Architekt si vytvořil dům plný soukromí. Rodiče mají vlastní koupelnu i protihlukové cihly

Architekti nazývají stavbu jako dům 2 v 1, protože je složený ze dvou hmot uložených do tvaru písmena L. Díky nim působí jemněji, opticky pestřeji a zároveň vznikly tři venkovní zóny s různými funkcemi. Novostavbu od sousedních domů dělí stejné rozestupy.

Dům ve Vajnorech je dílem Matúše Gondeka a Branislava Hantabala z architektonického ateliéru PLAYARCHITECTS. Zdroj: Miro Pochyba

Potřeba soukromí

„Při osazování domu v rámci pozemku jsem uvažoval nad vícero možnostmi. Jako základní kritérium jsem stanovil dostatečnou míru soukromí při zachování co největší zahrady. Nejdříve mi z těchto faktů vyšlo řešení postavit dům jako hradbu mezi ulicí a zbylým pozemkem. Velmi brzy jsem si však uvědomil potřebu různých úrovní soukromí, a tak vznikl dům, jehož první podlaží je plynulou součástí okolního pozemku a dělí ho na tři části,“ začíná debatu Matúš Gondek.

Tři zóny venku

Exteriér stavby začíná vjezdem – vstupním dvorem, který zleva uzavírají skladové prostory. Za domem je dřevěná terasa s vzrostlou jabloní a hruškou. Navazuje na ložnici rodičů a slouží k jejich odpočinku. Největší a zároveň nejpříjemnější exteriérová část se rozvíjí od hlavní brány a společenské hmoty domu.

Na denní zónu navazuje betonová terasa s bazénkem a zahradou. Zdroj: Miro Pochyba

Domácí tu mají pohodlné místo s vlastním mikroklimatem – okrasnou zahrádku s obrovským fíkusem a betonovou terasu s venkovní kuchyňkou, která navazuje na společenskou část interiéru. Do terasy je vsazen mělčí bazének na osvěžení.

Titanzinek versus dřevo

Dvě hmoty domu rozeznáte už na první pohled, mají totiž různé fasády. Společenský domek, který tvoří kuchyně s obývákem s otevřeným krovem a přiznaným betonem, obaluje titanzinek.

Specialitou ložnice jsou bílé vápenopískové cihly s dutinkami na všechny instalace. Mají výbornou tepelnou kapacitu, akumulační efekt a zároveň fungují protihlukově. Zdroj: Miro Pochyba

Druhá stavba – soukromá – je obložená hranoly ze sibiřského modřínu. Zahrnuje ložnici rodičů, která se zavřením dveří promění na samostatný byt s vlastní koupelnou a šatnou.

Obrazy jsou dílem architektovy manželky. Nevěřili byste, ale mají základ v reálných fotografiích.
Například na obraze v obýváku jsou tři ležící medvědi ze zoologické zahrady. Svá díla zpracovává pomocí projektoru a vlastní fantazie. Zdroj: Miro Pochyba

„Důležité pro nás bylo mít rodičovské soukromí v přízemí, v jedné rovině s venkovním prostorem. Zároveň jsme chtěli, aby měl dům více hmot a nevypadal z ulice masivně,“ vysvětluje Matúš Gondek.

Domek v korunách

„Nad touto zahradně-obytnou platformou se tyčí druhé podlaží pro děti a návštěvy. V mé představě je to domek vystrčený do korun zachovaných zahradních stromů. Z tohoto důvodu jsem okna poschodí orientoval přímo na stromy. Rozdělení domu na ‚domek‘ a ‚stodolu‘, tedy dva menší objekty, má za cíl zmenšit měřítko domu. Taktéž je výrazem členění na denní část umístěnou blíže do ulice a noční část umístěnou v klidu vnitřních zahrad,“ upřesňuje architekt.

Praktická stěna v koupelně vznikla z perforované překližky, do které můžete umístit kolíky. Zdroj: Miro Pochyba

Technické řešení

Monolitická železobetonová stavba s odvětrávanými fasádami. Součástí všech betonových horizontálních konstrukcí jsou rozvody chlazení, včetně šikmé střechy. Krov nad dětskými pokoji je dřevěná hambálková konstrukce.

Fotogalerie

Text: Sabína Zavarská
Foto: Miro Pochyba