Rekonstrukce garsoniéry v posledním patře činžovního domu z 30. let minulého století
Rekonstrukci garsoniéry o rozloze 25 m², která se nachází v posledním patře činžovního domu z 30. let minulého století, navrhl architekt sám pro sebe. Je to vlastně takový architektonický autoportrét.
Architektem a majitelem v jedné osobě je Petr Jančálek, absolvent Fakulty architektury ČVUT. Jeho malý byt v centru Prahy příjemně rozšiřuje venkovní prostor terasy s rozlohou 10 m2. Krásný výhled na okolní střechy podtrhuje zvuk zvonů z věží několika okolních kostelů, které obyvatelům okolní zástavby sympaticky fázují den.
Bez velkého vaření
Z původní dispozice zbyly jen obvodové zdi, vnitřní příčky tvořící tři oddělené místnosti byly zbourány. Původní členěná dispozice se změnila na otevřenou a došlo ke spojení všech prostorů. Koupelna jako jediný uzavřený prostor je propojená s celým interiérem alespoň vizuálně.
Vstupní dveře pokryté zrcadlem, které nejen zvětšuje, ale také prosvětluje kuchyňský kout, jsou praktickým řešením při rozhodování kam umístit velké zrcadlo. Před odchodem z bytu se ještě může odcházející přesvědčit, že je vše, tak jak má být.
Místo obvyklé předsíně najdeme hned za vstupními dveřmi kuchyň. Je malá a i její umístění naznačuje, že nemá být středobodem bytu. Nepředpokládá se, že by se zde více vařilo. Autor návrhu a majitel v jednom sám příliš nevaří a preferuje návštěvu okolních restaurací. Zatím zde není ani varná deska, ale je možné ji dodatečně umístit na pracovní plochu. Jinak je však kuchyň vybavena vším potřebným: lednicí, dřezem i dostatečnými úložnými prostory.
Vzhledem k tomu, že se byt nachází přímo pod plochou střechou, nemohl se obejít bez klimatizace. Samotná klimatizační jednotka je umístěna na terase a je ukryta pod dřevěným roštem v podobě lavice, nevzhledná jednotka je tak prakticky využita. Kvůli rozvodu klimatizace byl strop snížen podhledem o 30 cm. Snížení bylo využito také pro umístění sprchové hlavice a na nepřímé osvětlení. U závěsného svítidla v hlavním obytném prostoru je však v kruhovém tvaru přiznaná původní světlá výška místnosti.
Nejen pro odvážné požitkáře
Nelze se o ní nezmínit, je výrazným prvkem, a to nejen provedením, ale také barevností. Řeč je o odvážně pojaté koupelně. Byt odlehčuje a dělá ho prostornějším, než kdyby byla klasicky uzavřená v neprůhledných zdech. Není zasunutá v rohu dispozice, nebyla ani na okraji zájmu architekta. Je v bytě jediným uzavřeným prostorem, přesto ne tak docela. Její čelní stěna a část zadní stěny jsou tvořeny čirým sklem a povyšují tak koupelnu na vitrínu, kde je místo umění vystavena intimita.
Trend transparentních koupelen, který známe z hotelových pokojů, už chce řada z nás i do svých obydlí. Majitelé bytů i domů jsou čím dál tím víc odvážní a na prostor koupelen je kladen větší důraz. Kromě prosklené varianty můžeme vidět i umístění vany na střed místnosti. Je však nutné uvědomit si, že je třeba zvážit, je-li takové řešení v souladu s povahou obyvatel.
Povrchy koupelny jsou tvořené mozaikou, která je z venku černošedá a zevnitř zelená s akcenty zlaté. Uvnitř boxu jsou černé stěny ze skel Lacobel. Na zeleně zbarvené, pohledům exponované stěně, je umyvadlo a nad ním umístěné zrcadlo s podsvícením. Černá podlaha z exotického dřeva − tropického dubu Bangkirai (toto provedení se používá na terasy) funguje jako vodopropustný rošt, pod kterým jsou podlahové vpusti. Proto je možné sprchovat se přímo na podlaze. Ve stropě je instalována sprchová hlavice.
Tento prostorově skromný byt je výjimečný nejen svou polohou, ale také velkorysým řešením, které si dovolilo upozadit některé provozy bytu a umožnilo vyzdvihnout jiné. Ukázalo se, že to byla dobrá volba.
Text: Renata Horová
Foto: Jiří Ernest