Sami doma a ztracení v New Yorku? Kdepak. Když děti odrostly, našli klidný domov v historickém řadovém domě

New York byl vždy městem, kam se rádi vraceli. Ale až teprve teď, když jejich děti dospěly a vyletěly z hnízda, se pro ně stal útočištěm v tom pravém slova smyslu. Pár ze Seattlu, unavený neustálým pohybem, toužil po něčem stálém – po klidném koutě, který by spojoval jejich lásku k severské přírodě s pulzujícím rytmem města.

A pak přišla příležitost. Už léta vlastnili zadní část historického řadového domu poblíž Central Parku – duplex se zahradou, která nabízela ticho uprostřed hlučného Manhattanu. Když se naskytla možnost přikoupit i přední triplex, bylo rozhodnuto. Dva světy, které spolu zatím jen sousedily, měly být propojeny. Ne jako dva oddělené byty, ale jako jeden živoucí celek.

Stylová kuchyně v tmavých barvách s výrazným mramorovým obkladem a velkým kuchyňským ostrůvkem pro pohodlné vaření. Zdroj: Gieves Anderson

Zbourat zdi, propojit život

Architekti zvolili jednoduchý cíl: odstranit hranice. Zdi padly, výhled z ulice až na konec zahrady se uvolnil a denní světlo mohlo proplouvat bytem bez překážek. V přední části vznikl obývací pokoj s krbem, kolem kterého se vše točí – útulný, klidný, tak akorát. Ulice se tu zrcadlí ve velkých oknech, orámovaných policemi z bílého dubu, a celý prostor objímá ticho, jaké v New Yorku najdete jen zřídka.

Vedle vznikl kout na neformální stolování: lavice z dubových lamel, černý stůl, židle (Buddy Chairs od BluDot) a nad tím vším lehké závěsné lampy od Normann Copenhagen. Kuchyň, oddělená jen symbolicky, je esencí klidu – skříňky v sytě modrozelené barvě, měděné detaily, ostrůvek z terrazza a pracovní deska z mýdlového kamene (soapstone). Ve světle stropních svítidel od Cedar and Moss působí kuchyně jako tichý ateliér chutí.

Skryté vrstvy soukromí

Za hlavním prostorem se rozkládá ložnice – záměrně klidná, temně modrošedá, jako severská obloha před bouří. Čelo postele z dubových lamel vrhá stíny, které se během dne proměňují stejně jako světlo. Koupelna pokračuje v příběhu: terrazzo, mýdlový kámen, mozaiky – všechny textury se mísí jako voda, kámen a mlha na severozápadním pobřeží.

Dolní patro patří odpočinku. Rodinný pokoj s tyrkysově modrou stěnou, která plynule přechází do stropu, navozuje dojem jeskyně – bezpečného útočiště. Vedle se nachází bar obložený terrazzem, a o kousek dál – tiché překvapení: měděná japonská vana, v níž se odráží obloha. Dveře vedou přímo do zahrady. Z koupelny je tak výhled do zeleně, a prostor se i zde propojuje s okolím.

Útulná ložnice s uměleckou tapetou, která do interiéru přináší pohodu i inspiraci z přírody. Zdroj: Gieves Anderson

Dům, který si vypráví sám

Každý pokoj má svůj tón. V dětském koutku se na tapetě míhají podmořské motivy, za šedými okenicemi se skrývá svět her. Pracovna v přízemí je zabalená do korun stromů – díky tapetě, která vytváří iluzi zelené klenby. V koupelně září zelená baterie od Vola jako nečekaný akcent v bílo-námořnickém interiéru.

Zadní hostinský pokoj ukrývá hravou lesní scenérii díky tapetě od Rebel Walls, přední ložnice zas nabízí poetickou rovnováhu pracovního stolu od Dims, světla od RBW a přírodního koberce.

Každý kout domu tak nenápadně odráží to, co je pro obyvatele podstatné: klid, světlo, dotek přírody. A hlavně – prostor pro život v rytmu, který určí oni sami.

Když se domov skládá z ticha

Tento historický městský řadový dům není architektonickým experimentem. Není ani jen praktickým bydlením. Je to dům, který roste s těmi, kdo ho obývají. Dům, který propojuje kontinenty i životní fáze. Je to kus Seattlu v srdci New Yorku. Město venku pulzuje dál, ale tady – v těchto pokojích plných dřeva, mědi a světla – je svět jiný. Klidnější. Pomalý. Domácí.

Galerie:

Text: Lucia Blažiová
Foto: Gieves Anderson