Sprcha v Brně

Koupelny se už dávno nemusejí schovávat někde v zadních částech bytů, nejsou to žádné Popelky. Návštěva  v jednom z brněnských prvorepublikových obytných domů nás o tom dostatečně přesvědčila. Ale ani ostatní místnosti se neměly za co stydět…

Jejich majitelé  patří k těm mladým lidem, kteří se nechtěli vzdát myšlenky na vlastní byt.  „Je to můj první byt. Když jsem se rozhodl, že budu v Brně pracovat, potřeboval jsem i bydlet. Kromě toho jsem názoru, že lepší je investovat do vlastního bytu, než platit někde nájemné,“ uvádí Martin – vlastník bytu.

Jak dva přišli do ráje
„Trvalo to dost dlouho, předem jsme si vybrali tuto lokalitu – nedaleko centra. Nakonec kamarádka našla vloni na jaře ten správný byt,“ dozvídáme se už v kuchyni. „S architektem jsem výběr konzultoval. Potřeboval jsem se ujistit, jestli byt, který si vyberu, půjde předělat podle mých představ, a promyslet rozsah stavebních úprav. Dlouho trvalo, než jsme našli stavební společnost, která se do přestavby pustila. Původně se práce rozplánovaly na jeden měsíc, ale nakonec se bouralo a přestavovalo skoro tři měsíce. Bydlet se tady nedalo. Jediná příčka, která v té době stála, byla mezi chodbou a ložnicí. Dokonce i nenosná stěna, která předtím rozdělovala velkou společenskou zónu na pokoj a kuchyň, se celá zbourala.“ Nízká barevná zídka, která dnes odděluje a opticky vyvažuje otevřený prostor, byla vyzděna nanovo do výšky, která je příjemná na pohled, a přitom nezatěžuje prostor. Vytváří barevný akcent na rozhraní kuchyňské a obývací části. Lehkost stylu, s jakou je prostor zařízen, dovolila použít materiály s výrazným povrchem. Zajímavá struktura exotického dřeva makasar, kterým je odýhovaná kuchyňská linka a barový pult, dává vyniknout kovovým úchytkám a nerezovým vestavným spotřebičům. Goccio Antico, postupem práce příbuzný s benátskou štukou, zaplňuje plochu celé niky na čelní stěně v obýváku. Stylově jednoduchá policová sestava se takto dostala do atraktivní „společnosti“. Tmavý odstín plovoucí podlahy a nábytku si rozumí s lomenou bílou na stěnách celé společenské zóny. Architekt akceptoval požadavek na velké místnosti a minimalistický styl.

Dobrodružství pro rozhodné
„Na začátku jsme si nemysleli, že rekonstrukce bude tak rozsáhlá. Výměna dvou oken v havarijním stavu se zvrhla na výměnu všech: když jsme si představili, že po čase bychom to museli absolvovat znovu, raději jsme si připlatili a vyměnili všechna najednou,“ popisují peripetie rozhodování mladí lidé. „Než jsme se pustili do zařizování kuchyně podle návrhu architekta, bydleli jsme v bytě s holými stěnami a s několika kusy nezbytného nábytku. Jsem rád, že mi vymluvil kuchyňskou linku ve tvaru L. Je moc příjemné hýbat se mezi dvěmi souběžnými pracovními plochami. Kromě toho – líbí se mi tahle symetrie.“ Světlý jídelní kout se může pochlubit úlovkem ze Slovenska – šest židlí za přijatelnou cenu zapadá  k ostatnímu nábytku jako na zakázku. Jedině pes Douglassi nevybíral: dostal levnou pohovku z IKEA. Martin doplnil obývákové zátiší vlastním designérským dílem – šikovné moravské ručičky vytvořily červeno-černé nábytkové mobilní kusy. Na stolku je dobová lampa, kterou dostali od babičky. Opravdovou výhrou je sádrokartonová stěna s nikami. Ukrývá zvukovou izolaci, která zaručuje dobré vztahy se sousedy.

Že sprcha nevyrazí dech?
Když vám domácí dovolí, stisknete kliku na zasklených dveřích napravo od vstupu. A jste v koupelně, kde prostor, do kterého nahlédnete, je nejen architektonickým dílkem, ale i ukázkou dokonalého stavařského řemesla. Nemyslím si, že je to jediná sprcha ve válci na světě, určitě mě ale dostala svou sklobetonovou kruhovou stěnou. Už v hale jsem si prohlížela věž skleněnou od hlavy až po paty. Sebevědomě se nafukovala do vstupních prostorů a byla provokativně zajímavá. Přiznám se, nechtělo se mi věřit, že by někdo měl odvahu takovýmhle způsobem oddělit prostor pro osobní hygienu od společenského. Chvíli trvalo, než jsem se zeptala: „… a je přes to vidět?“ „Nemáme s tím žádný problém. Z chodby je vidět jen rozmazaný stín.“ Pokračuji další otázkou, za kterou by se nemusela stydět ani čerstvá absolventka kurzu šití: „Není ten sklobeton nahusto?“ Jsou milí: „Jistě jste si všimla, že k vyzdění jsme použili atypický formát tvarovek – polovičky. Jsou užší a elegantnější… samozřejmě stály o něco víc než ty, které jsou běžně na trhu. Ale pokud jsme chtěli vytvořit oblouk, nešlo to jinak. Vznikly by nehezké tlusté spáry. Kruh, který stěna opisuje, má příliš malý poloměr na zdění  z klasických tvarovek.“


Akvárium na toaletě
Škoda mlčet – při výběru obkladu a dlažby si dali záležet. Všechno v souladu s koncepcí úžasné koupelny odvedle. Vzhledem k tomu, že mají slabost na prostory související s hygienou, neodpustili si sympatický žertík ani na toaletě. Na co obyčejné keramické umývadlo, když do role pohotovostního umývače rukou mohou obsadit akvárium? Sice bez rybiček, ale vylepšené o sexy ohyb na samém dně průhledné nádoby. I baterie s odpadem jsou jako jedna křivka. Výklenek, v němž je umyvadlo osazeno, dostal obklad ve světlém odstínu… Také ostatní (a možná ještě důležitější) výbava místnůstky se může pochlubit skvělým vzhledem. Ale nedejte za bílou keramiku tmavý obklad tón v tónu se sousední stěnou! Odpusťte mi mé nadšení, ale jsou na světě byty a domy, v nichž i ta nejmenší místnost stojí za povšimnutí.  

Zemská přitažlivost v ložnici
 Místnost, v níž mají ložnici, rozhodně nepatří k těm rozlehlým vzdušným místnostem, do nichž prodejci nábytku naaranžují nábytek pro reklamní účely. V tomto prostoru to nemohla dvojice lépe vymyslet: pod heslem „nezahltit nábytkem“ postavili do středu ložnice jednoduchou konstrukci postele na nízkých nožičkách. Opět vlastní výroby. Místo záhlaví se nad lůžkem klene oranžová stěna prohnutá do oblouku. Za ní si zřídili originální šatník. Barevná lehká příčka se tak stala dominantním prvkem prostoru. Stačilo dobře namíchat tu správnou oranžovou barvu, provést kvalitní nátěr a nekomplikovat ložnici jinými úlety. Ostatní stěny zůstaly volné: žádný nábytek, který by je opticky zatížil. Malý prostor si vystačí s jedním nápadem, ale dobrým…

Na odchodu
Navzdory množství dveří a skleněné věži, působí vstupní hala  prostorně. Těsně před odchodem zahlédneme ještě jedny dveře. Vedou do malé pracovny, která občas slouží jako pokoj pro hosty. Přijatelné rozměry dostala spojením původního pokoje pro služku se sousední komůrkou. Na podlaze se vyjímá linoleum s vydařenou imitací dřeva, jasný důkaz, že i levnější řešení vypadají někdy dobře. Tato místnost patří do seznamu dalších investic, s plány majitelé ještě ani zdaleka neskončili. V ložnici bude jednou zasklený otevřený šatník, v koupelně skleněné skříňky zakryjí pohled na kotel, opraví se část dlažby, doplní kotvicí prvky zídky v obýváku, pes Douglas čeká na svůj  koutek…  A vůbec, nechť se přizná ten, kdo má úplně dokončené své vlastní bydlení. Já takového člověka neznám.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dominik Vlaheko