Barevné stropy místo příček a parkety ve vzoru rybí kosti. Rekonstrukce italského bytu ukazuje, co dokáže otevřená dispozice

Jednoduché gesto – a zároveň zásadní změna. Namísto místností, které se uzavírají, vzniká dům, kde se pohled přirozeně posouvá z jednoho konce na druhý bez přerušení.

Moře v interiéru

Nejsilnější zážitek nabízí čelní část bytu orientovaná na moře. Zde se setkávají tři propojené místnosti. Nepůsobí odděleně, ale spíš jako tři kapitoly jednoho příběhu s neustále přítomným horizontem v pozadí.

Když se v nich pohybujete, máte pocit, že moře se nemění jen za oknem – ovlivňuje celou atmosféru bydlení. Není to pohled, který si „najdete“. Je to přítomnost, která vás provází na každém kroku.

Prosklení stírá hranici mezi interiérem a terasou, díky čemuž se mořský horizont stává čtvrtou, otevřenou místností bytu. Zdroj: Anna Positano

Plynutí prostoru

Namísto klasického dělení na obývák, jídelnu a další místnosti vznikla plynulá sekvence navazujících zón. Až na konci této plynulé linie se otevírá terasa.

Není to však konec – spíš pokračování. Terasa působí jako čtvrtá část bytu, místo, kde se interiér potkává s horizontem. Pohled z domu tak nekončí stěnou, ale pokračuje až k moři.

Světlo a ticho

Během dne se atmosféra bytu mění téměř nepatrně. Světlo vstupuje z jedné strany, pomalu prochází celým prostorem a v každé místnosti zanechává jinou atmosféru.

Mořský horizont neustále nablízku. Ne jako dekorace, ale jako prvek, který formuje charakter celého interiéru. Jako byste ho měli stále někde „v pozadí mysli“, i když právě stojíte v interiéru.

A potom je zde druhá strana bytu. Když se tam přesunete, vše se zpomalí. Ložnice jsou otočené do svahu – bez výhledů, ale s klidem a tichem, které kontrastuje s otevřeností denní části.

Je to vědomý přesun. Ze světla do ticha. Z otevřeného prostoru do uzavřenějšího světa, kde se dá jednoduše vypnout. Dětské pokoje přitom fungují flexibilně – jako místo ke spánku, hře i učení.

Jedním z hlavních cílů rekonstrukce bylo odstranit pocit roztříštěného bytu a vytvořit plynulou návaznost místností. V tomto pohledu je dobře vidět, jak se obytný prostor otevírá směrem k terase. Dřevěná podlaha ve vzoru rybí kosti přitom sjednocuje interiér a dodává mu kontinuitu. Zdroj: Anna Positano

Materiály a atmosféra

Celý byt drží pohromadě jeden výrazný prvek – dřevěná podlaha ve vzoru rybí kosti. Není to jen materiál, ale i nenápadný prvek, který usměrňuje pohyb a zrak. Dřevo vnáší do bytu teplo a zároveň propojuje jednotlivé části interiéru do harmonického celku. I když je otevřený, nepůsobí ztraceně.

Zajímavým momentem jsou i stropy v denní části. Barva je mění na aktivní architektonický prvek. Někdy místnost opticky snižují, jindy jí dodávají měkčí výraz. Vytvářejí pocit, že se ocitáte v intimnějším vnitřním světě, i když okolo stále zůstává otevřený horizont.

Rovnováha

Trip•ti•ca stojí mezi dvěma póly.

Na jedné straně otevřenost, světlo a moře – kulisa každodenního života a společných chvil. Na druhé ticho, svah a soukromí – zóna určená k odpočinku a ztišení.

A mezi nimi vzniká byt, který si nevybírá. Spíš nechává oba světy existovat vedle sebe – přirozeně, bez napětí.

Denní zóna

Tento celkový pohled na společenskou zónu bytu odkrývá rafinovanou hru s transparentností, kterou architekti použili k propojení dvou funkčně odlišných světů. Prostor působí mimořádně velkoryse, ale zároveň neztrácí logické členění.

Tradiční řemeslné prvky v podobě parket ve vzoru rybí kosti a historických solitérů jsou zde postaveny do přímého dialogu s moderními, téměř neviditelnými materiály.

Kuchyňská linka s hladkými bílými dvířky ustupuje do pozadí a nechává vyniknout světlu i původnímu charakteru bytu. Broskvově zbarvený strop dodává místnosti teplo a současně ji vizuálně odlišuje od navazující denní zóny. Je to inspirativní příklad, jak může barva stropu nahradit výrazné dekorace. Zdroj: Anna Positano

Kuchyně

Architekti eliminovali pocit stísněnosti integrací linky, která nechává vyniknout historickou podstatu bytu. Tradiční italské umění žít se tu mísí s moderním minimalismem, kde prim hraje hřejivé denní světlo a neustálý kontakt s přímořskou atmosférou.

Pokud máte v bytě vysoké stropy a obáváte se, že bílá kuchyně bude působit sterilně, vymalujte strop teplým pastelovým nebo zemitým odstínem.

Odpočinkový kout

Tento průhled do obývací a odpočinkové zóny odkrývá skutečné srdce bytu, kde se stírají hranice mezi chodbou a obytným prostorem. Právě zde vyniká mistrovství architektů v kombinování moderního minimalismu s respektem k původním, historickým kouskům nábytku, které prostoru dodávají duši.

Vestavěná knihovna využívá úzký prostor vedle širokého průchodu a její tmavě modré vnitřní plochy navazují na barevnost stropu. Otevřený průhled do další místnosti podporuje hlavní myšlenku rekonstrukce, kterou je propojení jednotlivých obytných zón bez ztráty jejich vlastní identity. Zdroj: Anna Positano

Obývací pokoj

Obývací zóna naplno rozvíjí hru s barevnými stropy, které architekti využívají namísto klasických příček. Prostor dýchá uvolněnou středomořskou elegancí, ale díky promyšleným architektonickým detailům si zachovává jasnou strukturu a útulnost. Otevřená dispozice tak neztrácí pocit domova a jemného vizuálního ticha.

Ložnice

V druhé části bytu, otočené směrem do tichého svahu, se přístup k designu záměrně uklidňuje. Architekti zde vytvořili intimní oázu, ve které absentuje dominantní barevnost stropů z denní zóny.

Prostor ložnice je očištěný od jakéhokoliv vizuálního smogu, díky čemuž může unavená mysl po celém dnu plném středomořského slunce a výhledů na moře dokonale vypnout.

Galerie:

Foto: Anna Positano, Studio Campo, studiocampo.net
Zdroj: Časopis HOME, Circolo-a