Dům přešitý na míru

Reklama

Jsou domy, které pomalu a v neměnné podobě stárnou, a ve své vznešenosti výměnu generací ani nezaznamenají. Jsou ale i takové, které se svým obyvatelům přizpůsobují, s nimi se mění a vyvíjejí. Ten náš byl původně postaven jako jednogenerační, vévodila mu obrovská nevytápěná hala, v přízemí se žilo, v poschodí spalo. A pak se podmínky v rodině změnily. Nový uživatel potřeboval vytvořit samostatné bydlení pro dvě rodiny a zajistit jim soukromí. Do celkové rekonstrukce, která probíhala ve dvou etapách, zahrnul i zahradu.

Hlavní hybatel změn, shodou okolností architekt, vsadil především na vlastní šikovnost a osobní nasazení rodiny i kamarádů. Proto hrál nemalou roli při průběhu rekonstrukce i momentální stav fyzických a psychických sil. Když stáli jednoho slunného zářijového jitra ve vyklizeném podkroví připraveni udeřit krumpáčem do zdi, vznesl švagr zásadní otázku: Myslíš to vážně? „Nevím už, jestli a co jsem odpověděl,“ vzpomíná majitel, „ale z dnešního pohledu musím říct, že jsem tehdy ani náhodou nevěděl, do čeho jdu.“

Rekonstrukce na zkoušku

V přízemním bytě žila v první fázi úprav babička, nebylo proto možné do něj moc zasahovat. Proběhla pouze úprava a rekonstrukce vstupní části a schodišťové haly, k zásadním změnám došlo v podkroví. Určující pro možné proměny byla poloha schodiště, komínových těles, svodů kanalizace, vody a plynu. Za své vzaly veškeré nenosné konstrukce v podkroví. Po jejich vybourání se obvodové zdivo, stojící směrem k zahradě, zdvihlo téměř o dva metry, aby se v této části střechy zvýšila světlá výška. Zvětšila se tak užitná podlahová plocha. Spád střechy do zahrady byl upraven z původních 45 asi na 30 stupňů. Pak už jen zbývalo přeložit celou střechu a udělat tepelné izolace. Střecha dostala nový optimistický kabátek v podobě světle modrého plechu, světlá barva lépe odráží sluneční paprsky, střecha se tolik nerozpálí. V podkroví bylo vlastně nové všechno: příčky, instalace, omítky a povrchy, dokonce i okenní otvory, které dostaly jiné umístění, rozměry i členění. I stávající komín doznal změn, při stavbě krbu byl částečně ubourán a znovu postaven ve stopě původního tělesa. V podkroví si pan architekt chtěl vyzkoušet celou řadu postupů, najdeme tu proto ne zcela běžné prvky, jako je temně modrý komínový pilíř, luxferová stěna, konstrukce dveří. Punc neobvyklosti dodávají i přiznané konstrukce. První rekonstrukce netrvala ani půl roku, dům byl rozdělen na dvě bytové jednotky a přibyli do něj mladí bezdětní manželé.

Druhá etapa
Po čtyřech letech se život v domě proměnil. Do přízemí se měli nastěhovat rodiče, v podkroví se očekával příchod druhého dítěte. Druhá fáze rekonstrukce byla pro dům zcela zásadní. Trvala asi 14 měsíců a v následujícím roce došlo také k definitivní úpravě zahrady.
Přízemní byt dostal terasu vedoucí do zahrady, pod ní vznikl nový sklep na nářadí, který nahradil původní dřevěnou chatu. Kuchyně a koupelna přízemního bytu zůstaly prakticky beze změn, zbouráním příček se zrušila malá chodba uprostřed dispozice.

Zásadní myšlenkou bylo otevřít byt směrem do zahrady a vnést do něj co nejvíce světla. Pocitově nesmělo být přízemí méněcenné proti podkroví, mělo si však zachovat vlastní tvář. Kromě velkých vybouraných oken vedoucích do zahrady se zvětšila i okna směrem do ulice na jižní straně plné světla. Na východní fasádě přibyl nerezový montovaný komín – rodiče si užívají nového krbu. Jeho spodní římsa z pohledového betonu byla odlita přímo na stavbě. Nová je i podlaha z naolejované dřevěné průmyslové mozaiky, která se osvědčuje při náročném provozu s pěti vnoučaty. Teaková kantovka slouží jako podlaha i v koupelně, teakové dveře mají výplně z mléčného skla.

Celkovou sanací prošel suterén. Po celém obvodu byl dům odkryt až pod úroveň podlahy ve sklepech, některé stěny byly podřezány, všude se otloukla omítka a odstranily zbytky podlah. Do základů přišly drenáže, udělala se nová kanalizace, nové podlahy včetně izolací a sanační omítky na stěnách. Stavitel zároveň mírně upravil terén směrem do ulice, osadil dřevěná okna a z původních dvou sklepů vznikla poměrně velká kancelář a hygienické zázemí. I tak zbylo místo na tři sklepní místnosti.

Nové změny zasáhly také už jednou přestavované podkroví, které s příchodem dětí přestalo fungovat. „Musel jsem najít nové řešení, na které jsem před lety ani nepomyslel, o rozbíjení prakticky nové střechy (a nejen střechy) ani nemluvě. Přestože to tak možná z laického pohledu nevypadá, je konečná podoba přístavby tou nejjednodušší a nejspíš i nejlevnější variantou,“ říká stavitel. Z původní ložnice a šatny vznikly dvě prostorné ložnice přístupné přes šatnu s velikou vestavnou skříní, čímž se tu vytvořil velkorysý stometrový prostor.

Vzhledem ke stávajícímu designu půdy byl v přístavbě zvolen dřevěný trámový strop natřený patinovým voskem, „statickou pomoc“ zajišťují přiznané ocelové průvlaky. Pod přístavbou vznikl krytý prostor, který je u venkovského domu velice žádoucí a praktický. Slouží pro uskladnění dřeva do krbů, dětských hraček i k příležitostné rukodělné činnosti. A našlo se tu i místo pro psí boudu.

Zahrado, proměň se!
Zásadním prvkem pro budoucí úpravy byly vzrostlé stromy a vysoká stěna z tújí chránící zahradu od severu. Jinak byla zahrada původně kombinací ovocného sadu, užitné zahrady a zatravněné plochy. Ve středu dění trůnila stará dřevěná chata na nářadí, v zadní části měla králíkárnu, za ní se chabě skrývalo hnojiště, kompost, pařeniště, ohniště a neidentifikovatelný binec. To všechno zmizelo, bylo zbouráno a včetně základů vykopáno. Celá zahrada se tak pohledově otevřela.

Potom se pro změnu kopalo, aby se zrodil bazén. Je z tmavě hnědých ocelových plechů se smaltovaným povrchem – původní určení materiálu: silážní věže! Dno je betonové s modrým nátěrem, posuvný kryt ve tvaru bubliny je plně funkční, aby do něj nenapadaly větve ze vzrostlých stromů, které v zahradě zůstaly.
Vykopaná zemina pomohla při napojování terasy před dolním bytem na zahradu, navršila se prostě před ní, schody vytvořily pořádné placáky, které se opakují i jako chodník v trávě. Celá zahrada spolkla několik tatrovek písku, jílovitá půda potřebovala provzdušnit. Dnes nabízí příjemné posezení krytá pergola s orientací na západ, která je osazena popínavou zelení.

Nevyřešené bylo také parkování. Proto se vybouralo původní oplocení s bránou a brankou, zrušila se předzahrádka a celý prostor byl vydlážděn tak, aby tu pohodlně mohla parkovat tři auta. Vjezd i vstup je přímo z ulice, oplocení je posunuto až za dlážděnou plochu. Tvoří je vysoký dřevěný plot s brankou, který zajišťuje bezpečnost i soukromí zahrady. Dům přitom působí z ulice otevřeně, odlehčeně a vzdušně. Vstup i parkovací místa jsou chráněna pergolou s plochou střechou, strana přivrácená k ulici a prostor před vstupem je pouze z trámů. Potřebné zpevněné plochy vyřešila betonová tryskaná dlažba. 

Stavitel a majitel v jedné osobě nosí v hlavě další plány, jeho architektonické oko ještě na leccos hledí s nelibostí. Jisté ale je, že dokončená rekonstrukce a dostavba poskytuje všem kvalitní bydlení a dostatek soukromí. A kvůli němu to vlastně kdysi všechno začalo.

TEXT: Vladimíra Storchová
FOTO: Jaroslav Hejzlar

Reklama
Reklama

Komentovat