Ekologická proměna mlýna na Křivoklátsku tají dech. Architekt si ze zbytkového dřeva vyrobil i nábytek

Když architekt Tomáš Petrášek dostal do rukou menší východní část mlýna v původním stavu, musel respektovat vnější charakter už upravené strany. Budova, která byla ještě předtím papírnou, dnes funguje zevnitř jako dvojdům. Prostory staršího bydlení (kde žijí rodiče architektovy ženy) dnes od novějšího odděluje stará zeď. Z praktických důvodů jsou obě obytné jednotky propojeny v suterénu a v druhém podlaží, avšak každá má dostatek soukromí.

Spíše věž než běžný interiér

V upraveném obytném prostoru dominuje industriální charakter připomínající původní využití stavby. Když vejdete dovnitř, okouzlí vás nezvyklé vertikální členění interiéru s otevřenými prostory a původními trámovými stropy v každém poschodí. Připomíná spíše věž než běžný dům. Jednotlivá podlaží spojuje schodiště shora osvětlené střešními světlíky.

V upraveném obytném prostoru dominuje industriální charakter připomínající původní využití stavby. Zdroj: Václav Novák

Každé podlaží má jinou funkci: ve zvýšeném přízemí je dětský pokoj s šatnou a koupelnou, v prvním poschodí najdete obývací pokoj s kuchyní a v podkroví se nachází ložnice s pracovnou a koupelnou. Ve sklepě jsou další funkční části: ateliér, sauna a technická místnost.

Schodiště jako cesta za světlem

Architekt využil schodiště, které nazývá cestou za světlem, nejen pro přístup do jednotlivých poschodí, ale i jinak. Snažil se o jeho maximální zobytnění, což znamená, že schody se stávají součástí interiéru. Ačkoliv je v přízemí odděleno od obytných prostorů zdí, v dalším poschodí ho od interiéru odděluje jen prosklená stěna. V podkroví přirozeně přechází do pracovny, která tak působí jako otevřená paluba.

Jednotlivá podlaží spojuje schodiště shora osvětlené střešními světlíky. Zdroj: Václav Novák

Velká okna, terasa a dvorek ve stylu „sala terrena“

Obnova je patrná i na východní fasádě – přibyla velká okna a pobytová terasa na úrovni kuchyně s kovovým můstkem. Terasa i můstek stíní vstupní část dvora. Architekt tento prostor označuje jako „sala terrena“ – což je vlastně venkovní místnost spojující interiér se zahradou. Z lávky je pěkný výhled na otevřené údolí Zbirožského potoka. V severní fasádě vznikly dva nové menší otvory prosvětlující schodiště.

Nevěříte, že se dá kombinovat industriální a venkovský styl?

Interiér okouzlí skutečně nezvyklou atmosférou, která vznikla kombinací dvou protichůdných stylů – industriálního a venkovského. Z materiálů autor proměny upřednostnil především dřevo, kov, štukové omítky a cementovou stěrku. Uvažoval ekologicky, s cílem maximálně využít toho, co už existovalo. Kromě dřeva a trámů z původních konstrukcí zužitkoval i nashromážděné řezivo. Z recyklovaného dřeva je například terasa či nábytek v koupelně.

Na úrovni kuchyně je pobytová terasa s kovovým můstkem. Zdroj: Václav Novák

Umělecké koberce, unikátní tapisérie a obrazy od kamaráda

Když si dobře prohlédnete fotografie, určitě vám neujde, že uvnitř dominuje nábytek z padesátých až osmdesátých let dvacátého století a originální solitéry z přírodních materiálů. Velký podíl na atmosféře mají textilie. Například koberec v obývacím pokoji je společným dílem textilní výtvarnice a architektovy ženy.

Starý objekt mlýna na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko byl už v devadesátých letech částečně proměněn v trvalé bydlení. Zdroj: Václav Novák

Sezení v této místnosti kopíruje celou jižní stěnu – tak vzniklo místo, kde se mohou setkávat všechny generace rodiny a mohou tu přenocovat i přátelé. Dalšími poutavými bytovými textiliemi jsou unikátní tapisérie v prostoru nad schodištěm a koberec od Antonína Kybala v pracovně. Nechybějí ani obrazy od architektova kamaráda ze studentských dob Viliama Baleje.

Fotogalerie

Text: Sabína Zavarská
Foto: Václav Novák, www.vaclavnovak.com
Zdroj: časopis Môj dom