Tvarově jednoduchá dřevostavba

Satelitní městečko nedaleko hlavního města nedává na první pohled mnoho příslibů, pokud jde o kvalitu nabízené architektury. Nevelké pozemky, spleť uliček s nezbytnou zámkovou dlažbou, bizarní pastely omítek barevných paláců, nechybějí ani sádroví lvi hlídající vstup na pozemek jednoho z dominantních sousedů. Cíl naší návštěvy však není třeba hledat lupou, odlišuje se už zdaleka – kompaktním tvarem, záměrnou jednoduchostí a neokázalou skromností.

Dům se liší na první pohled – a to navzdory tomu, že úzkostlivě dodržuje místní regulativy. „Velmi jednoduchá a tvarově tradiční forma domu vychází z místních, poměrně striktních regulačních požadavků na tvar a sklon střechy, výšku (resp. podlažnost) zástavby a odstup od hranic pozemku,“ popisuje peripetie projektu autor i majitel v jednom, architekt Marek Deyl z ateliéru Studiopha. Při pohledu na sousední pozemky však na mysli zákonitě vytane rčení „když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž“.

Severní fasáda domu je uzavřená, až na úzké pásové okno, které přivádí denní světlo do chodby v poschodí. FOTO: Dano Veselský	Celistvou obálku narušují jen dva „zářezy“ – ten v přízemí navádí ke vstupu a vytváří kryté zádveří. FOTO: Dano Veselský

S městem za sebou

Příběh plný paradoxů začal před třemi lety. „Nikdy jsem si nemyslel, že skončím v domku za městem,“ vzpomíná architekt Deyl. „Jsem typický městský člověk, spojený s metropolí pupeční šňůrou. Nakonec mě však manželka přesvědčila, že pro rodinu bude nejlepší bydlet v domku se zahrádkou.“ A výběr lokality zase potvrzuje pravdivost pravidla „za vším hledej ženu“: „Vyrostla jsem právě v této obci. Samozřejmě, že jsme se nejprve snažili najít něco ve městě, ale při pohledu na ceny bytů, které by odpovídaly našim představám o bydlení pro mladou rodinu, jsme velmi brzy zjistili, že výhodnější bude postavit si dům,“ dodává sympatická majitelka. Když se navíc přidal argument v podobě výhodného obstarání stavební parcely, bylo jasné, že mladý pár očekávající přírůstek do rodiny čeká „cesta z města“.

 „Můj pracovní den je přeplněn designem, barvami a tvary, je proto velmi osvěžující vrátit se večer na místo, které je uklidňující svou prostotou a čistotou.“

Sám sobě klientem

Velmi rádi navštěvujeme příbytky, které si architekti stavějí sami pro sebe. Jednak proto, že odpadá tradiční „výmluva“ na klientův specifický vkus či typický povzdech „původně jsem to chtěl jinak“. Navíc jsou vlastní domy architektů obvykle plné překvapivých řešení – netradičních nápadů, atypických detailů a odvážných rozhodnutí, a to vše za velmi rozumnou cenu. Ani tato dřevostavba není výjimkou. Ale – byla vlastní rodina pro tvůrce těžkým klientem? „Myslím, že jsme velmi snadno došli ke kompromisům. Manžel má mou plnou důvěru, takže tak, jak to vymyslel, tak jsme to i zrealizovali – přitom technické záležitosti byly plně v jeho kompetenci, a pokud jde o design, vždy jsme společně vybírali z několika návrhů,“ popisuje s úsměvem paní domu. Tvar domu je tedy jednoduchý, přímo asketický – se šikmou střechou bez přesahů, s okapy integrovanými do celistvého pláště budovy. „Dům je záměrně jednoduchý, až asketický,“ vysvětluje architekt. „Můj pracovní den je přeplněn designem, barvami a tvary, je proto velmi osvěžující vrátit se večer na místo, které je uklidňující svou prostotou a čistotou.“

Na bílém pozadí

To už ale vstupujeme do interiéru ukrytého pod dřevěnou obálkou. „Obálku“ jeho detaily i připomínají, dva „záhyby“ decentně narušující kompaktní hmotu stavby svým tvarem připomínají právě zaoblený trojúhelník klasické papírové obálky. Mají svůj promyšlený účel: „Na úrovni přízemí vytvářejí kryté závětří vstupu, v protilehlém štítě krytou lodžii v poschodí,“ popisuje tvarování domu architekt Deyl. Uvnitř už dům dodržuje přísně pravoúhlé členění. Nevelké zádveří se dá od obytné místnosti s kuchyní oddělit posuvnými dveřmi. V interiéru nepřekvapí dominantní kombinace bílé s přírodním dřevem. Na podlaze bílý „komunikační“ pás z plastbetonu – podél stěny a v kuchyni volně přechází do dřevěných palubek obývací části. Bílé jsou omítky, posuvné dveře i zařízení kuchyně – o to intenzivněji vyniknou pokojové rostliny, designové židle či starožitné solitéry: „Tyto kusy nábytku jsou naším rodinným stříbrem,“ vysvětluje majitelka, „pocházejí z domu mých rodičů, kteří žijí nedaleko odtud. Tento nábytek se už před časem stal součástí našich podnájmů, takže s námi plynule přešel i do nového domu.“ Nejvděčnějším „oživením“ je potom nejmladší obyvatelka domu – malá dcerka, která svou přítomností i každodenními potřebami přináší na bílé pozadí potřebné barvy a do přísného pořádku sympatický element chaosu a spontánnosti.

Celek doplňují designová svítidla a přiznané trámy stropu, které ještě i po více než roce od nastěhování stále voní po dřevě. Z praktických řešení ještě překvapí přítomnost elektrické varné desky a plynových hořáků v kuchyni: „Myslím, že to není problém jen našeho satelitního městečka – stává se poměrně často, že vypadne elektřina. Plynový hořák nás už několikrát zachránil,“ vzpomíná paní domácí.

Břichaté stěny

Schodiště do poschodí je důmyslně ukryto, postaveno napříč dispozicí. Pozorné oko zachytí originální řešení zapuštěného schodištního madla, které kromě bezpečnostní funkce poskytuje i prostor pro efektní skryté osvětlení. V poschodí se našlo místo pro ložnici rodičů, koupelnu a dva pokoje – jeden by měl sloužit jako dětský, druhý je domácí pracovnou rodičů. Místnosti mezi sebou oddělují lehké příčky, jednu stěnu podél celé chodby tvoří dřevěná skříňová stěna – hlavní úložné prostory domu. Ty se otevírají podle potřeby buď do chodby či do jednotlivých místností, podle toho, jaké místnosti slouží. Typicky architektonickým detailem je vyhotovení dveří – všechny jsou atypické, důsledně na plnou výšku poschodí. Stejně „naplno“ jsou řešena i všechna okna v jednotlivých pokojích – jen do severní části situovaná chodba je dosvětlena pásovými okny menších formátů. Dostatečná výška stavby dovolila architektovi využít horní podlaží jako plnohodnotný obytný prostor bez nástrah šikmin nezaříditelného podkroví. Naopak prostor pod střechou slouží, jak to bylo zvykem po staletí, jen jako úložný prostor a vzduchová mezera – nejlepší tepelná izolace pro potřeby uživatelů horního podlaží. Pouze ložnice rodičů je otevřená až pod střechu – efektní porušení principu úspornosti vyvažuje optický komfort, který toto řešení nabízí. Příjemný je i přímý vstup z ložnice do koupelny a mléčné sklo oddělující koupelnu od schodiště, které je tak zásobeno sekundárním světlem, což jen podtrhuje celkovou „světlost“ domu. Dřevostavba má díky tomu jen minimum tmavých koutů bez přístupu slunečního světla.

Zelená na druhou

Bílou a dřevěnou (v horním podlaží dubovou) nadvládu narušuje jen netradiční barva koupelny: „Neuměla jsem si to úplně představit, ale myslím, že zelená funguje velmi dobře,“ dělí se o své pocity majitelka. „Komu se nelení“, nabízí se další ze známých přísloví… Jisté je, že odvážná barva obvykle sterilně řešeného prostoru působí velmi dobře. Efekt může fungovat hlavně během zimy, kdy ještě nedokáže své majitele potěšit barvami nevelká rodící se zahrada. Ta na dokončení teprve čeká: „Zvolili jsme hlavně ovocné stromy, plot od ulice necháme zarůst psím vínem,“ představuje majitelka plány do budoucna. Starosti jim dělá jen volná parcela v sousedství. Odhadnout, co jim budoucí majitel postaví do výhledu, si netroufají.

Starožitné kusy nábytku jsou rodinným stříbrem, pocházejí z domu rodičů, kteří žijí nedaleko odtud. 

Ne že by se nesnažili: „Manžel obci nabízel, že vytvoří nějaký masterplan pro novou zástavbu, ale nesetkalo se to s velkou odezvou. Takže spíše můžeme čekat, že nám tu postaví něco takového, co mají ostatní sousedé,“ končí prohlídku příjemné dřevostavby její majitelka. Škoda. Vypadá to, že sympatický počin mladého architekta zůstane bez odezvy. A jako už mnohokrát v minulosti, bude jen typickou výjimkou potvrzující pravidlo o „kvalitě“ zástavby příměstských satelitů.

Rodinný dům – dřevostavba Autor: Marek Deyl, Jan Šesták, Filip Tomášek / studiopha, www.studiopha.cz plocha pozemku: 930 m2 zastavěná plocha: 83 m2 užitná plocha: 136 m2

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.