Malá kuchyň na velké delikatesy

05. 11. 2010

Malá kuchyň a velká rodina – situace rozhodně ne ojedinělá a rozhodně ne jednoduchá. Alice je navíc paní domácí, která opravdu ráda vaří a skvěle peče, takže na prostoru pro tyto bohulibé činnosti nikdo z rodiny nemínil šetřit. Jak […]

Alice a Petr mají se svým bytem velké plány – bydlí přímo pod střechou a usilovně už pracují na tom, jak k současným dvěma pokojům připojí i prostor v podkroví. Pod střechou bude časem ložnice a dětské pokoje, a malý byt, který dnes novomanželé obývají, se změní v denní zónu velkého mezonetového bytu – obývací pokoj, jídelnu a kuchyň. A propos – kuchyň. Donedávna tu bydlel starší pán a jeho kuchyň ve stylu starého mládence rozhodně nesplňovala ani představy nové hospodyňky, ani nároky plánované velké rodiny.

Velká přestavba bude potřebovat ještě mnoho času, avšak do doby, než byt nabude své definitivní podoby a rozlohy, se musí někde vařit. Petr a Alice si neuměli představit své bydlení bez pořádné kuchyně ani dočasně. Takže úkol byl o to komplikovanější – v bytě pro dva vytvořit kuchyň pro čtyřčlennou rodinu, která se později harmonicky zapojí do fungování rozšířeného bytu. Samozřejmě to nebyl úkol pro Petra a Alici, ale pro architektku.

Kuchyň stěhovavá? Ne!
Životopisy starých bytů bývají občas pestré. Zmínky o různých přestavbách lze často číst z posunutých zdí a příček. Také na místnosti, která je dnes Alicinou kuchyní, se dalo poznat, že kdysi tu bylo více menších místnůstek (přesněji záchod a chodbička) – svědčily o tom niky ve stěnách, výstupky nosných zdí i nerovný strop přeťatý překladem. Další stěhování kuchyně z místnosti do místnosti zavrhla architektka hned na začátku: „Větší kuchyň by teoreticky mohla být v sousední větší místnosti, ale musela jsem brát v úvahu i vzdálenější plány,“ vysvětluje Lucie. „Časem by se měla stát ze sousedního pokoje, který je dnes obývacím, jídelna. V ní bude i schodiště do horního podlaží.

Vedle je velká místnost, momentálně využívaná jako ložnice. S ní se do budoucnosti počítá jako s obývacím pokojem. V souladu s plány pro vzdálenější budoucnost bylo tedy jediné logické místo pro kuchyň tam, kde byla i předtím.“ Navíc Alici kuchyň v obytném prostoru nevyhovuje, takže bylo rozhodnuto – kuchyň zůstane tam, kde je. Nutné je už jen do malé místnosti dostat vše potřebné. „Bylo to pro mne takové logické cvičení, udělat v tak malém prostoru kuchyň pro rodinu – s dostatečnými úložnými prostory i s potřebnou plochou na přípravu jídla,“ usmívá se architektka.

Vnitřní logika
Stěny kuchyně, poznamenané přestavbami, obsahovaly různé niky a výstupky, které vzhledem k její velikosti nemohly zůstat ležet ladem. Architektka proto navrhla kuchyňskou linku s různými hloubkami skříněk, díky čemuž se mohlo využít maximum prostoru na odkládání a na různé pracovní plochy. „Spodní skříňky, které mají v jedné části hloubku až 90 cm, se dají prakticky využívat díky moderním plnovýsuvným zásuvkám. Ve skříňce s takovou hloubkou by se na běžné police věci komplikovaně ukládaly a ještě hůře by se z nich vyndavaly,“ vysvětluje architektka. „Proto zařizování této kuchyně začalo od vnitřního vybavení skříněk. Spolu s majiteli bytu jsme vybrali značku Blum, jejíž nabídka odpovídala našim potřebám.

Linku potom podle mého návrhu vyrobil přesně na míru truhlář. Výroba na míru byla potřebná i proto, že v této místnosti byste pravý úhel hledali marně.“ Aby se získalo maximum úložného prostoru, sahají horní skříňky linky trochu netypicky až po strop (i když je v tomto případě o něco níže, než je obvyklé). Nejvyšší police vyčlenila Alice na předměty používané jen zřídka: „I slavnostní polévkovou mísu musíme mít někde odloženou, ačkoli se používá jen několikrát v roce,“ nezapře svou zálibu. „Musím se sice postavit na stoličku, ale je to ještě stále použitelná výška. Konečně ve vestavěných skříních se i takový úložný prostor využívá celkem běžně. A má to i další výhodu – na horních skříňkách není nutné utírat prach,“ dodává Alice se smíchem.

Přednosti bílé
Majitelé bytu mají rádi tmavé dřevo a zpočátku pokukovali po dýhovaných kuchyňských linkách. Po rozhovoru s architektkou však dospěli k názoru, že v této kuchyni si ho dovolit nemohou. Tmavá barva by totiž opticky ještě ubrala i z toho mála prostoru, který měli k dispozici. Tato kuchyň potřebovala pravý opak. „Od začátku mi bylo jasné, že do tohoto malého prostoru musím vytvořit něco ve světlých barvách,“ říká Lucie. „Hodně jasu a co nejsvětlejší barvy totiž dokážou navodit dojem prostornosti,“ vysvětluje. „Nakonec jsem vybrala na linku bílá stříkaná dvířka – taková povrchová úprava je odolná, a protože sem velkou část dne svítí slunce, dostane povrch dvířek pořádně zabrat. Ostatní plochy – pracovní deska a mozaika na stěně za linkou – by měly tvořit jen nenápadné pozadí pro různé ingredience, kuchyňské náčiní a všechny ty předměty, které lemují cestu k dobrému jídlu. Proto jsem vybírala z jemných přírodních odstínů.“

Výhodu bílých dvířek ocenili majitelé kuchyně i při výběru spotřebičů – bílé kuchyni totiž sluší jakýkoliv bílý pomocník. „Původně jsme uvažovali o vestavěných spotřebičích,“ říká Alice. „Líbilo se mi, že je to takové čisté řešení. Jenže všechny byly mnohem dražší než volně stojící. Zdálo se mi to úplně nelogické – proč bych měla dát tolik peněz v podstatě za stejný spotřebič a ještě zaplatit i za skříňku, do které se zabuduje, i za dvířka… Navíc bylo ve vestavěné chladničce mnohem méně místa než ve volně stojící, která zabírá stejný prostor. To jsme si v malé kuchyni rozhodně nemohli dovolit. Jenže když jsme se začali více dívat po obchodech, zjistili jsme, že mnohé spotřebiče mají celkem fajn design a do jednoduché bílé kuchyně se perfektně hodí. Tak jsme raději investovali do energetické třídy A+. Je to takové racionální řešení.“


Asi nejvíce potrápil Lucii roh linky: „Nad horními skříňkami jsem dlouho přemýšlela a nakonec jsem zvolila to nejjednodušší řešení – dvířka k sobě v rohu jen jednoduše dosedají hranami, za nimi jsou rohové police. Alice sem uložila věci, které nepoužívá každý den, takže dvířka neotvírá často. Vnitřek spodní rohové skříňky ještě není dořešen.	Původně jsme uvažovali o otočném karuselu, ale zde se použít nedal. Jednak pro velkou hloubku skříňky v tomto místě (až 90 cm), jednak proto, že situaci komplikuje dřez – vanička a odpadní potrubí zabírají ve skříňce dost místa, a tak se tu běžné systémy na zpřístupnění rohu neuplatní. Toto je asi nejtvrdší oříšek celé kuchyně a pro mě námět na další přemýšlení,“ přiznává architektka.	V Aliciných představách bylo proti lince místečko, kde by si mohla posedět, vypít kávu… Nakonec mladý pár zaujala skříňková „věž“ s mikrovlnkou a stolování se přesunulo do sousední místnosti, která je zatím obývacím pokojem i jídelnou. Definitivní řešení zůstalo na budoucnosti. „Ale je to tu celkem praktické,“ ocenila nakonec přednosti svého „šmudlikoutu“ Alice.

„Šmudlikout“ jako kompromis
I když kuchyň vypadá jako hotová, má za sebou jen první fázi proměny – tak, aby tu mohla rodina fungovat do velké rekonstrukce (a z velké části i během ní a po ní). V rámci přestavby celého bytu by se měla definitivně vybrat podlaha (bude stejná jako v sousední jídelně) a dořešit stolování. Zatím jsou v kuchyni provizorní laminátové parkety, později se uvidí. Při příležitosti konečné přestavby je v plánu i rozšíření úzkých dveří do kuchyně tak, aby byl vstup pohodlnější.

Stěna proti lince, která odděluje kuchyň od sousední místnosti, je jakýmsi kompromisem – Alice tu chtěla mít alespoň malé sezení, tedy místečko, kde si člověk může třeba vypít kávu, Petrovi se zase zdála vhodná pro mikrovlnku, pro kterou se jinde v kuchyni nenašlo místo (většina horních skříněk totiž nemá dostatečnou hloubku). „Nakonec jsem ustoupila muži. Nemám nic proti mikrovlnce, je to praktická věc, ale uměla bych si ji představit i v jídelně,“ povzdechne si Alice. „I tak se využívá hlavně pro přihřívání, tak by byla po ruce…“ Alice a Petr tedy investovali do vestavěného spotřebiče a Lucie jim proti lince navrhla „věž se šmudlikoutem“, jak ji pokřtila Alice. „V podstatě je to tu praktické – protože tuto část nevnímám jako součást kuchyňské linky, obvykle sem položím to, co nechci, aby mi překáželo,“ dodává s úsměvem. Kuchyň tedy zůstala bez místa na stolování – jídá se v sousední místnosti, která je zatím obývacím pokojem i jídelnou, časem z ní bude jen jídelna. Definitivní řešení stolování nakonec zůstalo jako úkol do budoucnosti. Lucie se s ní popere v rámci velké přestavby.


Pozůstatek nosné zdi, která tu zůstala po jedné z přestaveb, nebylo možné odstranit. Díky zrcadlu alespoň iluzivně zmizí a stane se méně viditelným, když už ne neviditelným.	Půdorys Aliciny kuchyně I když výsledek vypadá jednoduše, na cestě k němu bylo zapotřebí vyřešit mnoho problémů a promyslet mnoho detailů.	Původní francouzské okno nahradilo v nové kuchyni celkem netypické plastové. Jeho první zvláštností je, že je posuvné – aby v malé kuchyni nezabíralo místo otevírané křídlo.