Prostorná podkrovní garsonka v Mikulově s nádherným dřevěným krovem

Byla jednou jedna stařičká škola. Bylo to na Moravě, v pohádkově krásném městě Mikulov. Škola měla kdysi prostornou aulu, otevřenou do překrásného dřevěného krovu. Jenže co čert nechtěl, ještě za minulého režimu někoho napadlo, že aula potřebuje nový strop. Nad stropem tak zůstal zakletý nádherný, avšak těžko využitelný prostor podkroví – ve výšce 1,5 m ho totiž dělil pravidelný rytmus ocelových táhel. Později spodní prostory zrekonstruovali, takže cesta nazpět, ke sjednocení prostorů, byla definitivně zahrazena. A tak čekalo skryté podkroví na svého vysvoboditele jako Šípková Růženka na prince.

Protiváhu k tmavým stěnám vytvořila bílá podlaha. Od ní se odráží a rozptyluje do interiéru denní světlo, které sem dopadá hlavně shora. Původní podlahu (nebo spíše nerovný strop nad aulou) vyrovnali a jako povrchovou vrstvu zvolili marmoleum. Foto Jan Žaloudek

Loft jako lusk. V zájmu zachování atmosféry starého podkroví pracovali architekti jen s tím, co tu už bylo – se vzdušným prostorem bez příček, s dřevem a ocelí. Foto Jan Žaloudek

Umění nenásilí

Naděje na vysvobození svitla koncem roku 2010, kdy utajené podkroví objevili architekti z ateliéru ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková. Naštěstí se nemínili uchýlit k sekání a bourání, chtěli zůstat při vysvobozování letmým polibkem. „Nejdůležitější je rozpoznat, kdy raději nezasahovat,“ přibližuje jednu z hlavních zásad ateliéru architekt Hora. „Zakázali jsme si realizovat projekt, který by odřezal táhla, čímž by zničil tektoniku konstrukce, a vše nechal obalit sádrokartonem. Hledali jsme cestu, která zachová ducha a logiku prostoru, vyhoví požadavkům památkářů a zároveň nabídne komfortní bydlení,“ vysvětluje.

Nač nosit dřevo do podkroví? Aby podkroví plné tmavého dřeva nepůsobilo ponuře, snažili se do něj architekti vnést více světla a pocit vzdušnosti světlými a lesklými plochami – kuchyňskou linkou s nerezovými dvířky, bílými stěnami a téměř bílou podlahou. Foto Jan Žaloudek

Foto Jan Žaloudek

Šalamounské spojení

Aby se však dal prostor plný ocelových táhel rozumně využívat bez drastického zásahu do konstrukce, museli rozetnout gordický uzel – překonat táhla, která ho sice hmotně nedělila, ale fyzicky rozdělovala. „Rektifikační oka jsme zvětšili do podoby průchodů a táhla oddělují jednotlivé zóny – místnosti,“ prozrazuje architekt podstatu šikovného řešení děleného-neděleného prostoru, jako vystřiženého z oblíbené pohádky o chytré horákyni.

Koupelna se jako jediná vymyká z celkového stylu bytu – má celkem standardní vybavení a čistý, téměř černo-bílý obklad. Vše se nese v duchu jednoduchosti a rozumné investice. Foto Jan Žaloudek

Přes přístavbu. Do bytu se vchází přes původní přístavbu, v níž je dnes chodba s vestavěnými skříněmi a koupelna. Foto Jan Žaloudek

V jiném pořadí

Měli tedy projekt, zbývalo ještě najít investora, který by se pro něj nadchl. Pro všechny případy si připravili několik variant dispoziční studie, včetně rodinné va­rianty s „vestavěnými domky“ (jedním s ložnicí pro rodiče a druhým „prolézacím“ pro děti). Nakonec se stavebníci našli – ona původem z Moravy, on z Austrálie. A protože u protinožců si jakéhokoliv historického dědictví váží a přistupují k němu s úctou, souhlasili s realizací „minimální“ verze, která prostor nijak nedělí a nerozdrobuje. „I když měl projekt velmi napjatý rozpočet, což občas vedlo ke kompromisním řešením a některým syrovým detailům, celkovou koncepci se podařilo udržet,“ uzavírá Jan Hora.

S obytnou plochou 140 m² je toto podkroví zřejmě největší garsonkou široko daleko. Ve čtyřech polích dřevěné střešní konstrukce vznikly čtyři funkční jednotky – kuchyň, jídelna, obývací pokoj a box s šatnou v konečné sekci prostoru, se spaním a pracovnou nahoře. K bytu patří i velká terasa, která je přístupná z obývacího pokoje přes nově vytvořený vikýř.

Dveře bez stěn. Račte vstoupit – dveřmi bez stěny. Architekti nahradili někdejší rektifikační oka „zárubněmi“ z ocelových profilů, čímž se jim podařilo prostor šalamounsky propojit, zobytnit, a přitom nenarušit. Foto Jan Žaloudek

Útulný industriál

Dvojitý krov nabídl elegantní řešení k dosažení tepelnětechnických parametrů současného obytného prostoru – tepelná izolace se vešla do meziprostoru. Foto Jan Žaloudek

V boxu v konečné sekci prostoru je šatna, na ní místo na spaní a pódium se zatím nezařízenou pracovnou.

Naštěstí! Díky citlivému rozhodnutí architektů „nezasahovat“ zůstaly zachovány i působivé detaily starého krovu. Foto Jan Žaloudek

Některé z původních rektifikačních ok (na obrázku) nahradily přechody z ocelových I-profilů, pár se jich však podařilo uchovat. Foto Jan Žaloudek

Íčko jinak. Navzdory napjatému rozpočtu tu není nouze o nápady ani o zajímavé detaily – například svítidlo vyrobené z válcovaného I-profilu. Foto Jan Žaloudek

Podkroví v kostce

Autoři: ateliér ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková
Spolupráce: Matěj Špaček
Projekt: 2011
Realizace: 2013
Užitková plocha: 140 m²

ateliér ORA, Jan Hora a Barbora Zmeková
www.o-r-a-cz

Text Erika Kuhnová
Foto Jan Žaloudek
Zdroj časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.