Rozlehlý prostor bytu těsně pod střechou dělí jen imaginární stěny. Tak, aby nic nenarušilo nádheru starého dřevěného krovu. Chvála osvíceným architektům!
Byla jednou jedna stařičká škola. Bylo to na Moravě, v pohádkově krásném městě Mikulov. Škola měla kdysi prostornou aulu, otevřenou do překrásného dřevěného krovu. Jenže co čert nechtěl, ještě za minulého režimu někoho napadlo, že aula potřebuje nový strop. Nad stropem tak zůstal zakletý nádherný, avšak těžko využitelný prostor podkroví – ve výšce 1,5 m ho totiž dělil pravidelný rytmus ocelových táhel. Později spodní prostory zrekonstruovali, takže cesta nazpět, ke sjednocení prostorů, byla definitivně zahrazena. A tak čekalo skryté podkroví na svého vysvoboditele jako Šípková Růženka na prince.
Protiváhu k tmavým stěnám vytvořila bílá podlaha. Od ní se odráží a rozptyluje do interiéru denní světlo, které sem dopadá hlavně shora. Původní podlahu (nebo spíše nerovný strop nad aulou) vyrovnali a jako povrchovou vrstvu zvolili marmoleum. Foto Jan Žaloudek
Loft jako lusk. V zájmu zachování atmosféry starého podkroví pracovali architekti jen s tím, co tu už bylo – se vzdušným prostorem bez příček, s dřevem a ocelí. Foto Jan Žaloudek
Umění nenásilí
Naděje na vysvobození svitla koncem roku 2010, kdy utajené podkroví objevili architekti z ateliéru ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková. Naštěstí se nemínili uchýlit k sekání a bourání, chtěli zůstat při vysvobozování letmým polibkem. „Nejdůležitější je rozpoznat, kdy raději nezasahovat,“ přibližuje jednu z hlavních zásad ateliéru architekt Hora. „Zakázali jsme si realizovat projekt, který by odřezal táhla, čímž by zničil tektoniku konstrukce, a vše nechal obalit sádrokartonem. Hledali jsme cestu, která zachová ducha a logiku prostoru, vyhoví požadavkům památkářů a zároveň nabídne komfortní bydlení,“ vysvětluje.
Nač nosit dřevo do podkroví? Aby podkroví plné tmavého dřeva nepůsobilo ponuře, snažili se do něj architekti vnést více světla a pocit vzdušnosti světlými a lesklými plochami – kuchyňskou linkou s nerezovými dvířky, bílými stěnami a téměř bílou podlahou. Foto Jan Žaloudek
Foto Jan Žaloudek
-
-
Loft jako lusk. V zájmu zachování atmosféry starého podkroví pracovali architekti jen s tím, co tu už bylo – se vzdušným prostorem bez příček, s dřevem a ocelí. Foto Jan Žaloudek
-
-
Foto Jan Žaloudek
-
-
Protiváhu k tmavým stěnám vytvořila bílá podlaha. Od ní se odráží a rozptyluje do interiéru denní světlo, které sem dopadá hlavně shora. Původní podlahu (nebo spíše nerovný strop nad aulou) vyrovnali a jako povrchovou vrstvu zvolili marmoleum. Foto Jan Žaloudek
-
-
Dveře bez stěn. Račte vstoupit – dveřmi bez stěny. Architekti nahradili někdejší rektifikační oka „zárubněmi“ z ocelových profilů, čímž se jim podařilo prostor šalamounsky propojit, zobytnit, a přitom nenarušit. Foto Jan Žaloudek
-
-
Koupelna se jako jediná vymyká z celkového stylu bytu – má celkem standardní vybavení a čistý, téměř černo-bílý obklad. Vše se nese v duchu jednoduchosti a rozumné investice. Foto Jan Žaloudek
-
-
Přes přístavbu. Do bytu se vchází přes původní přístavbu, v níž je dnes chodba s vestavěnými skříněmi a koupelna. Foto Jan Žaloudek
-
-
Íčko jinak. Navzdory napjatému rozpočtu tu není nouze o nápady ani o zajímavé detaily – například svítidlo vyrobené z válcovaného I-profilu. Foto Jan Žaloudek
-
-
Nač nosit dřevo do podkroví? Aby podkroví plné tmavého dřeva nepůsobilo ponuře, snažili se do něj architekti vnést více světla a pocit vzdušnosti světlými a lesklými plochami – kuchyňskou linkou s nerezovými dvířky, bílými stěnami a téměř bílou podlahou. Foto Jan Žaloudek
-
-
Některé z původních rektifikačních ok (na obrázku) nahradily přechody z ocelových I-profilů, pár se jich však podařilo uchovat. Foto Jan Žaloudek
-
-
Naštěstí! Díky citlivému rozhodnutí architektů „nezasahovat“ zůstaly zachovány i působivé detaily starého krovu. Foto Jan Žaloudek
-
-
Dělí, ale neoddělují. Ocelová táhla naznačují pozici imaginárních stěn, které dělí podkroví na jednotlivé „místnosti“. Prostor však zůstává celistvý, vzdušný a ve své podstatě nezměněný. Foto Jan Žaloudek
-
-
Dvojitý krov nabídl elegantní řešení k dosažení tepelnětechnických parametrů současného obytného prostoru – tepelná izolace se vešla do meziprostoru. Foto Jan Žaloudek
-
Šalamounské spojení
Aby se však dal prostor plný ocelových táhel rozumně využívat bez drastického zásahu do konstrukce, museli rozetnout gordický uzel – překonat táhla, která ho sice hmotně nedělila, ale fyzicky rozdělovala. „Rektifikační oka jsme zvětšili do podoby průchodů a táhla oddělují jednotlivé zóny – místnosti,“ prozrazuje architekt podstatu šikovného řešení děleného-neděleného prostoru, jako vystřiženého z oblíbené pohádky o chytré horákyni.
Koupelna se jako jediná vymyká z celkového stylu bytu – má celkem standardní vybavení a čistý, téměř černo-bílý obklad. Vše se nese v duchu jednoduchosti a rozumné investice. Foto Jan Žaloudek
Přes přístavbu. Do bytu se vchází přes původní přístavbu, v níž je dnes chodba s vestavěnými skříněmi a koupelna. Foto Jan Žaloudek
V jiném pořadí
Měli tedy projekt, zbývalo ještě najít investora, který by se pro něj nadchl. Pro všechny případy si připravili několik variant dispoziční studie, včetně rodinné varianty s „vestavěnými domky“ (jedním s ložnicí pro rodiče a druhým „prolézacím“ pro děti). Nakonec se stavebníci našli – ona původem z Moravy, on z Austrálie. A protože u protinožců si jakéhokoliv historického dědictví váží a přistupují k němu s úctou, souhlasili s realizací „minimální“ verze, která prostor nijak nedělí a nerozdrobuje. „I když měl projekt velmi napjatý rozpočet, což občas vedlo ke kompromisním řešením a některým syrovým detailům, celkovou koncepci se podařilo udržet,“ uzavírá Jan Hora.
S obytnou plochou 140 m2 je toto podkroví zřejmě největší garsonkou široko daleko. Ve čtyřech polích dřevěné střešní konstrukce vznikly čtyři funkční jednotky – kuchyň, jídelna, obývací pokoj a box s šatnou v konečné sekci prostoru, se spaním a pracovnou nahoře. K bytu patří i velká terasa, která je přístupná z obývacího pokoje přes nově vytvořený vikýř.
Dveře bez stěn. Račte vstoupit – dveřmi bez stěny. Architekti nahradili někdejší rektifikační oka „zárubněmi“ z ocelových profilů, čímž se jim podařilo prostor šalamounsky propojit, zobytnit, a přitom nenarušit. Foto Jan Žaloudek
Útulný industriál
Dvojitý krov nabídl elegantní řešení k dosažení tepelnětechnických parametrů současného obytného prostoru – tepelná izolace se vešla do meziprostoru. Foto Jan Žaloudek
V boxu v konečné sekci prostoru je šatna, na ní místo na spaní a pódium se zatím nezařízenou pracovnou.
Naštěstí! Díky citlivému rozhodnutí architektů „nezasahovat“ zůstaly zachovány i působivé detaily starého krovu. Foto Jan Žaloudek
Některé z původních rektifikačních ok (na obrázku) nahradily přechody z ocelových I-profilů, pár se jich však podařilo uchovat. Foto Jan Žaloudek
Íčko jinak. Navzdory napjatému rozpočtu tu není nouze o nápady ani o zajímavé detaily – například svítidlo vyrobené z válcovaného I-profilu. Foto Jan Žaloudek
Podkroví v kostce
Autoři: ateliér ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková
Spolupráce: Matěj Špaček
Projekt: 2011
Realizace: 2013
Užitková plocha: 140 m2
ateliér ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková
www.o-r-a-cz
Text Erika Kuhnová
Foto Jan Žaloudek
Zdroj časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.
Jsou tam skvělé nápady, jen jak to vytopí by mě zajímalo.