Asymetrický dům, který vyniká nádherným výhledem

Pobřežní cesta, kterou se asi za hodinu dostanete z melbournského předměstí Mount Martha do centra, i boční ulice se zařezávají do strmého svahu porostlého hustým křovím. Není snadné najít místo, odkud se nabízí výhled na severní (v této části světa sluneční) stranu s terasou. Dům je nejlépe vidět z moře. Potom se na chvíli vynoří z mohutných cypřišů u hlavní cesty, vedle široko daleko známé pláže. Ale to je vše. Jinak je vystaven jen pohledům nejbližších sousedů – hlavně jeho jižní strana, z níž se do domu vstupuje, skrytá za ohybem slepé uličky.

Zajímavým detailem domu je krátký úsek zdi nad úzkým oknem do haly, natřený holubí modrou. Ladí s horizontálami ocelové konstrukce a zároveň umožňuje vyniknout svislici obvodové zdi, která spolu se zdí u bazénu vnáší do kompozice protiváhu. FOTO: Rhiannon Slater 

O tom, že nejvíce vysunutá část východní fasády zůstala nerozčleněná, rozhodla blízkost sousedního objektu (vlevo), který se sem obrací i okny. Terasa je orientovaná na sever – severní je totiž v této části světa sluneční stranou. FOTO: Rhiannon Slater 

FOTO: Rhiannon Slater 

Není hodně míst, ze kterých se nabízí výhled na dům z větší vzdálenosti. Většinou ho zaclání mohutný cypřiš (Cupressus macrocarpa). Jeho větve se při pohledu z domu vyjímají jako krásný těžký závěs. FOTO: Rhiannon Slater

Rozlehlá duše domu

Při vstupu do domu je parcela široká jen asi čtyři metry, postupně se však rozšiřuje a u terasy získává dokonce čtyřnásobnou šířku. Pro nedostatek prostoru architekt dům přímo vepsal do parcely. Pro dispozici bylo přitom rozhodující, že sousední domy se tisknou až k hranici pozemku. Zejména na východě se jí přímo dotýkají. Východní fasáda je proto bez oken, ztvárněná jako kubus s atraktivním dřevěným obkladem.

Jižní strana, z níž se do domu vstupuje, je skryta za ohybem slepé uličky či spíše cesty mezi zahradami. V domě není garáž, auta stojí pod přístřeškem před vstupem. FOTO: Rhiannon Slater

Tuto část domu architekt věnoval velkorysému prostoru – hale členěné vrstvovitě uspořádanými plochami, po kterých klouže světlo a rozehrává tu proměnlivé světelné divadlo. Prostor haly obyvatelé kromě chvil odpočinku ustavičně vnímají. Po několika krocích od vstupu do něj vplujete přímo z chodby. Pak vystřeluje nahoru do poschodí, kde se rozšiřuje do galerie, z níž vedou dveře do všech čtyř ložnic.

Obývací pokoj obrácený na sluneční stranu chrání před horkem přibližně dvoumetrový přesah střechy nad terasou. Její podlaha se stává proměnlivým „plátnem“, na které maluje světlo. Také na terase vznikají atraktivní odlesky přes rastr otvorů ve zdi vedle bazénu. FOTO: Rhiannon Slater 

Nápadný efekt „vrstvení“ vytváří strop přerušený světlíkem, bok kuchyňské stěny, příčka v hale, bariéra galerie i její podhled, kde vrstvy podbarvuje bodové osvětlení. Volný prostor mezi východní obvodovou zdí a galerií umožnil umístit vedle vstupu úzké okno přes dvě poschodí. FOTO: Rhiannon Slate

Představení na bílém jevišti

Chodba a hala nevedou nikam, ukazují moře, vedou především oko. Obraz, který se vynořuje na severu, je kompozičně přímo dokonalý. Mořská hladina, nad ní bujná koruna. Architekt využil i krásný cypřiš rostoucí za plotem nebo pohled na hladinu Zálivu prince Filipa, kterou brázdí mohutné trajekty Spirit of Tasmania. Výhled je zkrátka trumfem celého domu.

FOTO: Rhiannon Slater 

Hlavní trumf domu – výhled – láká už od vstupních dveří. Světlík naplňuje vstupní halu světlem, které se navíc zrcadlí v lesklé podlaze z tmavého dřeva. V nižší vstupní části zároveň poskytuje atraktivní pohled na koruny stromů a oblohu. FOTO: Rhiannon Slate

Hala vysoká přes dvě podlaží se na tom horním rozšiřuje do otevřené galerie, z níž se vstupuje do ložnic. Zmenšila sice užitkový prostor v poschodí o více než 16 m2, stálo to však za to. FOTO: Rhiannon Slater 

Z velké severní terasy se obývacím prostorem prochází do jiného světa. Západní terasa zacloněná hradbou stromů je vhodným místem pro posezení u grilu. FOTO: Rhiannon Slater

Halu zalévá světlo z dvanáctimetrového světlíku, přiléhajícího k východní zdi. Světelný efekt je ještě výraznější v kontrastu s protilehlou stěnou v modernistické holubí modři. Atmosféru dotváří příjemné rozptýlené světlo proudící přes doširoka se otevírající obývací prostor. Šíří se do něj okny obrácenými na všechny světové strany (díky zastřešení nad terasou dokonce i ze sluneční severní strany), jen dopoledne v něm slunce nakrátko načrtne ostře ohraničenou stínohru.

Arkýře, ve kterých se dá sedět, jsou architektonickým prvkem s dlouhou tradicí. Pro blízkost sousední parcely i pro prudké slunce nemají okno na čelní stěně. Do arkýřů svítí slunce krátce, a i tak je před horkými paprsky chrání dřevěné lamely. FOTO: Rhiannon Slater 

Obě koupelny v poschodí jsou osvětlené přes úzký světlík. Koupelna s mycím pultem z téhož materiálu, z jakého zhotovili kuchyňský ostrov, patří k dětským pokojům. FOTO: Rhiannon Slater

Čistý bílý interiér, kde se vedle doplňkové modré uplatňují jen přírodní barvy a kde se sbíhají a protínají dlouhé linie, potvrzuje architektovo krédo vyjádřené v jednom z rozhovorů. Uvedl, že má rád jednoduchou lineárnost a klasickou eleganci s minimálními detaily, k níž se dopracovává postupnou redukcí.

FOTO: Rhiannon Slater

1. podlaží
1 – parkovací plocha; 2 – sklad; 3 – terasa; 4 – herna; 5 – chodba; 6 – prádelna; 7 – hala; 8 – komora; 9 – koupelna; 10 – terasa, 11 – kuchyň; 12 – obývací prostor; 13 – jídelna, 14 – terasa, 15 – bazének, 16 – dvorek; 17 – sousední dvoupodlažní dům
2. podlaží
1 – ložnice; 2 – koupelna; 3 – arkýř; 4 – WC; 5 – prostor otevřený přes dvě podlaží
kresba: Simon Perkins

vizitka architekta:
Pleysier Perkins
Architektonický ateliér Pleysier Perkins (Melbourne, Austrálie) založili v roce 2002 architekti Ramon Pleysier a Simon Perkins. Do jejich portfolia patří množství elegantních rezidencí, zejména v Melbourne a okolí. Charakteristická je pro ně čistá, moderní architektura, jejíž typické prvky vycházejí ze specifik australského podnebí a životního stylu: rozsáhlé přesahy střech, poskytující ochranu před sluncem i prudkými lijáky, neformální prostory, velkorysé zasklení a plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Rhiannon Slater
ZDROJ: časopis HOME