Švédská dvojka v Praze 3

Původně jsme se měli s Hankou setkat a nezávazně si popovídat o její nové práci. O lásce ke Skandinávii a severském designu. Okolnosti však chtěly, aby se nevinné setkání změnilo v dějství o čtyřech účinkujících…

Byt v žižkovské novostavbě patří už dva roky mladým lidem. Svůj domov nezaplňují nábytkem, ale postupně hledají designové kousky. Takové, jaké patří k zařízení, které nenápadně dozrává v čase a prostoru. Vybírají si nábytek, který je neomrzí ani po několika letech. Vede je smysl pro pěkné, nevnucující se nábytkové kusy a doplňky. Hanka i Lukáš uznávají, že jejich domácnost potřebuje dotáhnout v detailech; na stěnách chybějí obrazy, jídelní stůl jednou ustoupí designérsky vyšinutému Parabel table, možná zateplí prostor textiliemi Marrimekko… Nespěchají. Rádi si počkají na příležitost. Oba mají přehled o designérských novinkách a stálicích. Nejvíc je to táhne k těm, které pocházejí z dílen skandinávských značek.

Hana a její hosté
Jejich domov nevznikl ze dne na den. Dokonce ani z roku na rok. Ještě stále přemisťují, zařizují, hledají… Začátek měl rychlý spád. Hned jak uviděli dispozici bytu – velkou obývací kuchyň a dvě ložnice po obvodě spojené terasou s výhledem na střechy starých nájemných domů – věděli, že sem patří: „Žižkov oba důvěrně známe. Chodili jsme sem na ,ekonomku’. Čtvrť nám byla vždy sympatická, navzdory ještě stále přetrvávajícím předsudkům některých staroměšťanů. Jsme společenští, rádi se setkáváme s lidmi, a tak nám vyhovuje blízkost centra. Nejsou tu sice výstavné ulice velkoměsta, ale Žižkov má svou historii, specifickou atmosféru a kus přírody na vítkovském kopci. Okolí je stále přívětivější, bezpečnější. Máme svého vrátného, lidi v domě známe. Nechtěli bychom bydlet v novostavbě na sídlišti. Líbí se nám, že jsme v novém domě, který zbytečně nevyčnívá. Díky těsné blízkosti starší městské zástavby máme pocit soukromí. Bližší časové určení: náš domov má atmosféru lepšího činžáku z dob první republiky,“ vyznává se Hanka.

Kromě lásky k Žižkovu a nadčasovému designu mají s Lukášem společný i smysl pro pohostinnost. Málokterý víkend se obejde bez hostů. Ti se často zdrží až do následujícího dne, někdy zůstanou i na oběd.
Kuchyň reprezentuje současný kompaktní vzhled s horizontálním členěním a přesně vymezenými pracovními zónami. Svým uspořádáním do tvaru U při vaření a přípravě pohoštění Hanku zbytečně nebrzdí. Kuchyň byla první, kterou do detailů zařídili a jak se říká zpojízdnili. Rytmus jí udávají tři stejně velké nástěnné skříňky ve shodných rozestupech. Rameno linky se zapuštěným varným centrem odděluje kuchyňskou zónu od jídelní. Kdo vaří a otáčí se v kuchyni, ten zůstává v obraze společenského dění v obývacím pokoji.

Zabydlení je proces
Hanka je spokojená, že stejně dobře vidí do hrnce, jako na své hosty usazené na rohové pohovce. „Posedá si jich sem i osm, další na taburety a křeslo od Eera Aarnieho. Přibylo nedávno, aby tvarem a červenou barvou rozproudilo energii. Mám ráda zemitou klidnou barevnost a přírodní materiály. Každý interiér si však zaslouží několik výrazných akcentů. Dobré nábytkové kusy mě zasáhnou nejen barvou, formou, materiálem, ale i výjimečným řešením, které překvapí jednoduchým nápadem, tak jako ohniště uložené v sférické schránce,“ ukazuje Hanka na kulatý přenosný krb, který je tradiční jen svou funkcí, jinak tvarem připomíná invenci tvůrců filmové série hvězdných válek. Jiná bílá koule se zase vznesla ke stropu a nyní z ní padá měkké světlo na skleněnou desku. Pod ní nechal designér z firmy Swedese zdřevěnět sněhové vločky.

Stylovou společnost sněhobílému podnoží stolku Snow bude pravděpodobně dělat dřevěná „opřená“ polička od návrháře Michaela Bihaina. Ta přimrzla ke stěně hned vedle pohovky. Na tomto místě ji ještě před chvílí alternovala další ikona designu – bublinová police značky Capelliny. Majitelé pro ni ještě stále hledají nejpříhodnější polohu. Byt se zdá díky obývacímu pokoji a terase větší, než ve skutečnosti je. Pomáhá tomu i dostatek světla, rozhodnutí žít bez záclon a závěsů, bílý nátěr na stěnách a nezaplněný prostor… „Luxus nespočívá v ploše bytu. Ale v místě a výhledu. Vše samozřejmě platí, jde-li o bydlení pro dvojici. Rodina s dětmi potřebuje víc místa na odkládání věcí. I když jsme zatím spokojení, nebude to byt na doživotí,“ směje se Hanka. „Až jednou dojde na stěhování do většího, na novou adresu se odeberou i naše oblíbené designové kousky.“

Utmar svensk form
„Skandinávský design nehledá odpovědi v extrémech, i když výsledný tvar nábytku často překvapí. Samoúčelnost mu je cizí, a tak není divu, že se například v Stockholmu ujalo každoroční prestižní oceňování za dobrý švédský tvar, tedy utmar svensk form,“ přibližuje svůj vztah k severské návrhářské škole Hanka. „Teprve nedávno jsem pracovně přišla do kontaktu se skandinávským designem. Mělo to vážné následky – propadla jsem jeho kouzlu.“ Laciné efekty nejsou po chuti mladému páru; do bytu se nejprve nastěhovali oni a postupně přibývá nábytek. Ložnice jsou zatím zařízeny IKEA lůžky a jednoduchými úložnými systémy. I zde si však dopřáli němého sluhu značky Swedese, ,stromověšáčky’ na bižuterii a pojízdnou hračku-sedačku – jak jinak než Pick Up držák na časopisy z čalouněné ohýbané překližky. Rozečtené knížky mají svůj domek nad čelem postele.

„Seveřané mají vlastní názor na dobrý design. Jejich tvorba se vymyká zbytku Evropy. Při výrobě nábytku zpracují dřevo z jejich lesů, o jejichž obnovu se nepřetržitě starají. Konstrukce výrobků dává důraz na lehkost a plynulost tvarů. Je to nestárnoucí design,“ nedá Hanka dopustit na zelený severský přístup k výrobě nábytku. Ranní kávu dopíjíme stylově – z ušlechtilých šálků New Wawe od Villeroy & Boch. „Jsme fanoušky dobrého designu. Kousky si vyhlédneme, těšíme se na ně, než úspory dovolí, abychom si je dopřáli. Rádi cestujeme, a tak si na další zařízení musíme počkat…“

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský