Dům přešitý na míru

Jsou domy, které pomalu av neměnné podobě stárnou a výměnu generací ani nezaznamenají. Jsou ale itakové, které se svým obyvatelům přizpůsobují, s nimi se mění avyvíjejí. Ten náš byl původně postaven jako jednogenerační, vévodila mu obrovská nevytápěná hala, v přízemí se žilo, v poschodí spalo. Nový uživatel potřeboval vytvořit samostatné bydlení pro dvě rodiny azajistit jim soukromí.

Hlavní hybatel změn, shodou okolností architekt, vsadil především na vlastní šikovnost aosobní nasazení rodiny ikamarádů. Proto hrál nemalou roli při průběhu rekonstrukce imomentální stav fyzických apsychických sil. Když stáli jednoho slunného zářijového jitra ve vyklizeném podkroví připraveni udeřit krumpáčem do zdi, vznesl švagr zásadní otázku: Myslíš to vážně? „Nevím už, jestli jsem odpověděl aco,“ vzpomíná majitel, „ale z dnešního pohledu musím říct, že jsem tehdy ani náhodou nevěděl, do čeho jdu.“

Při první rekonstrukci zmizely z podkroví veškeré nenosné konstrukce – ty nové jsou často přiznané. Obvodové zdivo se směrem do zahrady zdvihlo asi odva metry. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Rekonstrukce na zkoušku

V přízemním bytě žila v první fázi úprav babička, nebylo proto možné do něj moc zasahovat. Proběhla pouze úprava arekonstrukce vstupní části aschodišťové haly, k zásadním změnám došlo vpodkroví. Určující pro možné proměny byla poloha schodiště, komínových těles, svodů kanalizace, vody aplynu. Za své vzaly veškeré nenosné konstrukce v podkroví. Pojejich vybourání se obvodové zdivo, stojící směrem k zahradě, zdvihlo téměř odva metry, aby se v této části střechy zvýšila světlá výška. Zvětšila se tak užitná podlahová plocha. Spád střechy do zahrady byl upraven z původních 45 asi na 30 stupňů. Pak už jen zbývalo přeložit celou střechu audělat tepelné izolace. Střecha dostala nový optimistický kabátek v podobě světle modrého plechu Rannila – světlá barva lépe odráží sluneční paprsky, střecha se tolik nerozpálí. V podkroví bylo vlastně nové všechno: příčky, instalace, omítky apovrchy, dokonce iokenní otvory, které dostaly jiné umístění, rozměry ičlenění. Istávající komín doznal změn, při stavbě krbu byl částečně ubourán aznovu postaven ve stopě původního tělesa. V podkroví si pan architekt chtěl vyzkoušet celou řadu postupů, najdeme tu proto ne zcela běžné prvky jako je temně modrý komínový pilíř, luxferová stěna, konstrukce dveří. Punc neobvyklosti dodávají ipřiznané konstrukce. První rekonstrukce netrvala ani půl roku, dům byl rozdělen na dvě bytové jednotky apřibyli do něj mladí bezdětní manželé.

Po vybourání nenosných příček při druhé rekonstrukci vznikl na poměry domu velkorysý obytný prostor. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Dobře řešená funkční kuchyně – je tu dost místa, aniž by se musely dělat při vaření zbytečné kroky. FOTO: Jaroslav Hejzlar	Podkroví má komplet nové příčky. Luxferová stěna odděluje koupelnu od obývacího prostoru. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Druhá etapa
 
Po čtyřech letech se život v domě proměnil. Do přízemí se měli nastěhovat rodiče, v podkroví se očekával příchod druhého dítěte. Druhá fáze rekonstrukce byla pro dům zcela zásadní. Trvala asi 14 měsíců av následujícím roce došlo také kdefinitivní úpravě zahrady.
Přízemní byt dostal terasu vedoucí do zahrady, pod ní vznikl nový sklep na nářadí, který nahradil původní dřevěnou chatu. Kuchyně akoupelna přízemního bytu zůstaly prakticky beze změn, zbouráním příček se zrušila malá chodba uprostřed dispozice. Zásadní myšlenkou bylo otevřít byt směrem do zahrady avnést do něj co nejvíce světla. Pocitově nesmělo být přízemí méněcenné proti podkroví, mělo si však zachovat vlastní tvář. Kromě velkých vybouraných oken vedoucích do zahrady se zvětšila iokna směrem do ulice na jižní straně plné světla. Na východní fasádě přibyl nerezový montovaný komín – rodiče si užívají nového krbu. Jeho spodní římsa z pohledového betonu byla odlita přímo na stavbě. Nová je ipodlaha z naolejované dřevěné průmyslové mozaiky, která se osvědčuje při náročném provozu s pěti vnoučaty. Teaková kantovka slouží jako podlaha iv koupelně, teakové dveře mají výplně zmléčného skla.

Kuchyně v přízemí dostala oproti původnímu stavu velké okno do zahrady. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Celkovou sanací prošel suterén. Po celém obvodu byl dům odkryt až pod úroveň podlahy ve sklepech, některé stěny byly podřezány, všude se otloukla omítka aodstranily zbytky podlah. Do základů přišly drenáže, udělala se nová kanalizace, nové podlahy včetně izolací asanační omítky na stěnách. Stavitel zároveň mírně upravil terén směrem do ulice, osadil dřevěná okna az původních dvou sklepů vznikla poměrně velká kancelář ahygienické zázemí. Itak zbylo místo na tři sklepní místnosti.

Kuchyňská jednotka je v duchu aktuálních trendů spojená s obytným prostorem. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Nové změny zasáhly také už jednou přestavované podkroví, které s příchodem dětí přestalo fungovat. „Musel jsem najít nové řešení, na které jsem před lety ani nepomyslel, orozbíjení prakticky nové střechy (anejen střechy) ani nemluvě. Přestože to tak možná z laického pohledu nevypadá, je konečná podoba přístavby tou nejjednodušší anejspíš inejlevnější variantou,“ říká stavitel. Z původní ložnice ašatny vznikly dvě prostorné ložnice přístupné přes šatnu s velikou vestavnou skříní, čímž se tu vytvořil velkorysý stometrový prostor.
Vzhledem ke stávajícímu designu půdy byl v přístavbě zvolen dřevěný trámový strop natřený patinovým voskem, „statickou pomoc“ zajišťují přiznané ocelové průvlaky. Pod přístavbou vznikl krytý prostor, který je u venkovského domu velice žádoucí apraktický. Slouží pro uskladnění dřeva do krbů, dětských hraček ikpříležitostné rukodělné činnosti. Anašlo se tu imísto pro psí boudu.

Dřevěný trámový strop natřený patinovým voskem staticky podporují přiznané ocelové průvlaky. FOTO: Jaroslav Hejzlar	Schodiště propojuje dvě samostatné bytové jednotky. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Z původní ložnice a šatny vynikly dvě prostorné ložnice přístupné přes šatnu s velikou vestavnou skříní. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Zahrado, proměň se!

Zásadním prvkem pro budoucí úpravy byly vzrostlé stromy avysoká stěna z tújí chránící zahradu od severu. Jinak byla zahrada původně kombinací ovocného sadu, užitné zahrady azatravněné plochy. Ve středu dění trůnila stará dřevěná chata na nářadí, v zadní části měla králíkárnu, za ní se chabě skrývalo hnojiště, kompost, pařeniště, ohniště aneidentifikovatelný binec. To všechno zmizelo, bylo zbouráno avčetně základů vykopáno. Celá zahrada se tak pohledově otevřela.
Potom se pro změnu kopalo, aby se zrodil bazén. Je z tmavě hnědých ocelových plechů se smaltovaným povrchem – původní určení materiálu: silážní věže! Dno je betonové s modrým nátěrem, posuvný kryt ve tvaru bubliny je plně funkční, aby do něj nenapadaly větve ze vzrostlých stromů, které v zahradě zůstaly.
Vykopaná zemina pomohla při napojování terasy před dolním bytem na zahradu, navršila se prostě před ní, schody vytvořily pořádné placáky, které se opakují ijako chodník v trávě. Celá zahrada spolkla několik tatrovek písku, jílovitá půda potřebovala provzdušnit. Dnes nabízí příjemné posezení krytá pergola s orientací na západ, která je osazena popínavou zelení.

Bazén je z tmavě hnědých ocelových plechů se smaltovaným povrchem. Betonové dno dostalo modrý nátěr, kryt ve tvaru bubliny chrání vodu před listím okolních stromů. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Nevyřešené bylo také parkování. Proto se vybouralo původní oplocení s bránou abrankou, zrušila se předzahrádka acelý prostor byl vydlážděn tak, aby tu pohodlně mohla parkovat tři auta. Vjezd ivstup je přímo z ulice, oplocení je posunuto až za dlážděnou plochu. Tvoří je vysoký dřevěný plot s brankou, který zajišťuje bezpečnost isoukromí zahrady. Dům přitom působí z ulice otevřeně, odlehčeně avzdušně. Vstup iparkovací místa jsou chráněna pergolou s plochou střechou, strana přivrácená k ulici aprostor před vstupem je pouze z trámů. Potřebné zpevněné plochy vyřešila betonová tryskaná dlažba. 

Pod přístavbou je praktický úložný prostor, který slouží pro uskladnění dřeva do krbů, dětských hraček ak příležitostné rukodělné činnosti. Tento prostor oceňuje i pes, který tu má boudu. FOTO: Jaroslav Hejzlar

Stavitel amajitel v jedné osobě nosí v hlavě další plány, jeho architektonické oko ještě na leccos hledí snelibostí. Jisté ale je, že dokončená rekonstrukce adostavba poskytuje všem kvalitní bydlení adostatek soukromí. Akvůli tomu to vlastně kdysi všechno začalo. 

TEXT: Vladimíra Storchová
FOTO: Jaroslav Hejzlar
Odpovědná redaktorka: Dominika Záveská
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.