnout sterilitě a strohosti industriálního stylu. Mně osobně se velmi líbí rustikální, ale jelikož jde o moderní městský byt, nakonec jsem usoudila, že nebude vhodné zařídit ho ve venkovském či výhradně industriálním stylu,“ vzpomíná domácí paní. Betonový strop zahřáli dřevem a cihlovým obkladem za televizorem.

Dřevo je zastoupené hlavně na nábytku a doplňcích. „Podlaha je vinylová. Prostor jsme nechtěli dělit rozdílnou podlahou v kuchyňské a společenské části bytu. Proto jsme zvolili vinylovou alternativu. Dnes už bychom dali dřevěnou, jenže v době kupování podlahy jsme si nedokázali představit, jak bude vypadat byt po zařízení – až potom jsme zjistili, že by se sem víc hodila dřevěná podlaha. Vinylová sice vypadá autenticky, ale je velmi citlivá na poškrábání a kopíruje i menší nedostatky podkladu. Je to řešení jen na několik let, časem ji vymění dřevo,“ dodává majitelka při pohledu na podlahu.

Cihlový obklad navozuje klidný rustikální vzhled s nádechem industriálu.

Část zařízení majitelé kupovali v předstihu, když byt nebyl postavený, dalo by se říci, že intuitivně. K dispozici ho měli v tom čase jen na papíře, a proto byli velmi opatrní. „Koupené kousky jsme skladovali i navzdory zvědavosti nerozbalené v krabicích v dočasném pronájmu nebo v práci, až dokud na ně interiér nového bytu nebyl připravený.

Když jsme konečně mohli nábytek rozmístit po bytě, zjistili jsme, že některé věci se jeví v prostoru jinak než na papíře a v představách. Například vitrína, která byla původně určená do obývací části, musela jít do chodby. Samozřejmě, že jsme měli mírné obavy, zda bude veškeré vybavení spolu ladit, ale nakonec jsme to brali jako náš uspořádaný chaos. Vždyť o co jde? Přece o to, abychom se tu my cítili dobře,“ s úsměvem dodává domácí pán.

Kuchyňská linka a ostrůvek jsou prací truhláře. Kuchyňský ostrůvek měl svou předlohu v nábytkářství za desítky tisíc korun. V industriálním stylu se masivní dřevo snoubí s chladem kovu a v tomto případě i s přiznaným betonovým stropem. Samozřejmě nesmí chybět pověstná černá. Zdroj: Miro Pochyba

„Skříně v ložnici našla moje maminka při koupi jejich domu před cca třiceti lety. Patřily babičce, které bylo téměř sto let, když umřela. Skříně byly jejím svatebním darem, tedy jejich reálný věk je kolem sta let. Když jsme navrhovali ložnici, myslela jsem nejdříve, že si dáme udělat vestavěné skříně, potom jsem však dostala nápad, co tak zrenovovat tyto? Takto mám kousek někdejšího domova v novém bytě, jelikož naši je měli v ložnici zhruba dvacet let a vážou se mi k nim moje vzpomínky z dětství. Zároveň tu máme solitéry s příběhem, které mají ducha. (možná i opravdového ☺)“

Profil

Byt v novostavbě s rozlohou 89 m²

MAJITELÉ

Domácí paní má ráda umělecky laděné interiéry, které vypadají tak trochu ošuntěle a sama se ve volném čase věnuje malování.

Text: Alžbeta Měkotová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: Časopis HOME