Jak vám dupou sousedé?

Mít nad hlavou hlučnou partaj, rodinu s houfem neposedných dětí nebo ráno i večer cvičícího jedince, nechá v klidu jen ty, kdo mají odhlučněný byt. Akustická izolace, tedy dokonalé zvukové oddělení stropů i podlah, je totiž přinejmenším stejně důležitá jako izolace tepelná.

Podlaha musí mít zvláštní technické parametry, aby nepropouštěla a nešířila zvuk. Ze stavebního hlediska to znamená, že strop s podlahou, jež oddělují místnosti ležící přímo nad sebou, musejí být konstrukčně schopné zabránit pronikání zvuku šířícího se vzduchem a stejně tak musejí tlumit zvuky, které se šíří hmotou všech jejich vrstev. V prvním případě se jedná o termín vzduchová neprůzvučnost, ve druhém hovoříme o kročejové neprůzvučnosti.

Pěkně od podlahy
Vzduchová neprůzvučnost lze zlepšit zvýšením hmotnosti celé konstrukce a instalací těžké podlahy. Rozdíl v izolaci těžké a lehké plovoucí podlahy je v kvalitě použitého materiálu.

Desky, které se na lehkou  podlahu ukládají suchým procesem, musejí svými parametry odpovídat předpokládanému zatížení. Míru odhlučnění ovlivňuje izolační materiál se správným poměrem pevnosti a pružnosti. Proto se k izolaci podlah používají desky polotuhé, které snesou zatížení a zároveň redukují šíření zvuku. Příliš tvrdé desky zvukovou izolacipostrádají. Ke správné funkci plovoucích podlah přispívá i správné řešení detailů.

Pozornost je třeba věnovat zejména oddělení roznášecích vrstev plovoucí podlahy od stěn, aby se zabránilo pronikání zvuku stěnami či nosnou stropní konstrukcí. Roznášecí vrstva musí být pružně oddělena od okolních konstrukcí okrajovým páskem po celém obvodu stěn.

Jak se zbavit rámusu
Kročejovou neprůzvučnost představuje maximální snížení přenosu hluku způsobeného mechanickými nárazy na podlahu – tlumí se oddělením nášlapné vrstvy od pevného podkladu zvukovou izolací. Běžně se používá izolace z čedičové vlny anebo desky z polystyrenu.

Srovnatelné jsou i výrobky ze skelných vláken, které spolu s čedičovou vlnou vykazují v porovnání s polystyrenem lepší zvukověizolační parametry.

Úlohou protikročejových izolačních podložek je snížení normalizované hladiny kročejového hluku. K akustické izolaci podlah se používají samostatně nebo v kombinaci s alternativními hydroizolacemi, případně s flexibilními hydroizolačními stěrkami a výztužnou tkaninou pro sanace balkonů a teras.

Doplňkové akustické izolace lze uplatnit na špatně izolovaných podlahách a při sanaci starých fošnových podlah nebo starých dlažeb a také jako tepelnou izolaci při sanacích a rekonstrukcích v interiérech. V panelových domech bývá častým problémem hluk z koupelny.

Pokud se zvuky nepřenášejí přes jádro, ale podlahou, použije se deska z polyesterových vláken s vrstvou pěnové gumy pojená pryskyřicí jako sendvič. Je-li v souvrství s keramickou dlažbou, je její zvuková izolaci dostatečně vysoká – sníží hladinu kročejového hluku o 16 dB. Pak si klidně můžete v koupelně po ránu zpívat, aniž byste kohokoli rušili.

U ještě nezateplených trámových stropů lze vyplnit mezery tepelnou izolací z desek z kamenné vlny nebo foukaným granulátem, který je ideální jako tepelná a akustická izolace do těžko přístupných či zcela nepřístupných povrchů. Materiál s vlastnostmi „vše v jednom“ je vyráběn i ve formě desek, které rovněž mohou posloužit jako protizvuková a tepelná izolace vnějšího pláště domu, příček a podkroví.

Důležitá kvalita podlahových konstrukcí
Důležitou vlastností podlahových konstrukcí je jejich schopnost akusticky izolovat, to znamená potlačovat šíření hluku mezi jednotlivými místnostmi i podlažími. Zatímco u dělicích příček a obvodových stěn se z akustického hlediska posuzuje pouze vzduchová neprůzvučnost, u podlahových konstrukcí se kromě toho hodnotí i schopnost konstrukce snižovat kročejový hluk.

Vzduchová neprůzvučnost podlah
Je to schopnost podlahové konstrukce izolovat v součinnosti se stropní konstrukcí dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem. Zvuk vzniká v jedné z místností a šíří se spárami, konstrukcí, svislými stěnami či okolními konstrukcemi. Laboratorní vzduchová neprůzvučnost se posuzuje při ideálních podmínkách bez vlivu okolních konstrukcí, přičemž stavební vzduchová neprůzvučnost se měří přímo na stavbě a zahrnuje i vliv šíření zvuku okolními konstrukcemi. V praxi se často zanedbávají okolní konstrukce a samotná podlahová konstrukce se posuzuje jen podle laboratorní vzduchové neprůzvučnosti, což v konečném důsledku vede k mnoha problémům v užívání bytu nebo domu v budoucnosti.

Kročejová neprůzvučnost podlah
Vyjadřuje schopnost podlahové konstrukce tlumit hluk, který vzniká při mechanických nárazech do jejího povrchu (při chůzi nebo náhodném nárazu předmětu) a šíří se jako vlnění do okolních pevně navázaných konstrukcí. Vliv podlahové konstrukce na celkovou eliminaci kročejového hluku lze vyjádřit pomocí indexu zlepšení kročejové neprůzvučnosti, který je rozdílem mezi hladinou kročejové neprůzvučnosti stropu s podlahovou konstrukcí a hladinou kročejové neprůzvučnosti stropu bez podlahové konstrukce. Požadované ochrany proti kročejovému hluku nelze na rozdíl od ochrany proti hluku ze vzduchu dosáhnout pouze zvětšením hmoty ve vztahu k ploše. Vždy je nutné vylepšit vrchní povrch stropu.

Nejúčinnější je přitom plovoucí potěr, který nejenže zabraňuje průniku zvuku šířícího se hmotou do stropní konstrukce, ale i zlepšuje izolaci vůči hluku ze vzduchu. Kročejová neprůzvučnost nosné stropní konstrukce je velmi nízká, proto je k její skladbě třeba navrhnout podlahovou vrstvu, jež by zlepšila zvukověizolační vlastnosti celého stropu.

Dostatečnou dynamickou tuhost mají izolační materiály na bázi minerálních vláken, které dobře snášejí zatížení a zároveň díky vláknité struktuře pohlcují dopadající zvuk.

Podobnou pružící schopnost s dynamickou tuhostí z hlediska izolace proti kročejovému hluku mají i polystyrenové desky. Pro možnost výběru výrobku vhodného do konkrétní konstrukce je v nabídce polystyrenového systému na ochranu před kročejovým hlukem několik systémových variant se jmenovitými tloušťkami o různé dynamické tuhosti.

Před vlhkostí, která může značně snížit izolační schopnosti, chrání akustické a tepelné izolanty hydroizolační materiály. Vzduchovou neprůzvučnost konstrukce zvyšují roznášecí vrstvy s vyšší plošnou hmotností. Akustické vlastnosti podlahové konstrukce mohou ovlivnit i podlahové krytiny; například použitím tvrdých materiálů (dlažba a podobně) se zvyšuje poměr odražených zvukových vln a měkčí  materiály (korek, dřevo) zase mohou zvýšit zvukovou pohltivost podlahové konstrukce. Z konstrukčního hlediska lze podlahy rozdělit na těžké plovoucí podlahy, lehké plovoucí podlahy a roštové podlahy.

Těžké plovoucí podlahy
Použití těžkých plovoucích podlah patří v současnosti mezi nejčastější konstrukční řešení. Do této kategorie můžeme zařadit podlahy, jejichž plošná hmotnost je větší než 75 kg/m². Jejich základem je stropní nebo základová deska, na kterou se aplikuje hydroizolační vrstva bránící pronikání vlhkosti ze spodní strany do dalších vrstev. Na hydroizolační fólii se následně natěsno uloží tepelná a akustická izolace v jedné nebo ve více vrstvách.

V případě vícevrstvé izolace se doporučuje spoje jednotlivých desek prostřídat, aby se předešlo tvorbě akustických a tepelných mostů. Ve styku stropní konstrukce se svislými stěnami se po celém obvodu místnosti položí pásy izolačního materiálu tlusté 10 až 15 mm, a to až do výšky budoucí roznášecí vrstvy. Na ně se vodotěsně uloží hydroizolační fólie, jejímž úkolem je ochránit izolant před vodou z betonového potěru. Nebezpečí, že voda pronikající z betonového potěru výrazně sníží schopnost tepelné a akustické izolace, hrozí především u vláknitých izolačních materiálů na bázi minerálních vláken. Následně se na izolační vrstvu aplikuje nepříliš mokrý betonový potěr. Ten lze nahradit i anhydritovými litými potěry, které zjednodušují práci a mají dostatečnou pevnost i u nižších tlouštěk (betonové potěry splňují pevnostní charakteristiky při tloušťkách asi 50 až 60 mm, anhydritové potěry už při tloušťkách asi 30 až 40 mm). Po vyzrání roznášecí vrstvy se může pokládat podlahová krytina.

Plošná hmotnost těžké plovoucí podlahy v kombinaci s vhodným druhem izolačního materiálu zvyšuje vzduchovou neprůzvučnost celé konstrukce. To znamená, že takové složení podlahy je z akustického hlediska vyhovující. Kromě toho lze správným zpracováním všech detailů a přerušením akustických mostů (styků akusticky tvrdých materiálů) eliminovat i šíření kročejového hluku. K tomu přispívají i okrajové pásy izolace, jejichž funkcí je přerušit šíření kročejového hluku z vodorovné podlahové konstrukce do svislých stěn a následně do spodních podlaží.

Lehké plovoucí podlahy se využívají u staveb, jejichž konstrukce nejsou vhodné pro mokré procesy. Používají se především při výstavbě podkroví nebo montovaných dřevostaveb.	Na nosný rošt podlahy se pokládá roznášecí vrstva, na niž lze přímo montovat podlahovou krytinu.	Těžké plovoucí podlahy patří v současnosti mezi nejčastější konstrukční řešení. Jejich základem je stropní nebo základová deska, na kterou se aplikuje hydroizolační vrstva bránící pronikání vlhkosti ze spodní strany do dalších vrstev.

Lehké plovoucí podlahy
Využívají se u staveb, jejichž konstrukce nejsou vhodné pro mokré procesy. Tyto podlahové konstrukce se používají především při výstavbě podkroví nebo montovaných dřevostaveb. Do skupiny lehkých plovoucích podlah patří konstrukce, jejichž plošná hmotnost je vyšší než 15 kg/m² a nižší než 75 kg/m². Jejich složení je podobné jako u těžkých plovoucích podlah.

Hlavním rozdílem mezi nimi je roznášecí vrstva, která se u lehkých podlahových konstrukcí pokládá z velkoplošných materiálů na bázi dřeva (OSB desky, překližky, cetris desky a podobně) nebo na bázi sádrovláknitých a sádrokartonových desek. U většiny velkoplošných materiálů se doporučuje používat desky o tloušťce 12 až 18 mm (podle pevnosti materiálu).

Ukládají se na izolační materiál minimálně ve dvou vrstvách tak, že vrchní deska se natočí oproti spodní o 90°. Pro vyšší stabilitu konstrukce se musejí obě vrstvy navzájem sešroubovat samořeznými vruty. Některé velkoplošné materiály s vyšší pevností lze ukládat i v jedné vrstvě. Jejich tloušťka však musí být větší než 22 mm a spoje jednotlivých desek musejí být na pero a drážku (polodrážku). Potom se na roznášecí vrstvu může pokládat podlahová krytina. Lehká podlahová konstrukce je z akustického hlediska vhodná především pro stropní konstrukce s vyšší plošnou hmotností. Její kombinace spolu s těžší konstrukcí stropu zabezpečí dostatečnou vzduchovou neprůzvučnost celého systému. V případě montovaných dřevostaveb lze ke zvýšení celkové plošné hmotnosti použít roznášecí desky se zvýšenou objemovou hmotností (cementovláknité desky a podobně). Vláknité izolační materiály a správné provedení všech detailů umožňují eliminaci akustických mostů, a tím i eliminaci šíření kročejového hluku. K omezení šíření hluku značně přispívají i okrajové pásy izolace, které přerušují styk podlahové konstrukce se svislou stěnou.

Roštová podlaha
U těchto podlahových konstrukcí se používá izolace, která nemá dostatečnou pevnost z hlediska přenášení nahodilého zatížení. Nosným prvkem je rošt, který může být zhotoven ze dřeva nebo z kovových profilů. Mezi jeho jednotlivé prvky, které musejí být podlepeny pružnou útlumovou fólií, se vkládá tepelná a akustická izolace. Na nosný rošt se potom pokládá roznášecí vrstva, na niž lze přímo montovat podlahovou krytinu. V některých případech se podlahová krytina montuje i přímo na nosný rošt (například má-li dostatečnou pevnost a rošt přiměřený rozestup). Z akustického hlediska je tato konstrukce méně účinná.

Její plošná hmotnost nepostačuje ke zvýšení vzduchové neprůzvučnosti a mnoho akustických mostů v podobě jednotlivých prvků nosného roštu zapříčiňuje značné šíření kročejového hluku. Z tohoto důvodu se pro zvýšení útlumu kročejového hluku doporučuje všechny akusticky tvrdé prvky konstrukce podložit izolačním materiálem, který akustický most přeruší.

Klid po bouři
Zvuková izolace je důležitou metodou stavební akustiky v boji proti šíření hluku, protože přímo ovlivňuje nerušené soukromí uživatelů. Proto je u podlah přinejmenším stejně důležitá jako izolace tepelná. Systémy podlahových konstrukcí z nejrůznějších zvukově- i tepelněizolačních desek se nejčastěji aplikují způsobem plovoucích podlah, a to jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí. Důležité je správné pořadí vrstev z vhodných materiálů a dodržení technologických předpisů. Teprve po správné aplikaci všech vrstev zavládne ve vašem bytě toužebně očekávané ticho.

Text: Ing. Miroslav Zliechovec
Foto: Knauf Insulation, Esco, Tilo

(autor pracuje jako aplikační technik ve společnosti Knauf Insulation, s. r. o.)