Dům, který vám zůstane v paměti

O podobě telavivského domu se rozhodlo v Barceloně v den, který architektka Irit Axelrodová věnovala návštěvě pavilonu mezinárodní výstavy od Ludwiga Miese van der Rohe. „Otevřely se mi oči,“ uvedla v jednom z rozhovorů.

V uplatnění inspirace byly samozřejmě limity. Tvořila dům v odlišném prostředí. Nemohla počítat s výhledem a dalekými perspektivami. Zatímco ikona moderní architektury navržená před více než osmdesáti lety stojí na volném prostranství pod pahorkem Monjuïc s věncem vrchů na obzoru, vila nazvaná (podle počátečního písmene příjmení majitelky) eHouse je naopak téměř přitisknutá ke zdem parcely, skrytá v labyrintu úzkých uliček telavivské čtvrti Afeka, navíc v rovinaté oblasti. Co je však nejdůležitější, německému architektovi při tvorbě pavilonu nebránily v rozletu praktické otázky – jeho úkolem nebylo vytvořit prostředí k bydlení, ale jen přiměřený rámec pro recepci, kterou uspořádal španělský král Alfons XIII. při otevření výstavy. Architektka však pracovala s prozaičtějšími, méně okázalými prostředky. Místo mramoru, onyxu a travertinu jí k dialogu hmotného a nehmotného, zdi a skla, stačil jako protipól beton.

Inspirace architektky: Barcelonský pavilon Miese van der Rohe, vybudovaný 1929, rekonstruovaný 1986. FOTO: Wikimedia Commons 

V obývacím prostoru je ve výřezu umístěno okno pro výhled od jídelního stolu. Opačnou osu tvoří okno v rohu místnosti obrácené ke vchodu. FOTO: Amit Geron 

Dům nenabízí daleké perspektivy, jen pohledové osy. Architektka jim říká vizuální koridory.

Sklo v domě, dům ve skle

Skleněné plochy v celé výšce či šířce místností jsou důležité i jako reflexní plochy ozvláštňující prostor. Například skleněná stěna sousedící s velkou terasou u obývacího pokoje má impozantní délku až čtrnáct metrů. Sklo nacházíme i na méně tradičních místech, například ve vedlejším severním křídle odděluje v koupelně hlavní ložnice mycí pult od vany. Překvapením je přibližně metr vysoké okno těsně nad podlahou v chodbách obkličujících ložnici, jímž je osvětlen prostor v nižším podlaží. Skleněný sokl, který se zjeví za rohem po několika krocích od vchodu, je designérským bonbónkem, kvůli kterému se dům vryje do paměti.

Průčelí eHousu se vyznačuje vyváženým účinkem různých materiálů, v tomto případě omítnuté přední části bloku severního křídla a betonu. V méně exponovaných částech exteriéru se přidružují rozsáhlé skleněné plochy, centrální část se vstupem zvýrazňuje dřevo. FOTO: Amit Geron 

Vystupující blok, který plní funkci police, je dekorován typografickými znaky připomínajícími komiksové bubliny a pop-art; v domě jsou na několika místech detaily v podobném duchu – piktogramy a motivy písma. FOTO: Amit Geron

Co najdeme v interiéru

V obývacím prostoru je umístěn stůl La Rotonda s nohami z načerno mořeného jasanu (Cassina Spa, 1977) od Maria Belliniho, kolem stolu jsou židle potažené kůží, Scacchi (Poliform, 1993) od Paola Pivy. Zadní stěna bloku s kuchyňskými spotřebiči tvoří dokonalé pozadí i dalším významným designérským dílům, kromě jiného svítidlu Dear Ingo (Moooi, 2003) od Rona Gilada, dvěma křeslům 512 Ombria s černě lakovanými nohami v atraktivní úpravě embossed (Cassina, 2004) od Le Corbusierovy spolupracovnice Charlotty Perrlandové a konferenčním stolkem La Table Basse z lakovaného hliníku (MDF Italia) od Xaviera Lusta. Před oknem obráceným ke vstupu stojí lampa Knueller z pokrčeného papíru a sklolaminátu (Ingo Maurer, 2004) od Bernharda Desseckera, v popředí je nad snídaňovým stolem vysunuta nástěnná lampa 265 od Paola Rizzata (Flos, 1973). V loftovém architektonickém rámci kuchyně jsou integrovány spotřebiče Miele z leštěné oceli, konev Alessi Mami od Stefana Giovannoniho (2003) na sporáku je dalším příkladem z kolekce špičkového italského designu.

V kuchyni slouží jako odkládací prostor parapet pásového okna a výřez ve zdi podél pracovní desky. FOTO: Amit Geron 

Obývací prostor je provoněný přírodní kyticí z větviček eukalyptu. FOTO: Amit Geron

Všechny cesty vedou k zeleni

Dům je uzavřený sám do sebe, nevystavuje se pohledům, nenabízí daleké perspektivy, jen pohledové osy. Architektka jim říká vizuální koridory. Směřují k stromům a keříkům a po několika metrech je ukončuje zeď. Koridory přispívají k tomu, že široká chodba uprostřed severního křídla, vyhrazeného ložnicím, pracovnám, resp. hernám, působí jako součást obývací zóny v druhém, jižním křídle. Zkrátka jeden monumentální prostor. Stejným směrem, souběžně s koridory, vedou linie vyhloubené ve zdi z pohledového betonu i v omítnutém stropě, dokonce pokračují i na průčelí. Vodorovný směr zdůrazňuje proměnlivými pásy světla také dlouhý a úzký světlík, který vede celým domem od severu na jih. Umocňují ho police, na které architektka pamatovala navržením mělkých výklenků v betonu – niky na různých místech doplňující zařízení jsou specifikem domu. Svislice oken vnášejí do interiéru opačný směr. Nedovolují, aby znásobené vodorovné linie působily tíživě. Jeden z hlavních principů, dva protikladné směry, se v domě opakuje i v menším měřítku, včetně úplných detailů.

Jihozápadní nároží s terasou se pyšní reflexní nádrží, která zabírá polovinu šířky parcely. Přečnívající severní křídlo vytváří na terase závětří a chrání místo ke stolování. FOTO: Amit Geron

Prostor k bydlení i rozletu

Otevřený půdorys, který architektka navrhla v hlavním, jižním křídle, je více než jen příkladem současného trendu, jímž jsou kromě jiného i dnes populární otevřené kuchyně. Je to víc než jen inspirace barcelonským dílem představitele Bauhausu, u kterého, jak to vystihl katalánský architekt Cristian Cirici, „neumíme říci, kde prostor začíná a kde končí“. Axelrodová chtěla vytvořit obydlí, kde by na 446 čtverečních metrech byly dva velkorysé obytné prostory – jeden pro dospělé a druhý samostatný pro děti. (Ten je umístěn v dolním podlaží a nepřímým osvětlením připomíná patio, vlastně k tomuto účelu i slouží.) K tomu měla přidat šest pohodlných místností pro práci, odpočinek a ubytování hostů. Na parcelu s rozlohou o něco víc než tisíc čtverečních metrů se vešly ještě i tři větší terasy a v jihovýchodním rohu rozsáhlá reflexní nádrž – samozřejmě v modernistickém duchu, i když v tomto případě architektka na Barcelonský pavilon nenavázala.

FOTO: Amit Geron 

V koupelně u velké ložnice se za dveřmi z akvamarínového pískovaného skla s ocelovými držadly (která slouží zároveň jako věšáky) skrývá toaleta a sprcha, jak to naznačila architektka svým pop-artovým způsobem – nápisy a piktogramy. FOTO: Amit Geron 

Pásové okno v severnějším ze dvou dětských pokojů je situované v linii očí. Pop-artová grafika, typická pro celý dům, se tu projevila v šablonové stylizaci dekoru na stěnách. FOTO: Amit Geron

Monumentální prostor nepůsobí sterilně díky kultivované hře světla a stínu.

Každodenní představení

Axelrodová se obecně hlásí k tendenci nerozbíjet prostor. U tak rozsáhlého programu jí však vlastně nezbývalo nic jiného, jen redukovat rozčlenění prostoru, jinak by obyvatelé vnímali, že dům je doslova vtěsnaný do daného prostředí. Při navrhování rozlehlých místností, například loftových, se architekti setkávají s výčitkami, že výsledek je neútulný, neosobní. Interiéry eHousu jde vpravdě těžko považovat za příklad loftové architektury, dokonce ani za kompromisní softloftovou variantu. Připomínají ji jen některé industriálně laděné detaily. Až monumentální prostor přitom nepůsobí sterilně díky kultivované hře světla a stínu. Této hře, nabízí se slovo architektonickému představení, přidává středomořské slunce kontrast, jaký se ve vyšších zeměpisných šířkách nedá napodobit. Zostřila ho však i sama architektka. V tomto momentě se přidržovala příkladu tvůrce pavilonu. Obohatila polostíny filtrováním světla mléčným sklem, například právě ve zmíněném světlíku na severojižní ose. K atmosféře domu jen přispívá, že zdroje světla, přirozeného i umělého, občas až magicky zakrývá přesah zdi nebo šachta světlíku.

Vyvýšená ložnice umožnila vytvořit u paty zdi skleněný sokl, jímž proudí světlo do dolního obytného prostoru FOTO: Amit Geron                                                 

Horní podlaží

1 – terasa
2 – ložnice
3 – koupelna
4 – velká koupelna
5 – velká ložnice
6 – podesta s pracovním stolem
7 – terasa
8 – reflexní nádrž
9 – terasa
10 – chodba
11 – koupelna
12 – dětský pokoj
13 – dětský pokoj
14 – šatna
15 – WC
16 – vstup
17 – obývací prostor
18 – kuchyň
19 – parkovací plocha

Spodní podlaží
20 – herna

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Amit Geron a Wikimedia Commons
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.